Český spisovatel Miloš Urban byl hostem pražského veletrhu Svět knihy už poněkolikáté. Na letošní ročník zavítal, aby představil svou detektivní novinku KAR. Podle jeho spolupracovníků z nakladatelství jde o návrat ke kořenům jeho tvorby.
Sice napsal téměř tři desítky titulů, ale jedná se o různé žánry, takže mezi klasické detektivkáře nepatří. Letos dvaapadesátiletý Miloš Urban vystudoval moderní filologii na Filosofické fakultě University Karlovy a pracoval také jako překladatel a redaktor v nakladatelstvích Mladá fronta a Argo, kde pracuje už od roku 2001. Kromě toho také psal divadelní hry a povídky – mimo jiné přispěl do sbírky krimi povídek Prague Noir. Po románech Lord Mord a Přišla z moře představil na letošním veletrhu svůj další detektivní román.
Kar je jednak pohřební hostina, ale také jsou to první tři písmena autorova rodného města – Karlových Varů. Právě tady se jeho aktuální román odehrává a podle Urbana samotného jde v této knize o jisté vypořádání se s frustrací z dospívání v tomto městě. Na střední škole neměl štěstí na pedagogy a bylo to podle jeho vlastních slov těžké období, když v okresním městě nebyly zdaleka takové možnosti jako v Praze. Byla to etapa, ze které se zkrátka potřeboval vypsat, což se stalo až teď, v právě představené novince.
Sám má ovšem Karlovy Vary celkem rád. Loni se poprvé zúčastnil proslulého filmového festivalu, kde obdivoval sváteční atmosféru. Nicméně soudí, že podobných festivalů by zde mělo být více. Mimo filmovou událost jsou podle něj Vary spící město. Pro někoho, kdo se sem vrací po dlouhé době, je smutné vidět, jak město, které kdysi kypělo životem, je nyní téměř mrtvé. Nicméně soudí, že něco z ducha bývalého „lázeňství“ ve Varech ještě pořád je a rozhodně by chtěl, aby se tam onen duch vrátil v plné síle. To je prý důvodem, proč také v románu často zmiňuje prozaika a básníka Johanna Wolfganga von Goetheho. Ten zde totiž často pobýval a údajně byl až do svých 74 let náruživým tanečníkem. Urban slibuje, že v jeho novince se dočkáme jistého dopovězení Goethova příběhu. Také připomíná, že Karlovy Vary mají i svou temnou minulost, a to v předměstí Stará Role. Zmiňuje případ jistého vraha, který měl za války pomoci lidem utéci, ale při tom je vraždil kvůli penězům (patrně tak trochu obdoba šumavského převaděče Pilčíka – pozn. red.).
Leckoho bude jistě zajímat, jak moc jsou místa a postavy v románu KAR autentické. Podle autora je to tak padesát na padesát a kdo ho zná, tak si může některé konkrétní osoby domyslet. Jeho slova potvrzuje herečka Petra Bučková (Ordinace v růžové zahradě), která byla jedním z hostů besedy a také přečetla dvě ukázky z knihy. Čtenářům se přiznala, že četla Urbanovu povídku, kde je postava inspirována právě její osobou a je popisována nahá v sauně. Se smíchem tedy dodala, že přátelství s Milošem Urbanem může být do jisté míry „nebezpečné“…
Není besedy se spisovatelem, aby na ní nepadla nevyhnutelná otázka, co chystá do budoucna. Jsou ještě nějaká další města, se kterými by si to chtěl podobně „vyřídit“? Autor s jemným humorem zmiňuje Sokolov, Chodov a také Londýn. Tady všude nějakou dobu žil, nicméně ve Varech žil nejdéle a od konce vysoké školy žije v Praze. O Londýnu by ale psát nechtěl – jeho dnešní kosmopolitní podoba se mu už tak nelíbí, jako v sedmdesátých letech, kdy tu byla ještě znát jistá poválečná skromnost. Nástupu popu vzdoroval punk, dokud nepřišla tzv. nová vlna, která Miloše Urbana tehdy formovala. Kdyby měl psát o Londýnu, tak jen o téhle době. O dalším chystaném titulu jsme se tedy nic nedozvěděli…
Leckdo z nás si ze školy pamatuje na většinou nenáviděnou povinnou četbu. Proto všechny pobavila otázka jedné čtenářky, co autor říká na to, že jsou dnes některé jeho romány (Hastrman, Lord Mord) součástí doporučené školní četby. „To jim přeju,“ odpovídá s úsměvem autor. A dodává, že jemu osobně povinná četba nikdy nevadila, protože měl štěstí na dobrého češtináře. Ten studentům navzdory době doporučoval Franze Kavku nebo Ladislava Fukse (Spalovač mrtvol), u kterého se Urban učil základy hororu a kterého považuje za dřívějšího postmodernistu dříve než Umberta Eca.
Dalším z hostů besedy byl také režisér Jiří Strach, který před osmi lety zfilmoval Urbanův Santiniho jazyk. „Přišel jsem si sem koupit filmová práva. Nemám ale dost peněz, můžete mi někdo půjčit?“ žertoval režisér. Pak ale vážně dodal, že už má nějaký čas koupená práva na román Sedmikostelí. Ten prý přímo miluje, ale postěžoval si, že je těžké (finančně náročné) točit horor v Praze. Nicméně slíbil, že filmová verze Sedmikostelí určitě bude. Pak ještě dodal, že pokud seriál Most! proslavil stejnojmenné město, mohl by být i KAR taková příručka pro návštěvu Karlových Varů.
Na závěr besedy autor pokřtil novinku tradičně sektem a po přípitku se svými kolegy z nakladatelství, režisérem Jiřím Strachem a herečkou Petrou Bučkovou, se odebral podepisovat knihy a čelit tak náporu čtenářů-fanoušků.
