Psychopatický vrah řádí na Berounsku! Po pozitivním ohlasu na svou prvotinu přišel kytarista skupiny Burma Jones s dalším, neméně podařeným thrillerem.
Jsou místa, která jsou pro zasazení detektivky nebo krimi thrilleru univerzální. Ve velkém městě se může odehrát ledacos, od mafiánského příběhu, přes policejně-procedurální detektivku, až po psychothriller. Menší města umožňují zasazení nějakého krimi příběhu o gaunerovi okresního formátu a turisticky atraktivní lokality nebo malebné vesničky mohou být dobrým podkladem pro příběh o zlu kolujícím kdesi pod povrchem a kontrastujícím s idylkou navenek. Pak jsou místa, kde byste detektivku či thriller asi nečekali. Jedním takovým může být i Berounsko a jeho romantická krajina v okolí Svatého Jana pod Skalou, Srbska nebo Karlštejna. Když s trochou námahy vystoupáte na některou ze zdejších skalních vyhlídek, bude Vám odměnou nádherný pohled do krajiny. Ani ve snu by Vás přitom určitě nenapadlo, že Vás někdo může z té skály úmyslně shodit.
Přesně tahle morbidní představivost dala podnět ke druhé knize Václava Křivance, Dál nechoď! Sám o tom říká: „„Když jsem byl na skalách na Berounsku a šel jsem k okraji a díval se dolů, napadlo mne, kdyby tady byl nějaký šílenec a strčil do mě, je konec. To jsem si nějak uložil a zkusil jsem kolem toho vytvořit celý ten příběh.“ Ale abychom si autora nejprve trochu představili… Václav Křivanec je muzikant a kytarista, spoluzakladatel plzeňské kapely Burma Jones. Je autorem většiny jejich písní, včetně té asi nejznámější – Samba v kapkách deště. Vystudovaný pedagog se narodil v Sušici, mládí prožil v Berouně a nyní už dvacet let pracuje v Plzni jako učitel ve školách pro žáky s problémovým chováním. Jako spisovatel debutoval v roce 2019 knihou Poslední nadechnutí, která je přirovnávána k thrillerům známých zahraničních autorů. Už první ohlasy na knihu byly velmi pozitivní a dodnes si drží na Databázi knih hodnocení 91 %. Dál nechoď! vyšla v červenci loňského roku a také si nevede na Databázi knih špatně – za prvotinou zůstává (v době psaní této recenze) pozadu o pouhé jedno procento. Pojďme se tedy podívat, čím si čtenáře získala.
Při jednom školním výletu předá nesmělý chlapec spolužačce, která se mu líbí, kytici ručně natrhaných květin. Dívka ho však nazve příšerou a před ostatními spolužačkami ho zesměšní. Odmítnutý hoch zničehonic dívku popadne a shodí ze skály. O řadu let později si mladá dvojice po romantickém milování v přírodě užívá podvečerní výhled ze skalní vyhlídky nad vesničkou Svatý Jan pod Skalou. Nemají ani tušení, že právě prožívají poslední okamžiky svých životů. Stačí jen zaznamenat zapraskání větvičky kdesi za nimi v lese, když se k nim přiřítí obrovité a v obličeji znetvořené monstrum, a oba je postupně shodí ze skály. Policie je přivolána k mrtvole dívky. Zkušený policista z Berouna nejprve soudí, že jde o sebevraždu, která se na tomto místě nestala poprvé. Divné ovšem je, že dívka neměla kalhotky. Navíc se pohřešuje i mladík, se kterým dívka chodila. Jednou z dalších vyšetřovacích verzí tedy je, že mladík dívku v hádce shodil ze skály a teď je na útěku. Když se však na jiném místě později najde i jeho tělo a na dívčině těle se navíc prokážou cizí biologické stopy, je berounským policistům jasné, že tu jde o něco mnohem závažnějšího. Případu se ujímá dvojice z pražské kriminálky tvořená starším mrzoutským detektivem Hornem a jeho mladou a atraktivní kolegyní Bachovou.
Dál nechoď! je klasickým případem knihy neznámého autora, od které člověk nic nečeká, a o to více ho příjemně překvapí. V přímočarém stylu se nezdržujeme zbytečnostmi a hned na první či druhé stránce se jde „tvrdě na věc“. Celý román je pak dalším důkazem, že i do našich končin se dá situovat příběh zjevně inspirovaný zahraniční tvorbou. Už v debutujícím díle autor vytvořil postavu psychopatického vraha, který při zabíjení svých obětí využívá strachu z uzavření v těsném prostoru, ve kterém pomalu dochází vzduch. Ve druhém románu přivádí na svět mohutného a znetvořeného duševně vyšinutého zabijáka, který své oběti hází ze skály. Přeživší svědkové o něm dokonce tvrdí, že zřejmě nosí na obličeji nějakou masku. Zatímco prvotina je ještě zasazena kvůli způsobu provedení sériových vražd do USA (do fiktivního města Pacific City, jemuž bylo předobrazem Los Angeles), děj druhé knihy – byť by se také dobře vyjímal v nějakém americkém Balíkově – už autor zasadil do Česka. Přesněji do míst, kam většina lidí vyráží z Berouna či Prahy na kolech nebo na pěší túru. Kromě Berounska se odehrává částečně také v Plzni
Za hlavní postavy si autor zvolil postaršího kriminalistu, kterému přisoudil jistou podobu s hercem Miroslavem Krobotem, takže si můžeme o něm udělat celkem dobrou představu. Jeho parťačka je zase potěchou nejednoho mužského oka, oba jsou pak terčem vtípků, když si někdo dá vedle sebe jejich příjmení (Horn a Bachová). Ostatně v Křivancově prvotině zase vystupuje poručík Ryan Nayr, jehož jméno zní z nějakého důvodu (knihu jsem nečetl) jako název jisté letecké společnosti.
Pachatele vlastně známe od samého začátku a je jasné, že jde o „zhrzeného žáka“ z prologu, ale to příběh nijak nehendikepuje. Až do finále neznáme jeho jméno a nevíme, kdo mu pomáhá. Respektive u koho bydlí. Víme jen to, že žije v jakési kobce v ústraní a ven by měl vycházet pouze v noci. V závěru nás navíc ještě autor dokáže překvapit zajímavým odhalením, které ne každý bude čekat, ale které smysl dává.
Jediné, co by se dalo příběhu vytknout, je častá chvála berounských policistů od pražské kriminálky (vážně by ve skutečnosti takhle chválou nešetřili?) a pak velmi podobné popisy některých postav. Skoro všechny ženy jsou neuvěřitelně krásné, zatímco téměř většina svědků nebo podezřelých je holohlavá a urostlá, aby odpovídala popisu pachatele. Chápu, že se autor snaží mást čtenáře, ale méně by bylo více, místy už to ztrácí věrohodnost. Ale buďme u autorova teprve druhého románu ještě shovívaví.
Nestává se často, aby se muzikant pustil do psaní thrillerů, nicméně Václavu Křivancovi se literární start povedl na výbornou. Obě jeho díla mají vysoké čtenářské hodnocení a jsou důkazem, že i čeští autoři se umí poprat se žánrem, ve kterém spíše dominují jejich zahraniční kolegové. Autor už prý má „v šuplíku“ pár nápadů pro vytvoření série s vyšetřovateli Hornem a Bachovou, navíc má rozepsaný další příběh odehrávající se v Americe. „Je to na velmi citlivé, intimní a morbidní téma, které si myslím, že čtenáři této literatury mají rádi,“ říká v jednom rozhovoru Václav Křivanec a já myslím, že se rozhodně máme na co těšit.
Text: Václav Křivanec (2021)
Vydáno: Talent Pro ART, s.r.o., Praha (2021)
221 stran
