Třetí audiokniha s mlčenlivým pořízkem nás ze slunného Key Westu přenese do světa finančníků na Wall Street. O souboj nažehlených límečků ale rozhodně nepůjde.
Dvacet sedm vydaných knih s jedním hlavním hrdinou, dvě filmové adaptace, tři řady televizního seriálu. To je „vizitka“, kterou se může (snad jedině s výjimkou Michaela Connellyho) pochlubit jen málokterý autor. A jistý právník a posléze divadelní a televizní pracovník, který na tento svět přišel jako Jim Grant, aby se proslavil jako Lee Child, k nim patří. Svého ostrého chlapíka, bývalého majora vojenské policie Jacka Reachera, představil čtenářům poprvé v roce 1997 románem Jatka. Všechny další tituly posléze vyšly také česky a nyní vycházejí i v audioknižní podobě. Na našem webu najdete recenzi už čtvrtého dílu, nicméně tato recenze se zaměřuje na třetí titul, který autor napsal v roce 1999, u nás vyšel v knižní podobě o rok později a v té audioknižní v loňském roce.
Jack Reacher momentálně přebývá na zapadlém floridském ostrově Key West. Přes den se živí kopáním bazénů a večer si přivydělává jako vyhazovač ve striptýzovém klubu. Když ho tam vyhledá soukromý detektiv Costello z New Yorku s tím, že si ho najala jistá paní Jacobová, Reacher svou totožnost zapře. Přirozená opatrnost, žádnou paní Jacobovou nezná. Ještě téhož dne večer ho v klubu kontaktují dva ostřílení chlápci, očividně také z New Yorku. I před nimi bývalý voják totožnost zapře. Když ale najde v noci Costella mrtvého, začne ho celá věc zajímat a rozhodne se vydat do New Yorku.
Tam celkem lehce zjistí, že si detektivka najala Jodie, dcera jeho mentora generála Garbera, nyní ovšem používající příjmení bývalého manžela. Reacher se s Jodie neviděl od jejích patnácti let, teď z ní vyrostla krásná a sebevědomá právnička. Soukromého detektiva najala na přání otce, který chtěl komusi pomoct, ale nevěděl si s tím rady. A tak chtěl na pomoc přizvat svého někdejšího žáka, ale nechtěně tím vzbudil čísi pozornost. Ostří hoši, kteří Jacka kontaktovali už na Key Westu, Jodii našli také poměrně snadno, takže Jack musí vynaložit veškerý svůj výcvik, aby mladou ženu ochránil před zabijáky a mezitím zjistil, o co vlastně šlo.
Souběžně v tuto dobu se jistý Chester Stone v zoufalé snaze zachránit svou společnost na Wall Street obrátí na jistého Victora Hobieho. Znetvořený muž s hákem místo jedné ruky je však nelítostný lichvář a zčásti podvodem a zčásti vydíráním se rozhodne získat Chesterovu společnost a s ní i lukrativní pozemky, které společnosti patří. A vlastně z jakési podivné nenávisti i vše, co patří Chesterovi samotnému. Navíc je to právě on, kdo zabijáky poslal na Key West, aby zjistili, koho a proč tam Castello hledal a kdo si ho najal. Zdá se, že Viktor „Hook“ Hobie toho má na svědomí mnohem víc.
Představovat fanouškům krimi žánru romány s Reacherem je asi zbytečné. Pro ty ostatní snad jen dodám, že tenhle 195 cm vysoký chlapík sloužil u vojenské policie třináct let, nicméně mimo území USA. Po ukončení kariéry se potlouká po různých místech Států, nechává se najímat na příležitostné práce, ale dost často se připlete k nějakému zločinu a může využít svých bohatých zkušeností z armády. Fanoušci také ví, že Lee Child je detaily posedlý puntičkář, díky čemuž občas stránky jeho románů připomínají technické publikace o zbraních či fyzikálních zákonech. Child rozhodně dovede budovat napětí, ale jako by si toho byl vědom a věděl, že mu u čtenářů tyhle občas zdlouhavé odbočky projdou. Nemusí se to týkat jen „military“ tématu, často je to jako kdyby se prostě posadil někde na verandě a začal vzpomínat, nevzrušeně a dlouho (biografie jednoho z vojáků, popis zabíjení času během dlouhého letu, scéna ve francouzské restauraci).
Co se týče postav, kromě Jacka a v podstatě nezajímavé Jodie, tu na sebe hlavní pozornost strhává „Hook“ Hobiel. Škoda, že z něj autor udělal tou znetvořenou půlkou obličeje a hákem místo ruky tak trochu karikaturu z béčkových thrillerů osmdesátých let. Je něco mezi kapitánem Hookem a Larrym Harveym z American Horror Story. Na druhou stranu, některé jeho praktiky jsou opravdu vynalézavé, tady ho autor přeci jen opatřil něčím navíc, co ho od tuctových knižních záporáků odlišuje. Co ovšem jeho postavu upgraduje nad psaný originál, to je přednes Vasila Fridricha, který audioknihu načetl.
Jeho lehce chraptivý hlas se pro podobný typ příběhu skvěle hodí, ovšem zlověstný skřípavý šepot Hobieho si teprve užil a „vylepšil“ ho mnohem působivějším zlem, než jaké by vyplývalo z knihy. Poznáte okamžitě, kdy Hobie mluví. U ostatních to rozlišení není tak markantní, ale interpret si poradil dobře se všemi hlasy, i těmi ženskými. Kapitoly vyplňují krátké hudební předěly s pár akordy, které se mění, nicméně slouží tu skutečně jen jako předěl, aniž by se nám nějak vryly do paměti. Poněkud zarážející je ovšem absence předělu mezi částmi kapitol, kdy se hned v následující větě přesuneme někam zcela jinam a poznáme to až po pár slovech.
Child a jeho Reacher mají hodně příznivců, jimž občas hodně pomalé tempo nevadí. Trpělivě čekají, až Reacher konečně rozmázne hlavnímu padouchovi hlavu o zeď (respektive až to udělá střela silného kalibru z jeho zbraně). Autor v tomto románu sice vytvořil zajímavě propojené dějové linie, ale už nějak pozapomněl leccos vysvětlit (například se mu tam ztratily dvě mrtvoly, o kterých jsme se vůbec nedozvěděli, co se s nimi stalo). Nevysvětlil vlastně ani motiv Hobieho nenávisti vůči Stoneovi či to, jak některé věci on a jeho lidé vlastně zjistili. Child se ani v tomto dílu nevyhnul otřepanému motivu milostného vzplanutí mezi „bodyguardem“ a jeho svěřenkyní, přičemž otravnější pasáže než popis tapet v hotelovém pokoji, kde si užívali, aby člověk pohledal. Takže, i přes napínavé pasáže, tohle rozhodně nebude nejlepší román série.
Knižní předloha:
Originální název: Tripwire (1999)
Vydání v České republice: BB art (2000)
Přeložila: Jitka Pixová
376 stran
Audiokniha:
Vydáno: OneHotBook (2024)
Čte: Vasil Fridrich
Celková délka: 16 hodin 23 minut
