Nové dobrodružství bezděčného detektiva Oty Finka je letní, srpnové, památkáři zapláčou. Ota se o půlnoci vleče na kole neznámou krajinou, aby se dostal ke známým v trampské osadě, když na křižovatce potká dívku s copem. Představí se jako Viola, co tu bydlí na prázdninách. Až na to, že druhý den policie legitimuje všechny trampy v okolí – něco se stalo. Ota sice nakonec do osady nedojel, vlastně se ho to vůbec netýká, ale vrtá mu hlavou přítomnost té dívky a ohně, a najednou už zase něco řeší…
Tak jako v mnoha předchozích případech, Ota ani my zprvu dlouho netušíme, co se vlastně řeší. Nezdravě zvědavý soustružník jezdí po Praze, sbírá informace, drby a pomluvy, a čeká, až to začne dávat smysl. A cesta ho zavede i do džungle středočeské krajiny…
U Otových případů se čtenář dost často usmívá, hlavně díky žargonu, který kombinuje drsňácký styl Philla Marlowa, trampský slang a literární narážky. Situace mnohdy ani veselé nejsou, ale v Otově podání…
Takže si tu připomeneme, že ve strašnické továrně maká pestrá směs intelektuálů a umělců, hlavně za trest. Dostaneme se i na zámeček, který zabral socialistický stát, a umístil tam svazáky na brigádě. To bylo pro mne fascinující čtení. Zrovna jsem totiž v létě navštívila jednu takovou památku, a tam zděšeně ukazovali, kde bylo uprostřed renesanční zdi vybourané výdejové okénko, a právě takováhle jídelna je tady. Bylo zvláštní sledovat cynického soustružníka uprostřed znárodněné historie, která tu nikoho nezajímá, v hlavním sále jsou palandy, normálka…
Spletitý případ se tentokrát opravdu uzluje, a proplétá se tu i legendární galerka – a s ní podivný nový žargon: co to je „šmrksa“? A že u Záběhlic existovala podivná nouzová kolonie Slatiny, tady podaná jako místní verze kodaňské Christianie, to pro mě byla taky naprostá novinka. Zase se člověk něčemu přiučí z nečekaných směrů, Ota by k tomu určitě měl nějakou průpovídku…
Obálka: Vladimír99
Vydal: Mystery Press, 2024
290 stran