Čím více peněz, tím více motivů k vraždě. Kdo stojí za sebejistě provedenou vraždou významného architekta?
Milan Chlumecký je známý a uznávaný architekt. Pracuje v prestižní developerské firmě, a kromě toho má svůj ateliér se dvěma zaměstnanci, kde pracuje na vlastních projektech. I když rodinu drží finančně zkrátka, má na okraji Prahy ustájeného vlastního koně a pravidelně s ním vyjíždí do okolí. Při jedné takové vyjížďce vyběhne z křoví jakási postava s hořící pochodní, kůň se splaší a jezdce shodí. Než stačí Milan po pádu z koně na nepochopitelné jednání zareagovat, dostane zezadu ránu do hlavy a umírá.
Vraždu proslulého architekta dostává na starost nadporučík Ivana Netušilová, která se sama o architekturu zajímá a jméno oběti tak pro ni není neznámé. Ivana se bude muset zpočátku obejít bez svého kolegy Václava, který odjíždí na tři týdny do lázní. Do vyšetřování se však pouští s chutí a postupuje v něm metodicky krok za krokem. Motiv k vraždě architekta mělo několik lidí – jeho manželka, kterou podváděl s milenkou, milenka, se kterou se právě rozešel, obchodní partneři, kteří zřejmě developerskou firmu okrádali. Ivaně není jasné, jak přesně Milan zemřel, ale dlouho také nemůže přijít na to, který z motivů byl tím rozhodujícím pro vraždu. Je přesvědčená, že pokud najde odpovědi na otázky „jak“ a „proč“, bude dopadení vraha otázkou chvilky. Tyto odpovědi ale nepřicházejí. Navíc je možné, že je tu ještě další motiv, o kterém kriminalistka dosud neví…
Petra Zhřívalová (nar. 1972) studovala právnickou fakultu. Své zkušenosti ze studií uplatnila ve své prvotině Sex, víno a cigarety, která vyšla v roce 2011. Po právnické fakultě následovalo postgraduální studium veřejné a sociální politiky na Fakultě sociálních věd. V té době začala psát scénáře k nekonečným seriálům, ale stále si nebyla jistá, čemu se chce v životě nadále věnovat. V současnosti se střídavě zabývá kriminologií, psaním a právem. Po prvotině jí vyšly další dva oddechové romány pro ženy – Šťastní & veselé a O fous líp. Design vraždy je její první detektivka.
Autorčin aktuální titul nese všechny charakteristické rysy klasické české detektivky. Není tu bezduché a explicitní násilí. Díky několika krátkým „psychologickým exkurzím“ jsou tu celkem dobře a věrohodně napsané postavy. Román ale nijak nepřesahuje hranice detektivního žánru. Netrpí zbytečnými vedlejšími dějovými liniemi, ani v něm nenajdeme nějaké nelogičnosti či zádrhely. Co se týče způsobu vraždy, s přimhouřením očí se dá říci, že jde o něco vynalézavější modifikaci provedení. Vyšetřování samotné pak probíhá tak, jak se ve většině českých detektivek dá čekat – v podstatě v poklidném duchu, během pití kávy, přestávek na oběd a občasného si oskočení k rodině.
Vyprávění nekomplikovaného příběhu plyne v celkem poklidném duchu, a i když nezůstane jen u jedné vraždy, odvíjí se bez gradovaného napětí. Počet postav je v míře, která nevyžaduje zvýšené nároky na čtenářovu pozornost. Konec žádné velké překvapení nepřinese, zkrátka se ukáže na jednu postavu ve stylu „ta to byla“. Jediné, co zůstává dlouho hlavním postavám detektivů i čtenářům utajeno, je důvod, proč vlastně k vraždě došlo. Sami si jistě dokážete odpovědět na otázku, jestli to bylo z výše popsaných důvodů, nebo jestli se objevil nějaký další motiv.
Díky zmíněné poklidné atmosféře tak vyniká zejména postava Ivany, která mi byla hodně sympatická. Někdejší členka punkové kapely, stále duší trochu rebelka, nyní ale třikrát rozvedená matka tří dospělých dětí. Přes smůlu s mužským pokolením však ničeho nelituje a snaží se udržet společnou domácnost, kde žije se všemi třemi dětmi, v chodu. Tuhle padesátnici víc než pohled na „ohavné mrtvoly“ baví pečlivé a systematické papírování. Autorka jí ještě ozvláštnila tím, že jí přidala zálibu v turecké kávě s mandlovým mlékem a oblibu hard rockové muziky. Škoda jen, že to její rebelství nevyplulo více na povrch. Rozhodně bych se však přimlouval k tomu, aby se objevila ještě v nějakém dalším příběhu.
Design vraždy je příjemné a klidné čtení pro ty, kteří si chtějí užít nerušený jarní den někde na zahrádce, se šálkem kávy (nemusí být ani s mandlovým mlékem), a s knížkou, ve které nejsou „ohavné mrtvoly“, prvoplánová brutalita, ani osamělí workoholici holdující pití. Příběh není špatný a má dostatečně vykreslené postavy, takže se v románu i v postavách celkem v pohodě dá orientovat.
Text: Petra Zhřívalová (2019)
Vydáno: NAKLADATELSTVÍ XYZ ve společnosti Albatros Media, a. s. (2019)
www.xyz.cz
304 stran
