Zkuste se osvěžit v horku pěkným a mrazivým thrillerem… Islandská autorka opět válí a manipuluje čtenářskými očekáváními.
Na větrné Vestmanské ostrovy přijíždí parta kamarádů z vysoké školy. Osud je zavál do všech koutů, ale teď se znovu scházejí, aby uctili svou mrtvou spolužačku. Střih a za pět dnů policie vyšetřuje divné vraždy. Vraždy mladých lidí z majáku…
Hrob má hodně podobnou dějovou stavbu jako první díl nové série, Není úniku. Tam jste od začátku věděli, že dojde k vyvraždění celé rodiny na odlehlém statku, a stejně jste trnuli napětím. Stejně i tady víte, že se na větrném majáku něco ošklivého zvrtne, a potřebujete vědět víc.
I zde případ vyšetřují policista Týr, nudný jako schnoucí barva, a patoložka Idun, která zrovna neoplývá společenským šarmem. Tady je však hlavní postavou, a tak se s ní seznámíme blíž. Idun k ostrovům váže minulost, kterou chtěla odstřihnout. Je to hodně podivná dáma, mně ale její nerudnost bavila. Stejně jako váhavý Trausti, na kterého se vyprávění soustředí v druhé dějové lince mezi spolužáky. U něj ale zdaleka není jisté, že se dožije dalšího dílu série…
Příběhů o partě přátel z vysoké školy, kterou jako bumerang doběhne sdílené tajemství, už tu bylo hodně, je to oblíbené téma. Ale aby mělo to jejich tajemství takovýhle vývoj, to si tedy nepamatuji. Sami sebe vmanévrovali do tak šílené situace, že jsem nevěřila vlastním očím.
Yrsa opět buduje tajemnou atmosféru. Parta přátel bydlí v majáku na útesu, v neznámém prostředí, a dostává podivné vzkazy a výhružky. Pocit ohrožení se neustále zvyšuje, jak se zahrabávají do dalších a dalších absurdních problémů.
A naše napětí se zvyšuje spolu s tím, jak policie nachází další těla… Nutně potřebujete vědět, co se v domě stalo, že to vyeskalovalo až do takových extrémů. Máte svá očekávání, která ale autorka naprosto bravurně a nečekaně smete ze stolu jediným slovem…
Hrob byl o hodně lepší než první díl. I když využil stejnou fintu dvou časových linií, byl v mnoha ohledech jiný. Jednak se tu moc nevyšetřovalo, protože jsme sledovali patoložku Idun, která jen jezdí k mrtvolám. A jednak byla dějová linie se spolužáky tak napínavá, matoucí a šíleně absurdní, že jste nechápali, jak z toho autorka chce vykřesat logické vysvětlení. To prostě nejde. Až na to, že jde. Yrsa to zase dokázala…
Originál: Gettu pinna handa, 2022
Překlad: Lucie Korecká
Vydal: Metafora, 2024
380 stran
