Ukrýt se před vedrem lze různými způsoby. Někdo možná zavítal první červnové úterý tohoto roku do relativního chládku pražského Paláce knih Luxor, aby zjistil, o čem bude nová kniha Sáry Saudkové. Sama autorka zde čtenářům osobně představila svou první detektivku Déšť.
Sára Saudková se narodila v roce 1967 v Zábřehu na Moravě jako Šárka Směšná. Na veřejnosti je nejvíce známá jako přítelkyně fotografa Jana Saudka. V médiích byla mnohokrát přetřásána kauza ohledně její údajné krádeže jeho negativů. S Janovým synem Samuelem má čtyři děti. Sama také od roku 1999 fotografuje a měla od té doby řadu výstav. Někteří diváci si ji možná budou také pamatovat jako jednu z moderátorek někdejšího erotického pořadu Peříčko.
Mediálně velmi známá osobnost vstoupila i do literárního světa, a to podle některých velmi odvážnými díly. Kromě fotografických publikací (Podoba lásky, Sára Saudková) přispěla autorsky v roce 2012 do povídkové knihy Příběhy ve znamení touhy. O tři roky později vydala první samostatný román, biografickou knihu Ta zrzavá, s podtitulem Láska, nenávist, a to mezi tím. O rok později následovala dětská knížka Půlnoční pohádky a za další rok román pro ženy Zpocená záda.
Podle biografie autorky na stránek Knihy Dobrovský promítá autorka velmi osobitým stylem do svých děl zkušenosti z vlastního života, včetně pohledu na milostné vztahy mezi muži a ženami. Vulgarismy, neslušné a provokativní pasáže jsou prý u ní naprosto běžné. Ve zmíněném románu Zpocená záda podle této biografie ukazuje, jak je troufalá, a se zde popisovaným mužským milostným světem si pohrává s pořádnou dávkou cynismu a nemravnosti.
Na letošním veletrhu Svět knihy 2018 představila Sára Saudková svůj zbrusu nový titul Déšť. Tentokrát se jedná o detektivku pro ženy na téma temných sexuálních zločinů, a ještě temnějších pudů. Zkušená moderátorka Hanka Koutná představila na besedě základní zápletku příběhu – dva záškoláci naleznou na periferii za Prahou mrtvolu brutálně utýrané mladé ženy. Do vyšetřování se pustí rázná vyšetřovatelka Oldřiška se svou mordpartou. Stopy je zavedou do mimomanželských aférek a hodinových hotelů.
Kmotry knihy se stal novinář Miloš Čermák a moderátorka Tina Pletánková. Pozvání přijal také pan Boris Hokr ze společnosti Euromedia Group, jejíž nakladatelství Knižní klub Saudkové knihu vydalo. Kmotry si údajně vybrala autorka pouze ze sympatie k nim, neměla k tomuto výběru žádné zvláštní důvody. Se smíchem přiznala, že je to tak trochu „harakiri“, pozvat si za kmotru půvabnou blondýnku a urostlého chlapa (Miloš Čermák jistě měří skoro dva metry).
V poslední době se zdá, že se na detektivky vrhl skoro každý autor, byť se doposud věnoval zcela odlišnému žánru. Sára si prý chtěla vyzkoušet žánr, ve kterém není nouze o chladnokrevnost, tajemno, ale i logiku. Motivací pro tento krok prý bylo mimo jiné i to, že když se rozhodovala, do čeho se pustí dál, nechtěla nikoho „otravovat“ psaním kuchařky, další biografie, nebo snad dokonce sci-fi. Po přečtení „severské detektivky“ Sova (Samuel Bjørk – pozn. red.) si říkala, že by ji mohlo psaní něčeho podobného bavit. Kvůli knize se prý do žádného velkého studia, kromě pročtení Kriminalistického sborníku, nepouštěla. Sázela na intuitivní přístup, který ji nijak nesvazuje a dává možnost k rozletu, což ji schvaloval i Boris Hork z Euromedia Group. Sám by byl rád, kdyby se Oldřiška objevila v další knize, nicméně autorka zatím hodlá pracovat na druhém dílu „Pohádek…“, ale pokračování nevylučuje.
Na besedě také padla otázka, zdali ji fotografování pomáhá i při psaní. Podle Sáry Saudkové je vyjadřování fotografií i písmem totéž. I při psaní musí umět stejně jako při fotografování vtáhnout čtenáře do příběhu a vzbudit v něm představivost. Ostatně na obálce knihy je vyfocena ona sama, údajně dle instrukcí svého partnera Samuela.
Předchozí román Zpocená záda čtenáři příliš nepřijali a na Databázi knih nedosáhl ani na průměrné hodnocení (42 %). Detektivka Déšť zde zatím dosáhla hodnocení 67 %, ale vzhledem k tomu, že jde stále o novinku, je na nějaké závěry ještě brzo. A tak použijme parafrázi někdejší rosničky a „doufejme, že bude líp…“
