Unesli generálovu dceru a s ní i náhodného svědka. Věděli, že je agentka FBI, ale netušili, že zároveň unesli i bývalého vojenského policistu. Dokáže bezbranný Reacher agentku vyrvat ze spárů fanatické sekty?
Když jistého Jima Granda v rámci restrukturalizace vyhodili z postu televizního ředitele, udělali tím čtenářskému světu velkou službu. Někdejší vystudovaný právník tím nejspíš nebyl moc nadšený, nicméně z nudy začal psát román. Zrodil se tak pseudonym Lee Child a dnes už úctyhodně dlouhá série krimi thrillerů s bývalým vojenským policistou Jackem Reacherem.
Tenhle 196 cm vysoký a kolem 113 kg těžký chlapík se narodil v Berlíně americkému námořnímu kapitánovi a francouzské matce. Třináct let byl důstojníkem vojenské policie, poté na vlastní žádost odešel. Je výborný střelec, kromě dalšího dokáže dokonale odhadnout charaktery lidí. Po odchodu z armády se potlouká po Státech, přičemž se pokaždé připlete k nějakému případu vraždy, únosu či jinému zločinu. K dnešku se už takhle někam připletl sedmadvacetkrát, to nepočítám povídku Čisté zlato, na které autor spolupracoval s Karin Slaughter a kde Jack Reacher vystupuje s Willem Trentem. Poslední tři romány série Jack Reacher napsal se svým mladším bratrem, rovněž úspěšným spisovatelem, Andrewem Grantem (na přebalech je ale uváděn se shodným příjmením Child). Bohužel, poslední dva díly už čtenářským hodnocením (na Databázi knih) výrazně upadly.
Román A přece nezemřeš je druhým dílem série. Vydavatelství OneHotBook se zřejmě rozhodlo postupně všechny díly vydat v audioknižní podobě (vyšly tituly 1–3, 11 a 18), a tak sáhlo i po tomto šestadvacet let starém románu. Jack Reacher náhodou na ulici spatří mladou ženu, kterak vychází z čistírny, obtěžkána několika kostýmy a k tomu ještě hendikepovaná chůzí o berli. Rozhodne se jí pomoci, ale stane se mu přesně to, čemu se říká být ve špatnou dobu na špatném místě. Vzápětí je obstoupí dva únosci a donutí nastoupit do připraveného auta. Únos nebyl náhodný, sedmadvacetiletá Holly je novopečená agentka FBI, ale je především dcerou náčelníka generálního štábu americké armády. A jak se později ukáže, dokonce neteř prezidenta USA. Je zcela evidentní, že únosci původně s další obětí nepočítali, takže teď neví, co s Reacherem. Ten se rozhodne ženu, která mu učarovává čím dál víc, za každou cenu zachránit.
Na to si ale bude muset počkat (a my čtenáři s ním). Únosci pracují pro fanatického šéfa militantní neofašistické skupiny žijící v odlehlém městě duchů kdesi v Montaně. Bo Borken nechce nic menšího, něž vyhlásit samostatný stát, kde by se nežilo pod „diktaturou“ Spojených států a Holly má coby rukojmí vládu přesvědčit, aby jim k tomu dala volnou ruku. Mezitím se už ale rozebíhá mašinérie FBI, která chce mladou, leč oblíbenou kolegyni najít. S vlivným otcem Holly za zády to však skupinka odhodlaných agentů nebude mít lehké, už jen proto, že někdo z nich očividně vynáší informace druhé straně. Navíc je tu samozřejmě politika a „vyšší zájmy“.
Série Jack Reacher má řadu fanoušků po celém světě, takže nijak nepřekvapí, že se několikrát dostala do hledáčku filmařů. Prvně bývalého „empíka“ ztvárnil poněkud překvapivě o 26 cm a nějakých třicet kilo lehčí Tom Cruise, a to v adaptaci deváté (Poslední výstřel) a osmnácté knihy (Nevracej se). I když musím uznat, že slavný „Maverick“ byl navzdory odlišné fyziognomii poměrně dobrý, nový představitel Reachera Alan Ritchson má ke knižní postavě se svými 188 cm a 106 kg blíže. Mluvím o televizním seriálu Jack Reacher, který má za sebou zatím dvě sezóny, třetí se chystá. První byla natočena podle první knihy (Jatka), druhá pak podle jedenáctého (Volný pád).
Odbočka v podobě předchozího odstavce není zbytečná. Kdybych se totiž měl setkat v tomto románu s Reacherem poprvé, asi bych se jeho fanouškem nestal. Co je v románu dost patrné, to je rozvleklost. Skoro až do poloviny knihy nemá Reacher moc možností se projevit. Společně s Holly v podstatě jen a jen vyčkávají na vhodnou příležitost. Několikrát se pokusí o útěk, aby je únosci hned nato chytli, spoutali a zase uvěznili. To se opakuje několikrát za sebou.
Dalším vadou na kráse jsou občasné nelogičnosti. Pominu fakt, že se Reacher občas chová trochu podivně a jeho úsilí k žádnému cíli nevede. Dlouho jsem ale nechápal, proč se únosci Reachera nezbavili rovnou, případně později, když k tomu měli několikrát příležitost. Opravdu byste unesli drobnou ženu (byť agentku) a riskovali zároveň potíže ze strany bezmála dvoumetrového hromotluka? Pak jsou tu úlety typu Holly je ve svém vězení odposlouchávána, ale klidně si rozmontuje postel, aby získala nějakou zbraň a nikdo to neslyší. Legrační je i neustále se opakují počet šesti stráží, komunita „neonácků“ zřejmě ani jiné číslo nezná.
Co se týče dalších postav, tak Child potřeboval proti Reacherovi postavit pořádného soupeře. Tak ho vymyslel jako vůdce fanatického hnutí, pro něhož najatí řemeslníci staví “klícku” pro budoucí oběť a pak jsou jeho rukou nemilosrdně likvidování. Přesněji někdy pistolí, jindy (patrně pro větší efekt) motorovou pilou. Poskoky-únosce Child líčí jako tupé nástroje násilí, kteří pro Holly nemají jiné slovo než “děvka” a pro Jacka “chcípák”. Tady to trochu připomíná béčkové thrillery, jaké psal např. James Hadley Chase (nic proti oběma pánům).
Jak už bylo naznačeno výše, nechybí tu politikaření, Bílý dům, FBI a zrádce v jejích vlastních řadách. Což někdy od poloviny románu přináší do čtení čerstvý vítr, „špiclové“ navíc fungují na obou stranách, což autorovi dává další možnosti, jak s dějem zamíchat. Stejně jako to, že agenti považují Reachera omylem za organizátora Hollyina únosu. Nesporně zajímavé (a zarážející) jsou konspirační teorie, které členové komunity vyznávají. I po více jak čtvrt století od vydání románu se totiž dost podobají dnešním teoriím o tom, jak světu ve skutečnosti vládne tajná skupina mocných finančníků a jak občas práškují z letadla lidi, aby o něco snížili populaci.
Rozhodně nemohu opomenout posedlost autora technickými detaily a vojenskou terminologií. Dozvíme se i ty nejmenší podrobnosti o zbraních, jejich rážích, rychlosti letu kulky a spoustu dalšího. Román občas připomíná příručku pro armádní nováčky nebo fanoušky střelných zbraní a armády vůbec. Důležitou roli tu hrají fyzikální veličiny, rychlost, hmotnost a především vzdálenosti. Pokud nevíte, kolik je yard, stopa či palec, doporučuji to nastudovat nebo mít alespoň po ruce nějakou aplikaci na převod jednotek.
Každá audiokniha by měla původní román povznést na vyšší úroveň. To se dá celkem bez problémů říci i o přednesu herce Vasila Fridricha. Jeho příjemně nakřáplý hlas se dobře poslouchá v tomto veskrze „chlapáckém“ románu. Fridrichovi se daří především v pasážích, kdy může mluvit se sadisticko-sarkastickým podbarvením – jako Bo nebo některý z únosců. To si zřejmě užíval, ale vzhledem k charakteru oněch postav je to zcela na místě a ku prospěchu věci.
Childův druhý román s Reacherem se odehrává postupně ve třech rovinách – komornější (únos), taktické (pobyt v komunitě a snaha FBI o nalezení Holly) a akční (zhruba poslední třetina knihy, kdy se Reacher dostane k tomu, na co všichni netrpělivě čekáme). Nebyl by to špatný román, kdyby nebylo tolik dalších titulů, včetně adaptací, ke srovnání. Pokud nejste fanoušky dlouhodobého věznění, budete možná otáčet stránky rychleji. Zajímají-li vás zbraně, možná to si ke čtení vezmete nějaký notes. Vy ostatní budete někde mezi nimi.
Knižní předloha:
Originální název: Die Trying (1998)
Vydání v České republice: BB art (2000)
Přeložila: Iva Harrisová
350 stran
Audiokniha:
Vydáno: OneHotBook (2023)
Čte: Vasil Fridrich
Celková délka: 15 hodin 16 minut
