V úterý 3. října proběhl v pražské Galerii kavárny Louvre křest knihy Karla Pošívala Vyjednavač. Své případy a techniky vyjednávání popsal ve formě knižního rozhovoru s Markétou Nekolovou.
V poslední době u nás vyšlo hned několik knih o policejních vyšetřovatelích či detektivech (Josef Mareš, Zdeněk Macháček, Jiřina Hofmanová). Ve světě ale vychází poměrně dost titulů i o zásahových jednotkách, v tom jsme zatím pozadu, stejně tak se u nás málo ví o další důležité profesi, kterou představují policejní vyjednavači. Nyní se to snaží napravit knižní rozhovor literární redaktorky nakladatelství Albatros Markéty Nekolové s elitním policistou a vyjednavačem Karlem Pošívalem.
Pražská kavárna Louvre je poměrně známým místem. Možná už méně lidí ví, že před vstupem do kavárny se ještě nachází vchod do Galerie, prostor určených především pro pořádání konferencí a dalších hromadných akcí. Prostranství nabízí slušné zázemí, od pohovek ve vstupním sálu, pultů pro podávání občerstvení, stolků ke konzumaci, až po sál se židličkami a pódiem. Pro křest to bylo opravdu vhodné místo. Dorazilo totiž kolem osmdesáti lidí (velkou část tvořili pochopitelně policisté) a přesto všichni – na rozdíl od podobných akcí – našli místo k sezení. Kapacita sálu byla téměř naplněna.
Karel Pošíval si netradičně křest vlastní knihy (charakterizované výstižně také jako Když slova zachraňují životy) moderoval sám. Úvodní slovo však svěřil své matce, která pronesla krátký, lehce dojemný, ale věcný proslov, ve kterém kromě blahopřání k první vydané knize zmínila i synovu skromnost a pokoru. Autor pak převzal štafetu a bylo vidět, že je skutečně mistr slova. Projev měl trochu delší, ale rozhodně vtipný a zároveň i s velkou dávkou pokory vůči svým kolegům a práci vyjednávače jako takové. Během podvečera postupně představil a uvedl několik hostů, bez kterých by podle jeho slov kniha nevznikla.
Prvním hostem byla šéfredaktorka Albatros Media Hana Hozová. Podle ní byl podnětem pro vydání knihy mimo jiné i fakt, že nakladatelství pokračuje ve vydávání knih o policistech a ona sama má ráda věci, které ještě nikdo nevydal. K osobnosti Karla Pošívala se prý dostala náhodou, přes Google.
Když byl Karel Pošíval osloven, zdali by nechtěl o svých zkušenostech napsat knihu, k jeho velké úlevě prý zjistil, že by ji nemusel sám psát, ale sepsal by ji někdo jiný. Na základě rozhovorů s ním. Hanu Hozovou ihned napadla redaktorka Markéta Nekolová, která prý nejlépe umí klást ty správné otázky. Nekolová už dělala například knižní rozhovor s horolezcem Markem Holečkem. Spolupráci s policejním vyjednavačem si pochvalovala a zdůraznila, že podobný typ knihy mohou dělat jen lidé, kteří si rozumí. Sama prý během četby změnila dosud spíše negativní názor na policii, také díky tomu, že při psaní udělala rozhovor i s několika dalšími kolegy Karla Pošívala.
Jednou z nich byla Dominika Pučáková, policistka z Prahy 2, která prokázala schopnost vedení krizové komunikace s mladou ženou, která chtěla skočit ze skály v pražském Prokopském údolí. V podobných situacích se snaží o vedení takové komunikace policista nebo policisté, kteří dorazí k zoufalé a odhodlané osobě jako první. Když ale posléze přijedou vyjednavači a vidí, že se policistovi komunikace daří, nechají ho nebo se k němu maximálně připojí. Dominice se po deseti hodinách podařilo ženu od skoku odradit. Dokonce si poté prý ještě několikrát psaly a žena, která si po pár měsících našla nové kamarády a také přítele, policistce za záchranu života poděkovala.
Podobně silný příběh dodal Petr Gruber, kamarád Karla Pošívala a další host. Dnes ředitel Územního odboru v Havlíčkově Brodě byl jako vyjednavač angažován v případu Barbory Orlové. Šestadvacetiletá duševně nemocná ve Žďáru nad Sázavou nejprve s nožem v ruce napadla studentku, pak zabila studenta, který jí přispěchal na pomoc, a následně pobodala další studentku. S tou se pak zabarikádovala v šatně a držela ji jako rukojmí. Gruber podotkl, že obvyklé postupy velí nenabízet se výměnou za rukojmí, ale on to přesto udělal. Zdůraznil, že je policejní vyjednavač a v tomto případě musel roli vyjednavače oddělit od policisty a fungovat jako policista, tedy zachránit rukojmí. Orlová na výměnu přistoupila a zajatá studentka, poraněná na břiše, byla zachráněna. Podle lékařů jí prý zbývalo jen pár desítek minut života. Sám Gruber si zažil horké chvíle při osvobození zásahovou jednotkou – neušel řezné ráně do hlavy v okamžiku kdy jeden člen jednotky ženu zasáhl taserem.
Karel Pošíval chtěl, aby na křtu byl přítomen také zástupce laické veřejnosti, který je ale přitom známý a ostatními oblíbený a má vztah k policii. Volba proto padla na herce Hynka Čermáka. Hrdina krimi seriálu Rapl pozvání na křest přijal rád. Přečetl hodně knih o zásahových jednotkách a zajímá ho i práce vyjednavače. S profesí Karla Pošívala vidí jistou podobnost díky projektu Men’s factor, ve kterém se angažuje. Projekt se zabývá šikanou na školách, jak se s ní vypořádat či jak jí předcházet. Má podporu řady policistů ale i Čermákových kolegů.
Posledním hostem byl policejní prezident Mgr. Martin Vondrášek. Když byl Karel Pošíval osloven, zdali by napsal knihu, žádal postupně svolení od různých nadřízených, až se nakonec dostal k policejnímu prezidentovi. Ten podle své filosofie naprosté otevřenosti k veřejnosti dal svému podřízenému svolení se slovy „věřím, že tam nenapíšete žádné nesmysly“. Autor si nynějšího prezidenta však váží ještě z doby, kdy byl policejním ředitelem a on byl povolán k případu, kdy schizofrenik držel jako rukojmí desetiletou holčičku. Vondrášek prý tedy řekl: „Já za vámi budu stát, ať uděláte v mezích zákona cokoliv, co zachrání tu holčičku.“
Příjemné, obsahově nabité povídání, po hodině uteklo jako nic. Karel Pošíval opravdu dokázal, že je odborníkem své profese, měl naprostou pozornost publika, uměl ho pobavit i dojmout. Asi nejlépe to před závěrečným křtem shrnul Hynek Čermák, když přišla řeč na potencionální pokračování knihy: „Já myslím, že pan Pošíval bude mít tak do roka a do dne svou vlastní Late Night Show.“ Pak se obrátil k autorovi: „Jste skvělý moderátor. Jestli takhle i vyjednáváte, tak je to pecka!“
