Will Trent a Jack Reacher pracují v utajení ve zlaté pokladnici Spojených států, v pevnosti Fort Knox. Každý je zde ale z jiného důvodu. Usvědčí Trent Reachera z vraždy policisty před dvaadvaceti lety?
To, že autoři krimi žánru píšou knihy řazené do různých sérií podle hlavních hrdinů nebo místa děje, je známá a běžná věc. Že se hrdinové různých sérií občas střetávají, také není nic neobvyklého. Méně časté už je, když dva autoři napíšou společný příběh, kde se jejich hrdinové potkají. Před pěti lety u nás vyšla zajímavá sbírka povídek Tváří v tvář, která je výsledkem spolupráce dvojic autorů. Díky spojení Johna Sandforda a Jefferyho Deavera se tak mohl třeba Lucas Davenport setkat s Lyncolnem Rhymem, ze spolupráce Michaela Connellyho a Dennise Lehana mohl Harry Bosch pracovat na společném případu s Patrikem Kenziem, a tak dále. Řada povídek vznikla jako výsledek dlouholetého přátelství a respektu dvou autorů.
Podobně jsou na tom americká autorka syrových thrillerů Karin Slaughter a britský spisovatel Lee Child. Karin stvořila Willa Trenta, agenta Georgijského úřadu vyšetřování (GBI) a Lee Child zase Jacka Reachera, bývalého člena vojenské policie. Oba autoři jsou přáteli již dlouhá léta, čtou díla toho druhého, a tak začali uvažovat o napsání společného příběhu. Po několika letech vzájemné spolupráce vznikla povídka Čisté zlato, která vyšla letos na podzim i u nás. Will Trent je vyslán v utajení do jednoho z největších skladů zlata na světě, aby se zde nechal zaměstnat jako dělník na kontrolu zlata. Tady sleduje hřmotného chlapíka jménem Jack Reacher, který měl před více jak dvaceti lety v malém městečku v Georgii chladnokrevně zastřelit policistu. Jelikož se policii podařilo po letech získat vrahovu DNA, chce Trent potají získat od Reachera její vzorek.
Reacher také pracuje ve Fort Knoxu v utajení. Na zakázku sleduje zdejšího majora americké armády zapleteného údajně do lichvy. Oba muži se brzy spřátelí, ale zpočátku ani jeden z nich neví o tajném poslání toho druhého. Instinkty se však nezapřou a oběma je brzy jasné, že ten druhý není tím, za koho se vydává. Jsou však v časové tísni, a tak se musí spojit. Will pomůže Jackovi v jeho pátrání, ale přitom si stále připomíná, že zde sleduje vraha…
Pro čtenáře, kteří znají a mají rádi oba hlavní hrdiny, bude tahle povídka zajímavá především tím, jak na sebe budou reagovat. Will Trent je poměrně komplikovaná postava. Jako chlapec si prošel krutým týráním, navíc při své práci agenta GBI musí skrývat nejen řadu jizev coby „památku“ na dětství, ale i svou dyslexii. Jack Reacher je také poněkud záhadný chlapík. Putuje po Státech a rád by si užíval svobody, ale vždycky se připlete k nějakému zločinu, při kterém se mu hodí jak výcvik z armády, tak policejní zkušenosti.
Obě postavy spojuje v příběhu stejné místo, ale různý cíl, a tak sledujeme dvě různé dějové linie. Ta Willova začala už před mnoha lety příjezdem „záhadného cizince“ do malého města a následného zločinu. V poněkud podivném popisu dvou mužů, kteří se tu postupně objevili, jsem se ovšem malinko ztratil. Reacherova motivace je naopak trochu jednodušší, avšak původní cíl později ustoupí do pozadí, jelikož se ukazuje, že se ve Fort Knoxu děje něco mnohem podivnějšího a většího.
Velkou část příběhu zabírá samozřejmě sázka na fascinaci čtenáře místem, kde se děj odehrává. Kromě „Bondovky“ Goldfinger (která je také v povídce zmíněná) není moc příběhů, které by byly do Fort Knoxu situovány. Další klíčovým prvkem příběhu je otázka, zdali se Reacher opravdu dopustil chladnokrevné vraždy, a pokud ano, jaký k ní měl důvod. Pokud ne, jak to tedy bylo ve skutečnosti.
Na to, že povídka poskytuje celkem malý prostor, není příběh špatný. Horší je to se samotným závěrem. Jedna část příběhu se uzavře a část zločinců skončí za mřížemi, ale když dojde na otázku motivace, povídka najednou končí. A to skoro uprostřed věty. Na krátký okamžik jsem si dokonce myslel, jestli nemám pouze ukázku z povídky, nebo jestli nejde o ukázku z chystané knihy.
V tomto světle je zarážející vyjádření obou autorů, že povídka vznikala několik let. Proč psaní povídky trvalo tak dlouho? Oba prý nejprve psali své kapitoly samostatně, pak začali psát společně a údajně by nemělo být poznat, kdo psal jakou pasáž. Ač jde o postavy, které mají obě smysl pro spravedlnost, je jejich kontrast zpočátku zajímavý. Je ale dost možné, že dál už měli autoři s příběhem problém. Nakonec se ho jakžtakž zhostili, ale se závěrem si už neporadili.
Kdyby byla tahle povídka zařazena do výše zmíněné antologie, byl by to další kousek do sbírky pokusů „jak by na sebe reagovali tihle dva“. Jako samostatně vydaný titul je to však slabé a vybízí k otázce, co na tom trvalo tak dlouho. V každém případě to nic nemění na tom, že oba autoři samostatně patří ke špičce žánru, kterému se věnují. Od Karin Slaughter se můžete těšit na nový titul Poslední vdova, který vyšel v polovině listopadu a jehož recenzi vám brzy přineseme.
Originální titul: Cleaning The Gold (2019)
Vydáno: HarperCollins Publishers, LLC, New York (2019)
Vydání v České republice: HarperCollins Polska sp. z o.o., Warszawa (2019)
Přeložila: Kristýna Kučerová (2019)
89 stran
