Neřadí se mezi typické autorky detektivek, nežije ve velkoměstě a literární činnosti se nevěnuje na plný úvazek. Přesto na letošním veletrhu Svět knihy pokřtila už svou třetí knihu s Josefínou Divíškovou, hlavní hrdinkou oscilující mezi českou slečnou Marplovou a Bridget Jonesovou.
Když se před nějakým třemi-čtyřmi lety potkal pan Tomáš Němec z nakladatelství Mystery Press na třídním srazu z vysoké školy s Marií Rejfovou, prý netušil, že má literární ambice. „Jeho“ nakladatelství se specializuje na detektivky a krimi příběhy, a tak autorce po přečtení některých jejích prací nabídl, zdali by nechtěla napsat knížku. Nakonec se dohodli, že by to měla být humorná detektivka, a tak se zrodila svérázná hlavní hrdinka Josefína Divíšková. Zvídavá učitelka, která se v malém (fiktivním) městě Brodu vždy nechtěně namočí do nějakého toho zločinu.
Poprvé se objevila v krátké povídce Kdo má pod čepicí, později se její autorka ucházela o Cenu Jiřího Marka (už v klasickém knižním rozsahu) s příběhy Kdo jinému jámu kopá a Komu straší ve věži. Novinka Kdo maže, ten jede je vlastně už čtvrtým příběhem s touto svéráznou postavičkou. Detektivní příběhy s ní jsou protkané výborným, často černým humorem, kterému je dokonce věnována samostatná stránka hlášek Josefíny Divíškové na Facebooku.
Marie Rejfová, která se netají obdivem ke klasickým anglickým detektivkám Agathy Christie, se ovšem psaní věnovala už od dětství a napsala řadu povídek. Od svých kolegů se liší i vydáním prvotiny – titul Čarověník neatakoval pulty knihkupectví, ale vycházel na pokračování na internetu. Teprve pokračování Sestra smrt vyšla v klasickém nakladatelství.
Autorka tvrdí, že se jí stále píše dobře. Pracuje ve školce ve Varnsdorfu, kde také žije a který – jak sama nepopírá – je takovým předobrazem fiktivního Brodu. Jako v každém správném malém městě se tam najde spousta vtipných figurek, takže pro své romány některé použila jako předlohu. Jen je trochu poupravila, aby se v příběhu nepoznaly.
Na otázku, na kolik je v postavě Josefíny z Marie Rejfové, usměvavá autorka odpovídá, že ona sama by nervově některé její eskapády nevydržela. Takže občas nechá svou hrdinku dělat věci, do kterých by se sama nepustila. Je v ní prý z autorky tak čtyřicet procent, ostatní je spíš alter ego, kterým by se Marie chtěla stát.
Podle spisovatelky je každý díl s Josefínou trochu jiný. Zatímco v předchozích dvou příbězích je kladen důraz na humor, aktuální titul (se zápletkou z běžkařských závodů) už klade větší důraz na detektivku. Půjde o vyšetřování vraždy, ve kterém se pohybuje omezený počet osob. Proto byl tento příběh pro spisovatelku zatím nejtěžší. Odehrává se ve sněhové vánici, kdy je skupinka lidí sněhem odříznutá od světa, navíc je vyprávěn z pohledu několika osob. Tím pádem se autorka musela pečlivě připravit a ohlídat si logiku děje a všechny souvislosti. U předchozích titulů si prý tak velký pozor dávat nemusela.
Hostem besedy nebyla původně v programu ohlášená herečka Patricie Solaříková, ale přišla náhrada více než adekvátní, britský spisovatel Tim Weaver. Ten už měl za sebou několik besed a autogramiád a nyní dostal otázku, zdali on sám někdy neuvažoval o humoristické detektivce. Tim podotkl, že na psaní takového žánru musí být speciální talent. Kdyby se prý o to pokusil on, lidé by se asi smáli, ale z úplně jiného důvodu. Ještě dodal, že v Británii pár takových dobrých autorů mají, ale moc jich není. Nicméně je podle něj skvělé, když někdo dostane do knihy krimi příběh i humor zároveň.
V každém správném románu, nebo ještě lépe v sérii, by měly být dvě postavy opačného pohlaví, které se vzájemně „oťukávají“. Které kolem sebe chodí a mezi kterými to jiskří a někdy i vře. Takový vztah má Josefína Divíšková s policejním komisařem Tvrdíkem a nejednu čtenářku jistě zajímá, jak se bude jejich příběh dál vyvíjet. Marie Rejfová k tomu stručně uvádí, že nejspíš jako v životě – tedy podle momentální nálady. Leckdo také soudí, že ještě výraznou postavou celé série je Josefínina sestra Marie. Ani ta nemá – stejně jako hlavní hrdinka nebo komisař Tvrdík – reálnou předlohu, ale je podle autorky sbírkou všech možných vlastností několika žen.
Na otázku, zdali by jednou nechtěla napsat detektivku z prostředí školky, které díky své profesi tak dobře zná, Marie odpovídá, že tohle prostředí je samo o sobě někdy horor. Nicméně do příběhu o násilí by děti netahala.
Čtenářům, kteří mají rádi spojení detektivky a humoru, tak nezbývá než se po přečtení novinky Kdo maže, ten jede těšit na další díl. Autorka už z něj měla v době konání besedy napsané dvě kapitoly. Zatím nemá název, ale půjde opět o přísloví. A protože Marie Rejfová se snaží psát příběhy z odlišných prostředí, měl by se tentokrát odehrávat v prostředí pivovaru. Takže milovníci našeho národního nápoje budou možná potěšeni dvojnásob.
