Po zjištění, že J. K. Rowlingová vydala pod pseudonymem detektivku, se v tomto žánru v červenci objevilo další odhalení. Vtipnější, byť zatím uniknuvší českým médiím.V Rusku byla publikována údajně švédská detektivka autorky Evy Hansenové pojmenovaná Barva bolesti: rudá (Cvjet boli: krasnyj). Kromě popularity skandinávské krimi těží i ze současné dobré prodejnosti erotických románů. Kniha, na jejímž křiklavém přebalu je použita červená barva písma a žena s namalovanými rty, je totiž něco mezi Larssonovou trilogií Milénium a trilogií Padesát odstínů E. L. Jamesové.
Milionář jako z Padesáti odstínů a mladá novinářka
V příběhu, na nějž bylo (nebo ještě je?) mnoho reklam v moskevském metru, se jedná o vraždy mladých žen. Jako podezřelý se ukáže švédský milionář s podivnými sexuálními zálibami (a pro neznalé Padesát odstínů šedi a dalších dílů dodejme, že ony záliby a bohatství platí i o jejím hrdinovi) a také se správně švédským jménem: Lars Johansson. Případ se snaží vyřešit mladá novinářka, jež se v rámci pátrání dostává do světa BDSM.
Na obálku nakladatelství vložilo pochvalné citáty ze švédských médií. Nic zarážejícího, o pokračovatelích Stiega Larssona, nejlépe ještě lepších než on, prostřednictvím citátů ze zahraničních médií často informují i česká nakladatelství. V případě Evy Hansenové si tak lze například přečíst, že se jedná o „nejpůsobivější švédský detektivní román od dob Stiega Larssona“. Co na tom, že třeba rovněž „citovaná“ Öppna TV Stockholm neexistuje, takhle nějak přece švédština zní.
Knihu publikovalo největší ruské nakladatelství Eksmo v nákladu 20 tisíc výtisků. Byť by to pro obří Rusko nemuselo vypadat jako velké číslo, dle serveru The Moscow News se jedná o velký náklad v případě neznámého debutujícího autora.
V knize přitom chybí informace o tom, kdo pořídil překlad. Copyright je napsán azbukou, nikoliv latinkou, jak by bylo obvyklé a je používáno u překladu do ruštiny, třeba i u zmiňovaných Odstínů.
Alexandr Košelev, ředitel tiskárny Yauza, která knihu vytiskla, nakonec přiznal, že se jedná o podvod. A že příběh napsal kdosi z Ruska, jenž si nepřeje přijít na veřejnost. Kvůli obsahu knihy, pikantně popsaným erotickým scénám.
Falešné reklamní texty považuje Košelev za součást literární hry a říká, že u řady knih se uvádí, jak jsou úspěšné v žebříčcích prodejnosti The New York Times, aniž by někdo tyto informace ověřoval.
Stačí přitom zadat autorčino jméno do Googlu a švédskou spisovatelku se najít nepodaří.
