Tahle detektivka Agathy Christie je jiná než ostatní, to můžu s klidným svědomím napsat. V samém začátku totiž najdeme Předmluvu autorky, ve které se už předem dozvídáme o počtu podezřelých, kteří jsou tentokrát jen čtyři s tím, že Agatha Christie zdůrazňuje, že kdokoliv z nich může být pachatel.
A pak už začíná příběh samotný, v němž se na samém začátku setká Hercule Poirot na výstavě tabatěrek s podivínským panem Shaitanou. Ten belgického detektiva pozve na bridžový večírek, na kterém mají být čtyři lidé, kteří již dříve spáchali vraždu, ale povedlo se jim vyváznout takříkajíc bez újmy v trestním rejstříku. Kromě čtyř osob, které údajně spáchali vraždu v minulosti, se ale večírku účastní také lidé nějakým způsobem na straně spravedlnosti. Kromě soukromého detektiva Poirota jsou tady totiž autorka detektivek Ariadne Oliverová, příslušník Scotland Yardu superintendant Batlle a tajemný plukovník Race z tajných služeb.
Pan Shaitana je samozřejmě v průběhu večera zavražděn. Pronesl zřejmě nějakou poznámku, která některého z přítomných hostů musela natolik vyděsit, že se rozhodl rychle jednat, vraždit. Ale kdo? Doktor Roberts, u něhož se nám nabízí úvaha, že v minulost zabil některého ze svých pacientů? Šedesátnice paní Lorrimerová, úspěšná hráčka bridže? Mladá a hezká dívka Anne Meredithová? Nebo snad major Despard?
Čtyři pátrači a čtyři podezřelí, to je rozhodně zajímavá kombinace, i když nedojde vyloženě k tomu, že by se každý zaměřil pouze na jednoho svého vytipovaného pachatele, každý každopádně přispěje svojí troškou do mlýna. Příběh se navíc při odkrývání minulosti neomezuje jen na osm postav a mrtvého, kromě toho je tu navíc i důležitá další postava ze současnosti, Annina kamarádka Rhoda, které se líbí major Despard. Ale o kterou z dívek má zájem fešný Despard, už není tak jasné, o určitou dávku milostné zápletky ale díky těmto dvěma kráskám nepřijdeme.
Jako zajímavost hodnotím, že se v knize sešli hned čtyři detektivové, kteří všichni předtím již v díle Agathy Christie vystupovali – samozřejmě hlavně Hercule Poirot – přitom se ale jedná o jejich první společné setkání. Plukovník Race předtím vystupoval v románu Muž v hnědém obleku, Battle ve dvojici románů Tajemství Chimneys a Záhada Sedmi ciferníků, paní Oliverová ve dvou povídkách s Parkerem Pynem.
Snad jedinou nevýhodou knihy je, že je zde důležité hraní bridže. Kdo nezná jeho pravidla, což v Čechách není až tak ostudná nevědomost, asi se nebude někdy při Poirotvých otázkách chytat, jinak ale mohu chválit. Zajímavý nápad čtyř podezřelých a čtyř detektivů prostě můžu jedině ocenit. Je to sice omezenější okruh podezřelých, než jsme od Agathy Christie zvyklí, věřte ale, že první dáma zločinu si s tím dokázala poradit. Kniha je stejně dlouhá jako ostatní, přitom ale nepůsobí kvůli omezenému počtu kandidátů na vraha nijak natahoveně. Téměř hned na začátku dochází k vraždě – bez nějakého složitého představování postav v různých situacích. To nehodnotím vyloženě jako plus, ale příklad toho, že detektivky Agathy Christie opravdu nejsou všechny na jedno brdo…
Kniha navíc nepostrádá humor a rozhodně se dobře čte a třeba takový Poirot, který ukazuje vražednou zbraň z Orient-expresu (ale pozor, s prozrazením vraha) je podle mého názoru prostě neodolatelný! Takže tuhle „bridžovou Agathu“ mohu pochválit a doporučit.
Škoda jen, že jazykové stránce nebyla věnována větší pozornost (jako ostatně i u dalších detektivek Agathy Christie z produkce KK), a najdeme tu tak celou řadu drobných chyb – nejčastěji chybné použití čárky. Doufám proto, že v druhém vydání, které Knižní klub chystá na letošní rok, budou již tyto věci „vychytány“. Špatně odvedená korektorská práce přece kazí pověst nejen renomovanému nakladatelství, ale i hodně dobré knize známé autorky. A to je vlastně moje největší výtka Kartám na stole.
Překlad: Eva Lapáčková
Originál: Cards on the Table
Vydal: Knižní klub, 2002
www.agatha.cz
208 stran
