Strach (Jozef Karika)

Co děsí víc – tajemná mlha v horách, nebo vlastní minulost? Audioknižní verze jedenáct let starého Karikova hororu ukazuje, že obojí může svazovat stejně krutě.

Slovenský spisovatel, historik a redaktor Jozef Karika svou tvorbu dělí do třech základních skupin – magie, horory a mafiánská tématika. Speciálně v titulech poslední skupiny si ve čtenářském hodnocení vede velmi dobře. Druhá skupina zase láká filmaře – na Netflixu je v současné době možné shlédnout adaptace jeho románů Trhlina a Smršť. Přestože si horory nevedou tak dobře jako tituly o magii nebo o mafii, mají nepochybně své příznivce. Není tak divu, že loni v březnu vyšla z vydavatelství OneHotBook audioknižní podoba Karikova mysteriózního hororu Strach.

Pětatřicetiletý zaměstnanec reklamní agentury Jožo Kárský se po rozchodu s partnerkou uchýlí do bytu po svých rodičích na kraji Ružomberoku. Momentálně nemá kam jít a neví, co si počne dál. Nemá však na toto místo zrovna nejlepší vzpomínky. Trávil tu dětství s despotickým otcem a slabou matkou, navíc mu tehdy za velmi záhadných a děsivých okolností zmizela sestra. Bylo to brzy poté, co se ze sousedství ztratil malý chlapec a nikdo ho už nikdy neviděl. Když se po pár dnech Jožova „vyhnanství“ ztratí další malý chlapec, obejde ho hrůza. Venku totiž panuje stejná arktická zima jako tehdy před sedmadvaceti lety, kdy se ztratilo dítě sousedů a jeho sestra. Je přesvědčen, že tam v lesích, na úpatí hory žije cosi velmi zlého, zahaleného podivně nazelenalou mlhou, a že zmizením sousedova dítěte to zdaleka nekončí…

Karikův horor se především opírá o strach z neznámého. Krutý mráz hraje velkou roli – izoluje nejen protagonistu, ale i lidi z jeho okolí, tedy převážně dospělé, se kterými kdysi vyrůstal. I když je příběh zasazen na okraj autorova rodného města, mohl by se s onou izolací a sílícím strachem z neznámého a velmi mocného odehrávat prakticky kdekoliv na samotě, v malé vesnici či komunitě. Tempo vyprávění (v první osobě) je celkem pomalé, odpovídající plíživému strachu a uvědomování si hrozivých souvislostí. Nikam se nespěchá, osamělost a strach hlavního hrdiny ve studeném bytě s výhledem do mrazivě strašidelné krajiny je cítit z každé stránky. Přesto autor před námi postupně odhaluje další tajemství z minulosti svého hrdiny a s blížícím se koncem příběhu také přibývají zásadnější události.

Postava Joža je po většinu příběhu spíše vypravěčem než hrdinou, který by změnil chod událostí. To se změní až v samotném závěru. Samozřejmě musíme ctít pravidla hororu a přistoupit na to, že pětatřicetiletý kreativec věří na nadpřirozené jevy a podobně, ale bez toho by tituly tohoto žánru číst nešly. Přesto si myslím, že někdy je vyděšený až moc, nicméně ve filmu by to – s patřičným hereckým projevem – bylo věrohodnější. Ostatní postavy pochopitelně také dodržují „pravidla“, takže se neznámého zla bojí společně s protagonistou, ale vlastně proti němu nic moc nedělají a – jak se postupem ukáže – ani dělat nemohou.

V řadě hororů je závěr paradoxně tím nejslabším článkem. Padá největší devíza příběhu – strach z neznámého, za dveřmi už nečeká „bubák“, protagonisté už se nebojí a jednají. Právě tedy se filmaři uchylují k závěru plného řevu a zběsilých scén, které mají leckdy s atmosférou dosavadního příběhu málo společného. Autoři pak zase sahají k poněkud podivnému závěru, který celý předchozí příběh tak trochu shazuje. Obával jsem se u Kariky něčeho podobného, ale to se naštěstí nestalo. Autor si se závěrem poradil podle mě velmi dobře, skoro by se dalo říci až vtipně.

Knihu načetl v režii Víta Maloty dramaturg a převážně divadelní herec Ondřej Novák. Kromě práce v divadle a v televizi se také věnuje namlouvání tzv. voiceoverů a reklamních spotů. I když kvůli relativně monotónnímu vyprávění nemohl rozjet svůj hlasový rejstřík naplno, podařilo se mu dobře tlumočit osamělost a především strach ze vzpomínek, nočních můr i samotné budoucnosti hlavního hrdiny. Škoda jen, že v příběhu neměla větší part pomatená sousedka z Jožova dětství, jelikož její skřehotavý hlas je opravdovou perličkou v interpretově projevu. Kapitoly jsou odděleny originálním hudebním motivem, často doplněným zvukovými efekty, které jsou tu a tam vloženy i do samotného čtení, aby děj ještě více umocnily a čtenář se tak mohl lépe vcítit do atmosféry příběhu.

Karikův horor jasně staví na atmosféře strachu z nevysvětlitelného zla živeného arktickou zimou, z osamělosti a relativní bezmocnosti klíčových postav a z blížícího se neodvratného „čehosi zlého“. Zároveň ale v příběhu zaznívá podtón na téma strachu, který nás izoluje a svazuje nám ruce, takže se celý román dá také chápat jako jistá metafora o tom, co strach vlastně přiživuje a o pomyslných „okovech“, které nám i v dospělosti brání vymanit se ze stínu neradostného dětství. Pro někoho může být tempo příběh poněkud rozvláčné, ale ti, kdo mají rádi pečlivě vykreslenou atmosféru strachu a beznaděje, si asi přijdou – i díky zdařilému přednesu – na své.

 

Knižní předloha:
Originální název: Strach (2014)
Vydání v České republice: Argo (2022)
Přeložil: Robert Pilch
272 stran

Audiokniha:
Vydáno: OneHotBook (2024)
Čte: Ondřej Novák
Celková délka: 8 hodin 59 minut