Před více jak dvaceti lety je rozdělil společně spáchaný zločin. Nyní se musí opět spojit, protože někdo ví, co tehdy spáchaly. Další samostatný román specialistky na syrové psychothrillery.
Americká spisovatelka Karin Slaughter proslula kromě série z fiktivního okresu Grant ve státě Georgia především sérií s agentem Georgijského úřadu vyšetřování (GBI) Willem Trentem. V poslední době se ale spíše věnuje samostatným románům se silnou psychologickou zápletkou. Jak sama říká v jednom z rozhovorů, zavře se do své chatky v severní Georgii a píše a píše. Hrdinkami jejích knih jsou zranitelné, a přesto nakonec silné ženy, které se musí spojit proti „mužským predátorům“. Jde většinou o dvojici žen, které jsou buď v sourozeneckém vztahu, nebo ve vztahu matka-dcera. Takové byly hrdinky románů Krásný holky, Hodná dcera, Mozaika lží, a takové jsou i hrdinky autorčina aktuálního románu Falešná svědkyně.
Je dusné horké léto roku 1998. Čtrnáctiletá Callie si přivydělává jako chůva o čtyři roky mladšího Trevora. Je naivně zamilovaná do jeho otce Buddyho, který ji sexuálně zneužívá. Když se Callie dozví, že si jejich milostné dovádění na gauči nahrával na video, které pak promítal svým pedofilním kámošům, dojde ke rvačce a Callie rozzuřeného muže v sebeobraně pobodá. Zavolá na pomoc svou starší sestru Leigh, která Buddyho „dorazí“. Obě sestry se pak společně zbaví těla i všech důkazů, které by je s vraždou spojovaly. Desetiletý Trevor, jako vždy nadopovaný „medicínou na spaní“ od svého otce, o ničem neví.
Současnost. Leigh Collierová pracuje u prestižní právnické firmy v Atlantě jako advokátka. S manželem Waltrem žijí odloučeně a mají spolu šestnáctiletou Maddy. Z Callie se stala feťačka, která přežívá ze dne na den. Pracuje u staršího veterináře a falšováním receptů si pro sebe pravidelně ulívá léky.
Jednoho dne si Leigh vyžádá bohatý klient, jistý Andrew Tenant, který je obviněn z napadení a znásilnění mladé ženy. Z Andrewa se vyklube Trevor, který nyní začal používat své druhé jméno a příjmení jeho matky za svobodna. Vyžádal si Leigh údajně proto, že ji poznal v novinách a pamatoval si, že ho jako malého také kdysi hlídala (než tuhle „brigádu“ přenechala své mladší sestře). Andrew mezi čtyřma očima Leigh naznačí, že ví, co tenkrát se sestrou provedli jeho tátovi. Ale jak se to mohl dozvědět? A co chce nyní? Aby jako jeho obhájkyně udělala něco nezákonného? Leigh se dostává do pěkně prekérní situace – musí se snažit vysekat svého klienta ze znásilnění za každou cenu a zároveň vymyslet nějaké opatření, jak se ho nadobro zbavit.
Autorce se v hlavě zrodil námět, když dělala rešerše ohledně nového příběhu s Willem Trentem. V prologu si se čtenářem trochu pohraje, když rozvine scénu, o které si čtenář myslí, že se v ní orientuje. Stačí ale vynechat některá slova a hned je všechno jinak, protože čtenář předpokládá, že půjde o standardní scénu. V průběhu děje autorka čtenáře překvapí ještě párkrát, nicméně jde především o psychothriller. Přestože se Karin Slaughter snaží vystavit emocionálně silný příběh na téma viny, možnosti volby, ale také marného boje se závislostí na drogách, všechno poněkud shazuje samotný původní zločin. Sestry totiž Buddyho rozsekaly mačetou na kusy a pak se zbavily jednotlivých částí těla. Uměl bych si představit zabití v sebeobraně nebo vraždu v afektu, nicméně asi jen málokdo by měl žaludek na to, co provedly hlavní hrdinky. Netvrdím, že to ve skutečnosti není možné, a jistě se už něco takového stalo, ale přesto si myslím, že nejedna čtenářka bude mít problém se s oběma sestrami blíž ztotožnit.
Zhruba v prostředku knihy děj zvolňuje a lehce upadá do stereotypu. Znovu a znovu se řeší vztah mezi oběma sestrami, respektive Callie a její závislost a Leighin neustálý pocit viny, že za všechno může ona (mladší sestře tehdy dohodila hlídání i přesto, že sama před tím odrazila Buddyho sexuální výpad). Pak se děj opět rozjede, aby sestry pokračovaly ve své sebedestrukční činnosti. Nutno říci, že tím, jak se hrdinky stále rychleji řítí do bezvýchodné situace, román ve srovnání s autorčinými dřívějšími tituly přeci jen trochu vybočuje.
Závěr je trochu jiný, než bychom možná čekali a než naznačuje předchozí děj, plný zlověstných momentů (které docela fungují). Autorka opět tlačí na pilu, co se týče emocí. Na někoho to možná bude fungovat, ale nemohu si pomoci, to zakončení je poněkud zvláštní. Ostatně i jako celý poněkud zavádějící název knihy, který s dějem moc společného nemá.
Karin Slaughter už napsala lepší romány. Kdo má rád její příběhy o silných ženách vystavených mužskému násilí, nejspíš sáhne i po tomto titulu. Netvrdím, že bude litovat, ale myslím si, že mu na jazyku přeci jen ulpí drobná pachuť, za kterou mohou některé za vlasy přitažené zápletky. Mimochodem, je to také jeden ze současných románů, ve kterém se už odráží pandemie koronaviru (autorka román psala od března 2020 do února letošního roku), nicméně pro děj nějaký podstatnější význam nemá.
Originální titul: False Witness (2021)
Vydáno: HarperCollins Publishers, LLC, New York (2021)
Vydání v České republice: HarperCollins Polska sp. z o.o., Warszawa (2021)
Přeložila: Kristýna Kučerová (2021)
496 stran
