Já, Smrt (Aleš Novotný)

Na klidném gymplu se ději divné věci. Vandalismus, zlé kanadské žerty. Jako by od smrti oblíbené spolužačky Julie šlo všechno od desíti k pěti. Obzvlášť v partě kolem Sabiny, Juliina dvojčete, se vztahy začínají bortit…

První část byla taková zmatená, seznamovací. Spousta jmen, s každou kapitolou nové přibylo, a kdyby člověk nečetl anotaci, vůbec by netušil, o co tam jde a kdo je vlastně Julie. Jakub, Erik, Bára, Daniela, do toho ještě ředitelka gymnázia a policajt. Musíte se v tom rychle zorientovat. Navíc všichni s něčím bojují, na všech leží nějaká bolest, trápení, neštěstí, jako by na světě neexistovalo nic jiného než šedá barva smutku. Jestli jste si nemysleli, že „svět je děsivé místo“, tak v této knize rozhodně je…

Jakmile se postavy usadí, začne se vylupovat příběh. Začnou se otvírat třinácté komnaty všech, kteří tu vystupují. Jejich tajemství vyplouvají na povrch, někdy očistně, jindy krutě. A po zmizení člena školní party se rozbíhá i policejní vyšetřování (které dá novou šanci zhroucenému detektivovi) a které odkryje karty ještě víc. A věci kupodivu najednou dávají smysl a pomaloučku do sebe zapadávají jednotlivé dílky skládanky.

Ačkoli můj první dojem nebyl zrovna příznivý, začátek mi přišel chaotický a styl vyprávění zbytečně vyšperkované, druhý den se vše usadilo. Jednotlivé informace zapadly na své místo, klíčové postavy jsou celkem dobře rozpoznatelné a některé i tak komplikované, že vám dají zabrat.

Kriminální zápletka byla vymyšlená dobře, i když nenápadná vodítka autor pohodil možná až moc okatě. Nebo jsem už paranoidní. Nebo je čtenáři najít měli, měli si myslet, že už ví, aby se ukázalo, že má autor v rukávu ještě další triky na poslední chvíli…

Mladý nadějný autor (ročník 1990) napsal čtivý příběh pro mladé, v které se sice nevyhnul některým klišé, zároveň ale dost dobře vystihl různé posttraumatické stavy. I přes tu sbírku nešťastných polámaných panenek nechal vyklíčit i jiskřičku naděje na lepší časy. Na konci knihy jsem se přistihla, že jsem zvědavá na další osudy některých postav, což bych na začátku nečekala…

Vydal: Cosmopolis, 2022
366 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA