Jak se ocitla kamarádka středoškolské učitelky mrtvá na soše koně s jezdcem? Detektivka pro milovníky poklidné atmosféry první republiky, i když se odehrává v současnosti.
Česká spisovatelka, učitelka a scénáristka Naďa Horáková (narozena 1962) se už řadu let věnuje psaní především historických a detektivních románů. Její profesní i soukromý život je spjatý s rodným Slováckem. Vystudovala gymnázium v Kyjově a Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Podílela se na námětu a scénáři televizního seriálu Policie Modrava (první a druhé řady). V současnosti pracuje jako učitelka na základní škole a už několik let také působí v zastupitelství Mutěnic, kde s rodinou žije. Z více jak dvou desítek románů, které napsala, se v této recenzi podíváme na detektivní román ze současnosti, vydaný v loňském roce.
Není socha jako socha. Skulptur znázorňujících koně s jezdcem známe jistě mnoho, ale nejspíš žádnou, na které je mrtvola mladé ženy. Devětadvacetiletá středoškolská učitelka Ema Šubrtová z Brna je po jednom večírku s přáteli z univerzity dotažena svým bratrem Jiřím na nedaleké Moravské náměstí Tady na známé soše markraběte Jošta Lucemburského si náhodní kolemjdoucí časně ráno všimli mrtvého těla mladé ženy. Jiří je policista pověřený vyšetřováním a je přesvědčen, že by jeho sestra měla mrtvou znát. Všiml si totiž, že má na zápěstí razítko ze stejného klubu, jakého si všiml ráno u sestry. Ema skutečně v zemřelé poznává šestadvacetiletou Leonu Radovou, doktorandku na filozofické fakultě, která se také mihla předchozího dne na večírku, ale na její odchod už si Ema přesně nepamatuje.
Dlouho není jasné, jak vlastně Leona zemřela, jestli se nějaký zločin vůbec stal, a především, jak se ocitla na soše. Mohl ji tam někdo vytáhnout? Šlo o nějakou sázku, která skončila tragicky? Když se ukazuje, že Leona měla v těle smrtící koktejl alkoholu a drog, jsou její přátelé v šoku. Nikdo z nich neví, že by užívala drogy, takže je dost možné, že jí je někdo podstrčil záměrně do pití a namáhavý noční výlez na sochu tragický konec jen urychlil. Leona si přivydělávala jako průvodkyně, ale také se šuškalo, že větší příjmy má jako placená společnice, jelikož si žila nad poměry a ráda se draze a dobře oblékala. Policie přesto postupně podezírá Eminy přátele. Ema se proto rozhodne, že – navzdory varování svého bratra, aby se do ničeho nepletla – přijde na to, proč Leona zemřela. Má o prázdninách spoustu volného času a jako milovnice detektivek je přesvědčená, že ví, jak má postupovat. Je však možné, že Leona si měla do hrobu odnést tajemství, po jehož objevení rozhodně někdo netouží.
V recenzích několika historických detektivek jsem psal, že jsou napsány tak moderním stylem, že by se s drobnými úpravami klidně mohly odehrávat v současnosti. U tohoto románu je to přesně naopak. Autorčina obliba historie (a moravské metropole) dýchá z každé stránky. Příběh je napsán pohodovým a takovým tím staromilským stylem, že by se dost dobře dal zasadit do dvacátých nebo třicátých let minulého století. Všechny ty četné návštěvy oblíbených kaváren a restaurací, ruku v ruce s poklidným tempem odpovídajícím letní prázdninové pohodě ve městě tomu jen nahrávají.
Ema je přesně oním typem „novodobé slečny Marplové“ a hodně mi připomínala hrdinku románu Debutantka od Jana Gardnera, který se ostatně přímo za první republiky odehrává. Dalším staromódním faktorem je Emina nesmělost ve vztahu k mužům. Když v románu zahoří první opravdovou láskou, je to jako by jí bylo osmnáct, a ne o jedenáct let více. Další zvláštností je fakt, že se svým starším bratrem stále žije u rodičů a oba sourozenci i přes svůj věk zažívají třeba klasický „vítr“, co rodiče řeknou na to či ono, až se vrátí z dovolené. Také Jiřímu bude dopřán nový a intenzivní vztah. I on se začne chovat tak, že to vypadá, že původně měly být postavy sourozenců o dost mladší. Nebo to zkrátka dělá zmíněný „retro styl“ psaní.
Díky příjemnému vyznění celého románu a stylu psaní možná s překvapením zjistíte, že absence nějaké větší akce nevadí. Ta přijde až s koncem románu, byť ne v nějaké větší míře, ale opět to není problém, vzhledem k celkové atmosféře příběhu. Poměrně milé jsou nenápadné mini lekce z historie, a to nejen co se týče Brna, ale především co se týče českých hodinek Prim. Ty totiž hrají v románu důležitou úlohu.
Čas primadon je titul, který přesně zapadá do edice Původní česká detektivka. Moravské nakladatelství Moba posílá do knihkupectví detektivní tituly, u kterých si člověk může oddychnout. Nemusí se sice příliš bát, ale ani být znechucený morbidními detaily. U této knihy si přijdou na své ti, co mají nostalgicky rádi staré detektivky s odvážnými a půvabnými hrdinkami se smyslem pro detektivní pátrání. Jako bonus se dozví něco málo z historie jedné české firmy. Pak možná přivítají informaci, že o rok později vyšlo pokračování s názvem Čas madon, opět se sourozenci Emou a Jiřím.
Text: Naďa Horáková (2022)
Vydáno: Moravská Bastei MOBA, s. r. o. (2022)
288 stran
