Vraždila pětice dívek, nebo je někdo ovládal? Osmý román s Erikou Fosterovou ani tentokrát čtenáře nezklame. Obsahuje to, nač čekají a jsou zvyklí, plus něco navíc.
Britský autor Robert Bryndza je typem spisovatele, který na co sáhne, to se mu daří. Před lety vymyslel postavu detektiva šéfinspektora Eriky Fosterové. S touto hrdinkou (původem Slovenkou) začal pravidelně zásobovat knižní trh a rychle si získal pozornost čtenářů. Ti jeho knihy hodnotí stále vysoko, s čímž se může pochlubit jen málokterá série. Později potřeboval změnu, a tak stvořil další knižní hrdinku, bývalou policistku Kate Marshallovou, jež žije na jihu Anglie a živí se jako soukromá vyšetřovatelka. A že se Bryndza dokáže vypořádat i se samostatným románem (alespoň na poli detektivního žánru), dokázal nedávno vydaným titulem Tíživé ticho, jenž také zvládl výtečně. Nálepka bestselerového autora mu právem patří. Po Kate se vrátil k Erice už druhým románem, v duchu nejlepších tradic jeho tvorby.
Erika se náhodou dostane jako první na místo vraždy poslance za konzervativní stranu. Neville Lomas byl nalezen uklízečkou ve svém luxusním apartmánu, nahý a svázaný do kozelce. Vedle těla je pohozeno několik polaroidových fotografií zachycujících poslední hrůzné okamžiky života oběti. Na všech fotkách je podpis „Annabelle“. Erika by ráda případ vyšetřovala, ale kdosi mocnější z nějakého důvodu tahá za nitky, a tak je z případu rychle odvolána. Navíc se vše překotně uzavře jako nešťastná náhoda při poněkud nevšedním sexu.
Po několika měsících se Eričin tým ujímá vyšetřování vraždy známého fotbalisty. Mladý muž byl nalezen ve svém novém bytě. Byl svázaný do kozelce a na místě vraždy se také našly podepsané polaroidové fotky. Z kamerových záznamů je vidět, že fotbalové hvězdě a jeho kamarádům na dost divokém večírku pár hodin před smrtí dělala společnost pětice stejně oblečených a nalíčených dívek. Byla jedna z nich vražedkyní? Nebo se na surové vraždě podílely všechny? A z jakého důvodu? Spojitost obou případů už nelze ututlat, i když se o to vysoce postavení policisté, politici, a dokonce i tajná služba snaží. Ale podle všeho oběti neměly nic společného. Erika se svými kolegy navíc objeví záznam o starší vraždě jistého režiséra, rovněž nesoucí znaky „řádění“ tajemné Annabelle.
Bryndzův nový román zastihuje Eriku ve vztahu se slovenským krajanem Igorem, se kterým se seznámila krátce poté, co si pořídila nový domek. S Igorem chodí už čtyři roky a rychle se sblížila i s jeho synem z prvního manželství. Bryndza naštěstí dobře ví, jak dávkovat vhledy do soukromí. Chápe, že je třeba, aby se hlavní postavy vyvíjely i v soukromí, ale dobře ví, jak předejít tomu, aby to odvádělo pozornost od podstaty děje, tedy od vyšetřování (na rozdíl například od českého seriálu Stíny v mlze, především jeho první řady, kde odskakování do domácnosti hlavní postavy bylo otravné, nudné a rušivé). Svým postavám tedy dopřává jistý privátní život, ale jen v nejnutnější míře. Dobře ví, že má ohledně vyšetřování vražd o čem vyprávět a že je to to, co čtenáře zajímá především.
Co je však hlavní devízou knihy, to je motiv možné pětice vražedkyň. Nepamatuji se, že bych o něčem podobném někde četl. Do knihy to vnáší zajímavý, lehce znepokojivý až bizarní prvek. A ani tolik nevadí, že to nakonec není stěžejní téma všech zločinů, jež se v knize stanou, nebo že by něco podobného šlo jen těžko, protože je to lehce přitažené za vlasy. Jak by nám asi Robert i další autoři řekli, ty skutečné kriminální případy jsou jen málokdy zajímavé a vzrušující.
Robert Bryndza jako by psal romány podle jistého „checklistu“. Po té řadě titulů, co už napsal, víme, co v románu nejspíš najdeme. Takže nechybí třídní rozpory, politikaření, pohled do mysli vraha a Eričina zarputilost. Přesto lze v prvním případě vypozorovat jistý posun. Zatímco v prvních románech se Bryndza často soustředil na kontrast mezi bohatými a mocnými na jedné straně (spolu s jejich pocitem nadřazenosti) a „obyčejnými“ lidmi na straně druhé, tady ukazuje (a v posledních letech k tomu v krimi žánru dochází celkem často), že ti mocní a bohatí jsou především – s prominutím – prasata (v různých formách). Britský autor se tady trochu přibližuje své americké kolegyni Karin Slaughter.
Politikaření nechybí ani tentokrát. Vychází především z motivu, že odhalení pokřivených sexuálních praktik poslance by mohlo odhalit další špínu. Eriku, její tým, ale i její nadřízené se kdosi snaží tu nenápadně, tu více nápadně ovládat. Používají k tomu metodu „cukru a biče“, kdy se dílem snaží vypadat jako ti hodní, co rozdávají dobře míněné rady, nebo jako ti zlí, co mohou člověku hodně znepříjemnit život. S tím se pochopitelně střetává Eričina urputnost a jistá ignorance nadřízených, je-li to (podle ní) ku prospěchu věci. Bavilo mě, jak si několikrát s pokýváním hlavy vyslechla rozkazy a pokyny, aby se vzápětí naprosto nevzrušeně rozhodla udělat si vše po svém. Nevím, zdali by ve skutečnosti u policie dlouho vydržela, ale čte se to dobře.
Dnes už skoro nenajdete román, kde by nebyla podružná dějová linie odehrávající se v méně či více vzdálené minulosti. Tady jsou to události z let 2006 až 2008, v nichž sledujeme malou Annabelle vyrůstající v dusných podmínkách dětského domova. Sice víme, kam tyhle scény povedou a co nám mají sdělit, ale s každou další kapitolou jsou čím dál zajímavější. Místy tu dokonce najdeme prvky hororu. S tím se váže další časté téma podobně laděných detektivních thrillerů – máme pachatelku nakonec litovat? I s tím se Bryndza vypořádal, když nechal později Annabelle zabít jistou osobu, pro což se už těžko hledá ospravedlnění. Tím pádem si v téhle soucit asi většina z nás škrtne. Ani v závěru nelze k Annabelle najít jednoznačné stanovisko, takže se Bryndza poměrně zdárně vyhnul nařčení z nějaké glorifikace pachatele.
Anděl smrti je tedy další skvěle a poutavě napsaný příběh. Bryndzovy fanoušky uklidňuje, že se nemusí strachovat, že by už neměl o čem vyprávět a především – že by je snad už nedokázal zaujmout. Jeho aktuální román má všechny prvky, jež u něj čekáme, některé se už ovšem posunuly o něco dál, co je naprosto v pořádku. Příjemný bonus pak přichází s jemným posunem Eričina soukromí a neobvyklým motivem pětice naprosto stejných podezřelých.
Originální titul: Lethal Vengeance (2024)
Vydáno: Raven Street Ltd (2024)
Vydání v České republice: Grada Publishing, a. s., pod značkou Cosmopolis (2024)
Přeložila: Kateřina Elisová (2024)
432 stran
