Jedním ze zahraničních hostů, kteří letos zavítali na veletrh Svět knihy 2019, byl i britský autor Tim Weaver. Autor dnes už desetidílné série se specialistou na hledání pohřešovaných osob Davidem Rakerem zde přestavil česky vydanou novinku Muž bez minulosti.
Na besedě se Tim Weaver čtenářům svěřil, že měl vždycky rád filmy, a dokonce chtěl být režisérem. Když ale nesložil příslušné zkoušky, rozhodl se alespoň psát o filmech jako novinář. V téhle profesi byl velmi úspěšný. Také rád četl. Přestože je Brit, vyrostl na americké literatuře a měl vždy v oblibě americké autory, zejména Rosse Macdonalda, Raymonda Chandlera, Thomase Harrise nebo Michaela Connellyho. Právě posledně jmenovaný byl Timovi vzorem, podle něhož chtěl vždy napsat detektivku s hlavním hrdinou, kterého bude moci v dalších dílech série rozvíjet.
Když později jako novinář povýšil a stal se editorem, měl více času na psaní. Přes den chodil do práce a v noci psal. Pracoval a psal osmnáct hodin denně, šest dní v týdnu. Takhle to šlo několik let. Trvalo ovšem celou dekádu, než mu vydali první knihu. Podle svých slov si Tim z žurnalistiky do psaní odnesl dodržování určité rutiny – například pracovní doby či stanoveného počtu slov.
Timův hlavní hrdina David Raker se specializuje na pátrání pohřešovaných osobách. Bývalý novinář nastupuje tehdy, když selžou všechny pokusy hledanou osobu najít. Čtenáři se s ním mohli poprvé seznámit před devíti lety v románu Hon na mrtvého (česky vyšel teprve loni). K dnešku už má série deset titulů (česky zatím vyšlo osm) a po celém světě si získala řadu příznivců. Čtvrtý román Není cesty zpět byl prezentován v prestižním britském knižním pořadu a romány Bez slitování, Údolí mrtvých a Ztracený okusily výslunní první a druhé příčky v prodejnosti elektronických knih. Mimochodem, všech osm česky vydaných titulů se těší velmi dobrému hodnocení i u nás – konkrétně na Databázi knih se pohybuje kolem 88 %.
Úspěch Weaverových knih možná spočívá i v tom, že se autor na rozdíl od svých kolegů nezaměřuje na zavražděné oběti, ale na zmizelé osoby. Pro téma hledání pohřešovaných osob se rozhodl ze dvou důvodů – jednak se tu nabízela možnost psát knihy v sérii, tak jak si to vždycky přál, ale především ho šokovala statistika pohřešovaných osob. V Británii se prý ztratí 250 tisíc lidí ročně. Z toho se jich sice 99 % najde, ale to jedno procento, těch dva a půl tisíce lidí Tima zajímá. Jaký byl jejich příběh? Jak se jim podařilo v jednadvacátém století plném techniky a sociálních sítí zmizet? Kromě toho autora také zajímá emocionální stránka. Co si musí prožít rodiny zmizelé osoby, jaký musí mít hrozný pocit ztráty, když ani nemají tělo, které by mohli pohřbít. To je přeci něco, s čím se nemohou vyrovnat.
Tim Weaver je ale také velkým fanouškem fotbalu. Nakladatelství Mystery Press, které v tuzemsku jeho knihy vydává, mu proto připravilo stylový dárek v podobě dresu s jeho jménem a číslem, které má prý rád. Pro ty, kdo se zajímají o fotbal, pak autor ještě doplnil, že je fanouškem Arsenalu. Takže si samozřejmě postupu svého klubu do vyšší soutěže váží, ale radost mu prý kazí i to, že je tam také Chelsea… Ironií ovšem podle něj je, že většina hráčů ve zmíněných týmech ani nejsou Britové.
Zpět ke knihám… Psaní knih v sérii se prý Tim na rozdíl od jiných autorů, pro které to může být omezující, nebojí. Vnímá to jako psaní televizního seriálu, kdy se v jedné epizodě dílčí příběh částečně uzavře, ale další téma se promítá do následujících dílů. Přesto měl osobní příběh Davida Rakera původně naplánovaný pouze pro první knihu, dál už se odvíjel od momentálního nápadu. Podobně to má autor i se zápletkami jednotlivých románů. Většinou si nejprve promyslí, jak dotyčný zmizel, a poté teprve přemýšlí o tom, jak se mu to povedlo.
Duchovní otec Davida Rakera ovšem přiznává, že neplánovat si děj dopředu bývá občas stresující – někdy se totiž stane, že pár měsíců po začátku psaní je zoufalý a „brečí“ nad klávesnicí, když neví, jak dál. Na druhou stranu neplánování má zase výhodu v tom, že ani on sám neví, jakým směrem se děj v průběhu psaní knihy vydá. Dokládá to na příkladu postavy Colma Healyho, který měl zemřít ve druhém dílu, ale pak autora zaujal tím, jak vnáší do děje zajímavé scény a napětí, že se nakonec stal důležitou součástí celé série.
Když už je řeč o sérii, není jistě bez zajímavosti, že Hollywood zakoupil televizní práva na příběhy s Davidem Rakerem. Autor se na besedě zmínil o jistém Britovi, který žije v Hollywoodu a líbila se mu Timova prvotina. Dotyčný se nějaký čas živil jako herec a zahrál si dokonce i v Přátelích, poté psal scénáře a produkoval filmy, například thriller Sicario. Tim už dokonce četl scénář prvního dílu a velmi se mu líbil (není zcela jasné, jestli bude do podoby televizního seriálu převeden zatím první román, nebo budou následovat další – pozn. red.). Nicméně na otázku, kdo by měl podle něj Rakera ztvárnit, odpovídat nechtěl. Tvrdí, že má nejspíš jinou představu než většina čtenářů, a tak by jim nerad tu jejich ničil. Navíc podle něj není nejdůležitější, kdo bude Rakera hrát, ale jak postavu uchopí.
Přesto si teď chce dát od psaní dalšího příběhu s Rakerem pauzu a chce se pustit do samostatného románu, o němž už nějakou dobu uvažuje. Poté se asi k Rakerovi vrátí. To čtenáře jistě potěší.
