Za fasádou dokonalého života se prostě musí „něco“ skrývat. Jinak by přece krásná Meredith nezmizela jak pára nad hrncem…
Mladičká a krásná Mer byla ta nejšťastnější žena na světě, když si před třemi lety brala úžasného Andrewa. Co na tom, že je dvakrát starší, dvakrát rozvedený, šarmantní milionář, který ji vodí do společnosti jako výstavní trofej? Oni se přece milují. O tři roky později Mer uprostřed dne zmizela beze stopy, zůstalo po ní jen opuštěné auto s otevřenými dveřmi…
Její starší nevlastní sestra Greer za ni vždy cítila zodpovědnost, a tak neváhá ani vteřinu a letí do toho luxusního utažského letoviska, kde má Andrew nóbl hnízdo. A zarputile se montuje do vyšetřování místnímu detektivovi McCormackovi, protože jí připadá mladý a nezkušený. (Ačkoli sama jako majitelka kavárny ví o pátrání jen tolik, co zná z televize.) Její nezkušenost ale kompenzuje zarputilost a nasazení. Jenže díky tomu šťourání zjistí, co všechno před ní její blízcí tajili…
Až příliš dokonalý příběh moderní Popelky už jsem četla v několika variacích, a nikdy to nedopadlo dobře. (Třeba Mizející rok nebo Poslední paní Parrishová). Měla jsem tudíž už určitý názor, podezření, podepřené obvyklými zápletkami. Ale co když jsem předpojatá neoprávněně? Třeba mne Minka Kentová překvapí…
Na příběhu je krásně vidět rozdílnost povah obou sester, když se jejich úhly pohledu střídají po kapitolách. Sladká Meredith nikdy pořádně nevěděla, co chce od života, ale zlatá klec to asi přeci jen nebude. Uzavřená Greer sice své okolí strašně štve věčnými otázkami, vy ale víte, že ji pohání jen strach o sestru. Kapitoly s Mer jdou zpětně od svatby před třemi lety, a jak se postupně blíží k současnosti, napětí houstne…
Zpětně vidím všechny ty falešné stopy, kterými autorka utvrzovala své čtenáře v jejich pomýleném přesvědčení, že už znají pravdu a konec jim ji jen potvrdí. To bylo mazané. Body navíc získává i za to střídání kapitol a za tvrdohlavou Greer. Ale závěr nakonec nedostál gradujícímu napětí a očekávání – trošku vyšuměl do ztracena. Navíc jak vás autorka schválně očkovala chybnými domněnkami, je pak těžké se jich zbavit a věřit, že nakonec „žili všichni šťastně až do smrti…“. Je sice fajn, že nakonec do sebe vše zapadlo, ale možná autorka v tomhle přechytračila sama sebe…
Originál: The Thinnest Air, 2018
Překlad: Jana Jašová
Vydal: Ikar, 2019
243 stran
