1. Úvod
Nejslavnější autoři klasických detektivních románů „zlaté doby“ jako Agatha Christieová a Conan Doyle se proslavili svým uměním napsat duchaplný, záhadný a napínavý detektivní příběh, který zaujme každého milovníka detektivek. Jsou uznávaní nejen jako spisovatelé románů a povídek z oblasti detektivního žánru, ale také jako vynikající znalci z oblasti organické i anorganické chemie, použité nejen ke spáchání zločinu, ale také k jeho odhalení.
Tak například Agatha Christie (*1880) je pokládána za vynikající znalkyni jedů, jejich specifického působení a účinků. Obvykle se uvádí, že základ těchto znalostí získala už v mládí, kdy pracovala jako pomocná farmaceutka v nemocniční lékárně. O její perfektních znalostech v tomto ohledu se před časem pochvalně vyjádřil i český odborník prof. Dr. Jaroslav Zýka, vedoucí katedry analytické chemie na přírodovědecké fakultě Karlovy university. Učinil tak zábavnou formou jakéhosi otevřeného dopisu publikovaného v roce 1967 pod názvem „Agatha Christie má pravdu“. V něm, se mimo jiné uvádí:
„Mohu podat svědectví, že Vaši pachatelé, zejména pokud používají jedů, jsou pro tento účel chemicky vzděláni a vyzbrojeni potřebnými znalostmi o účincích těchto látek. Mohu se s uznáním zmínit i o rozmanitém rejstříku a pestré škále použitých sloučenin s toxickými účinky a vyzdvihnout skutečnost, že Vaši pachatelé neustrnuli na dnes již klasickém kyanidu a sloučeninách arzénu, ale rozmnožili tuto zajímavou problematiku např. o koniin. (Five Little Pigs /Pět malých prasátek/) …. Velmi mě zaujala postava jakéhosi soukromého vědce-chemika, který izoloval z rostlin účinné látky a mezi nimi i koniin z rostliny Conium maculatum. ….
V době kdy jsem četl Váš Crooked House /Poťouchlý dům/, znal jsem již jiný alkaloid – fysostigmin – z rostliny Physostigma venenosum. Věděl jsem, že se jinak nazývá eserin, a že je účinný jako součást očních kapek, ale že škodí , je-li podávám v pokrmu … V témž příběhu došlo i k podání digitalinu, blahodárného srdečního léku – ovšem rovněž jedu – z náprstníku kvetoucího nádhernými nachovými květy. U „svých“ rostlinných jedů jste setrvala s Vaším pachatelem i v Pocket Full of Rye při použití taxinu … Ovšem ve Vaší knize The Pale Horse si naopak zaslouží uznání instruktivní popis otravy sloučeninami thalia …
Děkuji Vám tedy paní Christie, ještě jednou za svůj obor a těším se na Vaše nové příběhy. …“
Rovněž druhý zmíněný autor, anglický lékař a spisovatel Conan Doyle (*1859) zaujal miliony čtenářů po celém světě literární postavou Sherlocka Holmese, který pro mnohé z nich se stal skutečnou osobností již za života jejího tvůrce. Skutečně jen těžko bychom hledali někoho, kdo v životě alespoň jedinkrát nezaslechl jméno Sherlocka Holmese, geniálního detektiva, který svými brilantními logickými dedukcemi a nepřekonatelnou intuicí nepřestává ohromovat jak svého nerozlučného přítele doktora Watsona, tak i vděčné čtenáře.
Ovšem kromě brilantních deduktivních metod při vyšetřování zločinu Holmes často používal i metod chemických. Znalosti Sherlocka Homese zaujaly i R.D. Gillarda, profesora anorganické chemie University College v Cardiffu, Wales GB. Prof. Gillard ve svém článku „Sherlock Holmes – chemik“ o této postavě mimo jiné napsal:
„Holmes byl nepochybně dobrým chemikem. Je dokonce popisován jako chemik první třídy… Jeho znalosti chemie jsou popisovány jako hluboké, ale také jako výstřední. Měl spoustu znalostí, které nebyly obvyklé u kvalifikovaných chemiků. Popisoval diamant jako krystalizované uhlí, rozpoznal zápach jodoformu, černé skvrny AgNO3. Zajímal se o každý chemický problém. Byl organickým či anorganickým chemikem? Jeho zálibou byla analytická chemie … Nehledě na mnoho náznaků o jeho zájmu o uhlovodíky a jejich deriváty. Mě jako anorganického chemika zaujal příběh „A case of identity“. Záhadou, laboratorní kuriozitou o které zde Holmes mluvil jako „o soli , na které pracoval“ je tzv. „bisulphate baryta“. Nevíme přesně o jakou látku šlo, což je obvyklý problém spojený se starší anorganickou nomenklaturou. Název „baryta“ označuje zřejmě oxid bária BaO. Berzelius jako první udělal pevný „barium bisulfát Ba(HSO4)2 ochlazením roztoku barium sulfátu v teplé sírové kyselině. ….. Zdá se, že Holmes pracoval s tímto bisulfátem či s jeho dihydrátem. …
Nicméně chemickým objevem, na který byl Holmes nejvíce pyšný, je zřejmě objev metody analýzy krve, jak to vyplývá z tohoto popisu v povídce „A Study in Scarlet“ – studie v šarlatové: … „našel jsem to, našel jsem to“ ! , běhal se zkumavkou v ruce,“ našel jsem činidlo, které je sráženo hemoglobinem a ničím jiným. Neměl jsem pochyb o tom, že jsme schopni objevit chemickou reakci.“ Holmes vhodil do nádobky pár bílých krystalů a přidal dvě kapky průhledné tekutiny. Okamžitě se sloučenina zbarvila na mahagonovou barvu a hnědý prášek se usadil na dně skleněné nádoby.“ Starý guajakový test byl tak neohrabaný a nejistý“
Jaká smůla, že brzy na to Adlersovi zveřejnili benzidinový test na krev (mohou být snad v nějakém vztahu s Irene Adlerovou, „ženou“ z Holmesova „vidění“?)…
Tolik z článku anglického profesora anorganické chemie R.D.Gillarda, zaujatého chemickými postupy a objevy Sherlocka Holmese té doby. Článek byl poprvé otištěn v časopise Chemistry Newsletter of the Science, Mathematics and Technology Centre, University College, Cardiff.
3. Vývoj některých chemických metod a postupů pro odhalení zločinu
Od dob Sherlocka Holmese nejen v detektivkách, ale i v kriminalistické praxi se využívá analýzy krevních skvrn. Proto se v posledních dvaceti letech rychle rozvíjela technologie pro analýzu krevních skvrn. Zatímco na začátku sedmdesátých let kriminalistická laboratoř využívala jen AB0 systém krevních skupin, pak již v roce 1990 laboratoř začíná využívat DNA analýzu, která umožňuje daleko přesnější identifikaci pachatele.
V současnosti se analýza krevních skvrn člení na tři hlavní kategorie. Kriminalistické laboratoře užívají jednu, dvě, nebo všichni tři metody, když analyzují krev. Tyto tři kategorie jsou:
Obvyklá sérologická analýza
Jde o analýzu proteinů, enzymů a antigenů přítomných v krvi. Tyto látky jsou více citlivé na znehodnocení než DNA a tento typ testování obvykle vyžaduje „velký“ vzorek pro optimální výsledky. Tento typ testování není statisticky průkazný pro jednotlivce.
RFLP DNA analýza (Restriction Fragment Length Polymorphism)
Přímá analýza jistých DNA sekvencí přítomných v bílé krvince. DNA je méně náchylná na znehodnocení než proteiny, enzymy a antigeny. RFLP-DNA testování je obecně statisticky významné pro jednotlivce a odolalo pochybnostem o své platnosti. Tato metoda také obvykle vyžaduje „velký“ vzorek, aby bylo možné získat platné výsledky.
PCR DNA analýza (Polymerase Chain Reaction)
Analýza jistých DNA sekvencí, které mnohonásobným kopírováním dosáhnou detekovatelnou úroveň. Test založený na PCR analýze pracuje dobře i na znehodnocených vzorcích či malých vzorcích (velikosti špendlíkové hlavičky). V současnosti není tak statisticky průkazná pro jednotlivce jako analýza RFLP, avšak již bylo objeveno více DNA sekvencí vhodných pro PCR analýzu a v blízké budoucnosti to bude metoda stejně statisticky průkazná jako metoda RFLP. Technologie založené na PCR odolaly pochybnostem o své platnosti.
Soudy ovšem neberou výsledky z DNA analýzy jako absolutní důkaz. Nejsou natolik průkazné jako otisk prstu. Soudy mají pravidlo, že DNA analýza podává jen statistický výsledek. Výsledek DNA analýzy lze přiřadit k danému jednotlivci jen s vysokým stupněm pravděpodobnosti. Nelze jednoznačně prokázat, že krevní skvrna pochází ze specifického jednotlivce. Na základě populační studie vyplývá, že jedna osoba z miliónu má zvláštní DNA profil.
Metody pro odběr a zpracování vzorků jsou detailně rozpracovány. Vyšetřovatel pro dokumentaci využívá moderní techniky – videokameru, fotografování, náčrtky. Každá z těchto metod dokumentace je pečlivě rozpracována do jednotlivých kroků. Pro zpracování zdokumentovaných stop se používají speciální počítačové programy. Postupy pro odběr vzorků jsou detailně rozpracovány natolik, že postup pro suchou krevní skvrnu se liší od postupu pro mokrou krevní skvrnu.
4. Jednoduché chemické testy krevních skvrn
Jednou z chemikálií, která se používá pro prvotní důkaz krevní skvrny je LUMINOL. Je to chemikálie, která po přiložení ke krevní skvrně, která může být dokonce i velmi zředěná, začne světélkovat. Ovšem tato chemikálie má řadu nevýhod, takže by měla být volena až jako poslední způsob pro důkaz krve. Problémy s LUMINOLem zahrnují:
1) LUMINOL může poskytovat nepravdivé reakce. LUMINOL reaguje vzájemně s ionty mědi, se sloučeninami mědi, sloučeninami železa, s ionty kobaltu. Reaguje též s mangananem draselným, který je obsažen v některých barvách.
2) LUMINOL může způsobit ztrátu několika genetických markerů pro DNA analýzu.
3) Skutečnost že LUMINOL obsahuje jako bázi vodu, může způsobit, že nebudou detekovány skryté skvrny na mastném podkladě. LUMINOL může způsobit další zředění již zředěné skvrny. To může ohrozit hranici detekovatelnosti při DNA analýze.
LUMINOL tedy není nejlepší činidlo, lepší činidla jsou rychle odparná anorganická rozpouštědla jako MERBROMIN a ORTHO-TOLIDINE.
V poslední době vzniklo mnoho metod na analýzu krevních skvrn, ale faktem zůstává, že nejprve vždy bude třeba ověřit, zda nalezená skvrna je od krve či jiného původu. K takové zkoušce může posloužit i jednoduchý benzidinový test. Ten je snadno proveditelný v běžných podmínkách. Stačí k němu jen zkumavka a tři chemikálie. Nevýhodou však ale je, že není specifický, nerozliší zvířecí krev od lidské. Postup je uveden v příloze.
5. Závěr
Tato práce vychází ze zadaného tématu „chemie v detektivkách“. Na příkladu všeobecně známých autorů detektivních příběhů hledá pozitivní podněty pro výuku chemie na 2.stupni ZŠ. Snaží se přiblížit používané metody a postupy analytické chemie pro odhalení zločinů. Výuka by měla být doplněna výkladem a provedením jednoduchého benzidinového testu na krev.
Téma: DŮKAZ KRVE BENZIDINOVOU ZKOUŠKOU
Princip: Principem benzidinové zkoušky je schopnost peroxidu vodíku za přítomnosti krevního barviva oxidovat benzidin (p,p-diaminodifenyl) za vzniku modrých nebo zelených oxidačních produktů. Tato zkouška je velice citlivá, ale není specifická. Krev se může prokázat ještě ve zředění 1:200 000.
Chemikálie: A – ledová kyselina octová, B – 3 % peroxid vodíku, C – benzidin v prášku
Pomůcky : zkumavka
Postup: Malé množství činidla C (asi na špičku nože) se smísí ve zkumavce se 2 ml činidla A a za třepání rozpustí. Po přidání 2 ml činidla B vznikne mléčně zakalená tekutina, která nesmí sama zezelenat nebo zmodrat (starý benzidin nebo stopy krve ve zkumavce). Na tuto směs se opatrně navrství vzorek nebo jeho extrakt v etheru a kyselině octové. Za přítomností krve se na styčné ploše objeví zelená nebo modrá barva.
Článek poskytl : Mgr. Bohuslav Med
