Vražda vysokoškolského profesora a nález kostry muže svázaného policejními pouty. Je léto, ale detektivové z Našeho města žádný odpočinek v téhle klasické policejně-procedurální detektivce nečeká.
Čtenáři jednoho z nejprodávanějších slovenských autorů Dominika Dána mají velkou výhodu. Jejich oblíbený autor totiž každý rok vydá minimálně jednu knihu a k letošku jich napsal už třiatřicet. Je to už sedmnáct let co tenhle autor, jehož pravé jméno čtenáři neznají, neboť pracoval řadu let jako vyšetřovatel, poprvé představil čtenářům partu z oddělení vražd v budově U dvou lvů, ve slovenském fiktivním Našem městě.
Za ta léta si čtenáři dávno oblíbili příležitostného sukničkáře, ale profesionála každým coulem a jednoho z nejmladších členů mordparty, Richarda Krauze, jeho kolegu (a rozhodně pořádného proutníka) Jozefa Fischera, bývalého agenta STB Ivana Canise a postarší zkušené profesionály Edu Burgera a Otu Hanzela. Kořením každé takové party musí být trochu excentričtější charaktery, které tu zastupuje jejich kolega zvaný Tlustý Váňa, věčně do sebe ládující nějaké (nejlépe zabíjačkové a pěkně tučné) pochoutky. Skupinku pak doplňuje atraktivní Petra Pergnerová, malý, ale houževnatý Paľo Kukačka, mladý Filip Kiss a nakonec nadřízený „vraždařů“ Alexander Mayor. Ne každá postava je v příbězích hned od začátku a ne každá je v těch posledních. Vzhledem k tomu, že autor své příběhy zasazuje chronologicky na přeskáčku, není problém, aby se nejnovější román odehrál víceméně v začátcích Richarda Krauze, tím pádem se v něm nemusí objevit všechny postavy, které čtenář zná z dříve vydaných příběhů. No a než vás ještě víc zmatu, pojďme raději k aktuálně vydanému titulu.
Odehrává se v roce 1991 a volně navazuje na předchozí román Ve stínu, kde je zmínka o nálezu kostry muže, který měl ruce za zády svázané starými policejními pouty. Nabízí se tak teorie, že šlo o vyřizování účtů nebo o popravu. Burger s Hanzelem se však nemají čeho chytit. Neznámý byl kromě pout pohřben pouze ve slipech, soudní ohledání, ani registr pohřešovaných osob jim nic nenapoví. Staří veteráni se tak musí obrátit na mladou krev v podobě Krauze a Canise. Ti by rádi pomohli, ale dostanou na stůl čerstvý případ vraždy vysokoškolského profesora. Ten byl nalezen mrtev ve svém bytě a vše nasvědčuje tomu, že ho někdo nejprve udeřil pěstí a pak ho dorazil něčím ranou do hlavy. Profesor byl však zřejmě celkem oblíben, pečoval o sebe a příroda ho po mužské stránce nadměrně vybavila. Takže jako motiv vraždy se nabízí dva odvěké důvody – sex a prachy. Nebo obojí.
Když je posléze zjištěna totožnost oběti pohřbené v lese, Burger s Hanzelem se znovu ocitají tváří v tvář ne zrovna příjemné a ne tak vzdálené minulosti. Psal se rok 1985, ztratili se dva mladí muži, kteří zřejmě měli něco společného s manželským párem vlivného funkcionáře komunistické strany. Tehdy měli svázané ruce. Nyní se doba změnila, ale povede se jim ještě něco vyšetřit po více jak šesti letech?
Břemeno minulosti patří k těm umírněnějším románům s pozvolným tempem vyprávění. Nevím, jestli by zrovna oslovil čtenáře, setkávající se s Dánovým dílem poprvé natolik, aby se stal jejich oblíbeným autorem a začali shánět další tituly. Troufnu si však tvrdit, že osloví ty, co mají rádi klasickou detektivku bez přemíry akce a brutality. A zcela jistě osloví ty, kteří mají rádi tzv. policejní romány či chcete-li policejně-procedurální detektivku. V takovém případě budou jistě vrnět blahem, protože přesně to Břemeno minulosti je. Možná byste nevěřili, že i tak obyčejná scéna, jakou je výslech mladého opilého řidiče, dokáže být zajímavá.
Název sice odkazuje na dějovou linii z roku 1985, ale ta nakonec překvapivě není tou hlavní. Dán dost často rozvíjí dvě dějové linie, aby čtenář začal hádat, jestli a jak spolu souvisí, tady je však ta “historická” (byť zajímavá) linie podružná, nicméně konec nasvědčuje, že se k ní autor dříve či později vrátí.
Hlavní vyšetřování se tedy soustředí na profesorovu smrt. Při něm se odhalují pikantní podrobnosti, ale Dán nesklouzavá k laciné erotice a nepodbízí se čtenářům lechtivými scénami. Díky své profesní minulosti místo toho sází na realistické popisy pátrání a pečlivého ověřování skutečností, a znovu a znovu klade důraz na mravenčí policejní píli a pro laika až neskutečnou virtuozitu jménem umění vyslýchat. Autor také spoléhá na to, že příběh (který se klidně mohl ve skutečnosti stát) je zajímavý už jen tím, co se z něj nakonec vyklube. A tahle sázka mu vychází. Románu jinak zcela kraluje Richard Krauz, nicméně vzhledem k tomu, v jakém roce se odehrává, bych spíš tipoval, že v té době by tak vůdčí postavení v mordpartě neměl. Ale jsem si jist, že to příznivci Krauze autorovi odpustí.
Dánův nejnovější román je odlehčenějším příběhem, ve kterém stále dobře fungují vtípky a špičkování mezi detektivy, nechybí už téměř obligátní a samozřejmě detailně popsaná pitva (pro otrlé čtenáře Dánových knih už možná bude poněkud fádní), nezapomíná se na realisticky vykreslené vyšetřování vraždy a kouzlo staré dobré detektivky. Zkrátka a dobře, tenhle román mi výborně sedl, nic zvláštního jsem od něj neočekával, ale dostal jsem přinejmenším standardní kvalitu.
Originální titul: Bremeno minulosti (2021)
Vydáno: Slovart (2021)
Vydání v České republice: Slovart, spol. s r. o. (2021)
Přeložil: Jan Hanzlík (2021)
328 stran
