Jack Irish má zase případ. Asi. Než si zvyknete na chaotický styl vyprávění Petera Templea, máte chuť na uklidňující cigaretu, vodku nebo aspoň Neurol…
Mezi vším tím chozením do starých zaplivaných hospod, broušením dřeva v dílně a kecáním se starými kámoši se pomaličku klube obrys případu. Jack Irish, právník s bídnou kariérou, co je lepší v hledání lidí, důkazů a malérů, má najít špínu na oběť vraždy. Jeho kamarád totiž zastupuje obviněnou Saru a je přesvědčen, že jedině zdiskreditování toho, koho údajně měla zabít, ji pomůže změnit směr na přímé lince do lochu…
Musím připustit, že mi to bude chybět. Ta melancholická deprese, chaotické myšlenky, než se v ději trochu zorientujete. Staříci v hospodě kecající o fotbale a podivné kšeftování s dostihovými koňmi, kde rozumím každé druhé větě. Neskutečné hlášky Jacka Irishe, které by se měly tesat do kamene. A proti tomu drsný australský humor o přejetých klokanech a tajemství šéfkuchaře…
Melbourne je tu opět popsán jako díra do pekla, přímou linkou, bez zastávek. Všechno je na pytel, spravedlnost je k smíchu, pořád jen prší a Jacka znovu opustila přítelkyně, takže by ho nerozveselil ani stepující krokodýl. Hluboká osamělost v něm probudí nadání pro špatná rozhodnutí, nevhodné ženy a předem prohrané zápasy.
Temnou depresí nasáklá detektivka vás vcucne do svých černočerných tenat a vyplivne naprosto zdeptané, vyčerpané, jako byste ten marný Jackův boj odmakali sami. Škoda, že jde o poslední díl série, ale upřímně, další podobný „případ“ už by Irish taky nemusel přežít…
Originál: White Dog, 2003
Překlad: Tomáš Jeník
Vydal: Mystery Press, 2023
344 stran
