Jak popsat příběh, kde vystupuje detektiv, policie, oběti i vrahové, ale spíš než detektivku román připomíná halucinaci?
Je to vskutku divočina jak na Aljašce, asi jako kdybyste četli kmotrovský Mráz z Hradu a kouřili přitom trávu. Vyšla by vám z toho mírně ujetá detektivka z českého prostředí s povědomýma figurkama, jaké znáte z televize. Něco takového je Vražda slonobijkou.
Objevuje se tu tvrďák Komorous s vyholenou lebkou a v kanadách (podobnost čistě náhodná?) nebo druhořadý pisálek Komárek, ochlasta a lůzr. Čtenář by mohl naivně spekulovat o jakémsi autorově alter-egu, kdyby ovšem nebyla „Smrt novináře Komárka“ už v podtitulu. A kdo si zabije svoji vlastní parodii? Ale nejzářivější hvězdou mezi hvězdami je tu Horácius Pata, trpaslík, soukromý detektiv a hlavní hrdina téhle frašky. Ten se se svou družkou Woctovou rekreuje na venkově, kde se pouští do pátrání po genetickém původu místní krasavice v rodině samých šeredů, plus je na stopě jakési eurodotační habaďůře.
Ale i v Praze se dějí velké věci, a ježto na to připitomělá policie nestačí, je třeba Paty, aby vytáhnul paty… a vyřešil za Komorouse nejen vraždu pisálka Komárka, ale i vraždu vraha, který rozhodně nezamýšlel stát se obětí.
Naladit se na tu správnou notu, abyste dokázali číst text plynule, nepatří k úkolům nejsnadnějším. Příběh je totiž maximálně zhuštěný co do obsahu i formy, až jsem zprvu musela dělat mezi kapitolami pauzy – abych všechno dokázala vstřebat a ujistit se, že mi neunikla žádná narážka.
Po čase si však na panoptikální ujetost zvyknete a začnete se bavit svéráznou realitou české kotliny, jak ji vidí autor, který si rozhodně nebere servítky. Napsat, že tu naši společnost vidí černě, je silně podhodnocené. Neschopní politici, policie pro smích, zdegenerovaný venkov, situaci zachraňuje ohyzdný trpaslík… Všude samé karikatury. Ani zápletka nezůstala ušetřená satirické nadsázky a najdete tu on-line hry, zahraniční špiony, tajemné věštkyně i ministra v kufru. Jako když pejsek s kočičkou vařili dort, je tu od všeho kousek…
Doteď netuším, jestli má čtenář brát tuhle knihu vážně – jako satirický pamflet na současný stav republiky, a ten celý prapodivný styl má být zřejmě užití „postmoderních postupů“, jak je avizuje nakladatel na obálce. Anebo zdali celý román brát zvesela jako naprostou šílenost, jako kuriozitu v záplavě smrtelně vážných psychodramat. Ale možná nám dává sám autor nápovědu k tomuto dilematu, když ústy svého hrdiny praví:
„Takovouhle šílenou detektivku by nenapsal ani ten obskurní pisálek.“
„Jaký?“
„Ten zavražděný. Ten Bodáček, Hmyzáček?“
„Jmenoval se Komárek.“
Ilustrace: Martin Fischer
Vydal: XYZ, Praha 2014
212 stran
