Pátý díl případů z Lancashiru začíná jako naprostá esence britského venkovského života – bláznivá babka zachraňuje ježky a v místním společenském sále pořádá údajná jasnovidka spiritistické seance. I když to zní idylicky, obě dámy budou mít svou úlohu ve vyšetřování nového případu týmu inspektora Carmichaela, svým způsobem…
Případ začne jasnou sebevraždou, skokanem na železniční trati. To by ale bylo příliš krásné, než aby to byla pravda, a tak se rozjíždí policejní mašinerie a hledá vraha, který slibuje další oběti. A čas vraždy? 7,37…
I když Steve Carmichael obvykle působí celkem pohodově, tentokrát už od začátku jede jako tank a moc nebere na nikoho ohledy, rozčiluje se a jeho tým seržantů a konstáblů mu jde raději z cesty. Podivuhodně tak přebírá funkci osiny v zadku, kterou obvykle zastává šéf Hewitt. Někomu může připadat, že díky rozporuplnému chování se inspektor stává lidštější, u mě ale akorát získal minusové body. Naproti tomu jinak protivný seržant Watson šel do sebe, a kdybych si nepřečetla dřívější recenze, ani bych nepoznala, který z detektivů má být ten pitomec…
U této série čtenáři nečekají žádné divoké honičky ani zběsilé zvraty, její tempo je vždy poklidné až uspávací. Pro tentokrát tu vyšetřovací linku neředí starosti mladší části klanu Carmichaelových, zato manželka Penny si vybojovala větší part díky svému napojení na spiritistku. Přítomnost jasnovidky vnáší trošku absurdna a vtipu, a veterinární linka zas nejasně slibuje potencionální nebezpečí.
Čas vraždy vás asi nezvedne ze židle nadšením, ale pomalé tempo vás zas ukolébá natolik, že zapomenete na autorovo nenápadné umění mást své čtenáře příliš jasnými stopami. Ve výsledku je všechno jinak a vy jste vlastně překvapení, že to bylo lepší, než jste čekali…
Originál: Killing time, 2015
Překlad: Ivana Mertlová
Vydal: Dobrá detektivka, 2023
224 stran
