Tři zabité ženy ve stylu patnáct let starých vražd. Psycholog Sebastian Bergman se ve druhé audioknize vrací do policejních řad jako konzultant, ale neví, že je do případů zapleten mnohem více.
Nedávno jsme vám přinesli recenzi audioknižní podoby prvního titulu ze série o psychologovi Sebastianu Bergmanovi, Temná tajemství. V ní se můžete mimo jiné dočíst, že z pera švédských autorů Michaela Hjortha a Hanse Rosenfelda (oba jsem je stručně představil v recenzi prvního dílu) nakonec vzniklo osm titulů, přičemž vydavatelství OneHotBook postupně všechny převádí do audioknih. Učedník je druhým zpracovaným titulem, třetí díl – Hrob v horách – vyšel letos ve druhé polovině července.
V letech 1995 a 1996 došlo ve Stockholmu nebo jeho okolí ke čtyřem brutálním vraždám žen. Všechny oběti zemřely ve svém domě. Pachatel jim svázal ruce a nohy, před smrtí je znásilnil a poté jim podřízl hrdlo. Edward Hinde byl nakonec dopaden a odsouzen k doživotnímu trestu, který si ve věznici stále odpykává.
Současnost. Během jednoho měsíce došlo ke třem vraždám, které nesou všechny znaky vražd z poloviny devadesátých let. Je zřejmé, že odsouzený vrah má napodobitele. Fotky původních obětí publikoval ve svých knihách psycholog Sebastian Bergman, který občas spolupracoval s policií. Ten se nyní potácí odnikud nikam a neví, co se svým životem počít. V roce 2004 přišel vinou tsunami o manželku a dceru, dnes cynicky střídá jednu partnerku za druhou, ale ani to ho zcela neuspokojuje. Jeho jediným zájmem je sledování Vanji Lithnerové ze státní kriminálky. Jak se před časem dozvěděl, je to jeho dcera, o které do té doby neměl tušení. A ani ona neví, že Sebastian je jejím skutečným otcem. Smůla je, že ho – stejně jako několik dalších jejích kolegů – nesnáší (viz předchozí příběh). Aby byl ke své dceři Sebastian blíže, doslova se vetře na kriminálku jako konzultant. Sám pomohl k dopadení Hindeho a vydal úspěšnou knihu o sériových vrazích, takže kdo by o nich věděl víc než on, že? A pak už jen přijít na nějaký způsob, jak si k Vanje najít cestu. Jenže Sebastian je do případů vražd namočen více, než tuší.
První, co čtenáře či posluchače asi zarazí, je neoriginalita příběhu. Na první pohled je plný klišé s řadou osvědčených, ale už mnohokrát použitých prvků. Považte sami – manžel, který najde doma manželku mrtvou, vetřelec, který narušuje domácí útočiště, sériové vraždy, napodobitel, rozvedený detektiv, psycholog, který je leckdy podivnější a podezřelejší než ostatní, které policie vyšetřuje. K tomu sexuální motiv, fetiš v podobě dámského oblečení (vrah ho sice obětem nekrade, ale navléká jim ho, ale i tohle už tu bylo).
Takže sledujete příběh navlečený na už mnohokrát použitou kostru, jen ve švédském hávu, nicméně čekáte, co se z něj vyklube a zdali vás dvojice autorů vůbec něčím překvapí. Dokonce se ze začátku zdá, že oba spoléhají na to, že všechny ty propriety, které si půjčili od amerických či britských kolegů, aby je oprášili a poskládali do své vlastní poličky, budou pro čtenáře stále atraktivní. Takže si s nimi vystačí na celý příběh. Na řadu čtenářů to stále může fungovat, a i když musím přiznat, že i mě kdovíkolikátá verze angloamerického thrilleru ve Stockholmském podání sice bavila, ale klasická otázka zní: “A není to málo, Antone Pavloviči?”
Ozvláštnění lze najít ve vztahu Sebastiana k Vanje. Psycholog by rád našel k dceři cestu, aby mohl s pravdou ven, ale díky své složité povaze si to dost komplikuje, navíc později je ta averze už vzájemná. Přesto se Vanju snaží chránit a být jí nablízku, ale musí to dělat tak, aby okolí nic nepoznalo. Tahle Sebastianova tajná vazba k Vanje skýtá zajímavé možnosti a také je v knize několikrát využita. Autoři nakonec do poslední třetiny přeci jen vložili něco navíc, takže příběh se láme trochu jinak, aby se odvíjel odlišně, než bychom možná čekali, a nahrává tak celkem napínavému finále. Tedy alespoň v porovnání s prvními dvěma třetinami. Přesto se nevyhneme několika klišoidním scénám.
Dalším problémem jsou samotné postavy. Sebastian má být vylíčen jako obdivovaný i nenáviděný, ale ty záporné vlastnosti (zejména tady v druhém dílu) dost dlouho převažují. Samozřejmě je řada autorů, jejichž hlavní postava není na první pohled dvakrát sympatická a často se chová na zabití, nicméně je to vyváženo protipólovými momenty, kdy je protagonistovi (skoro) vše odpuštěno. Tady jsem však dlouho nic takového nemohl najít, až spíše v závěru, kdy Sebastian dostane hodně za uši a ztrácí svou drzou sebejistotu. Ani Vanja se (opět) nejeví zrovna sympaticky. Její šéf Torkel Höglund je stále takový neslaný nemastný a Uršula má tentokrát celkem málo prostoru na to, aby se více projevila. Jedinou sympatičtější postavou je mladý ambiciózní Billy.
Autoři sice mají pravidla žánru (resp. své očividné vzory) načtené, ale přesto v jejich knize najdeme pár věcí, které docela udiví. Sebastian je sice hlavní postava, nicméně na to, že by mělo jít o vyšetřování trojnásobné vraždy, se od tématu odkláníme dost brzy a sledujeme neustálé Sebastianovo stalkování dcery (téma znovunalezení syna/otce/matky/dcery už začíná být v románech trochu ohrané a nudné) nebo jeho hledání smyslu a náplně života. Skoro to vypadá, že hlavní téma knihy není pátrání po sériovém vrahovi, ale řešení problémů jednoho psychologa. Přitom je jasné, že se nakonec stejně do mordparty vetře jako konzultant a bude moci využívat svou směs “geniality” a arogance, protože ho detektivové potřebují (další klišé) a protože se v rámci katastrofálního nedostatku stop vlastně nemají čeho chytit. Co na tom, že ani Sebastian téměř do konce knihy ničím výraznějším nepřispěje. O „úletu“ v podobě toho, že si pachatel vzpomíná na příhodu ze tří nebo čtyř let (to jako vážně?) snad ani nemá cenu mluvit
Stejně jako první příběh o Sebastianovi, i tento načetl herec Aleš Procházka. Jeho přednes opět nemá chybu. Není divu, že ho pro jeho sametový a příjemně znějící hlas vyhledávají dabingoví i audioknižní režiséři (v tomto případě Michal Bureš). Vrcholnými pasážemi přednesu Aleše Procházky jsou ony scény šeptání, či hraného údivu, zkrátka cokoliv, co není běžnou konverzací (i když i ta je velmi zdařilá).
Učedník je detektivním thrillerem, který určitě nelze považovat za vrchol originality. Lze ho však chápat tak, že autoři sáhli po tom nejlepším a nejosvědčenějším, co tenhle žánr nabízí a pokusili se z něj sestavit příběh, který ozvláštnili „svou troškou do mlýna“ – především vztahy mezi jednotlivými postavami a závěrem příběhu (byť se dal už někde ve dvou třetinách předvídat).
Knižní předloha:
Originální název: Lärjungen (2011)
Vydání v České republice: Host (2014)
Přeložila: Petra Hesová
544 stran
Audiokniha:
Vydáno: OneHotBook (2023)
Čte: Aleš Procházka
Celková délka: 20 hodin 21 minut
