Temné kouty jsou detektivka od autorky bestselleru Zmizelá Gillian Flynnové. Kniha má poměrně velkou reklamu a komentáře uvedené na obálce ve mně vzbudily velká očekávání. Čekala jsem strhující thriller, který budu číst se zatajeným dechem. Bohužel se tak nestalo.
Abych byla objektivní – kniha není vůbec špatná a v žánru detektivky ji řadím k nadprůměru. Příběh je přiměřeně napínavý, pointa překvapivá a styl více než slušný. To, co knize ublížilo, je ale reklama, která se vás snaží přesvědčit o tom, že se vám do ruky dostal trhák, ze kterého se posadíte na zadek. V rámci propagace se například dozvíte i to, že Temné kouty jsou kniha, která vyděsila samotného mistra hororu Stephena Kinga. Kniha by sama o sobě obstála, ale takhle jsem si neustále kladla otázku, co vlastně toho Kinga tak vyděsilo.
Spíš než thrillerem bych příběh nazvala krimi románem nebo klasickou detektivkou. Hlavní hrdinka Libby prožila v dětství obrovskou tragédii, kdy byla její matka a dvě starší sestry brutálně zavražděny. Ze zločinu byl obviněn její patnáctiletý bratr, který skončil ve vězení kvůli výpovědím své sestry. Libby je přesvědčená o tom, že její bratr skutečně vraždil, a čtenáři se postupně dozvídají, proč si je svou teorií tak jistá. Libby osloví skupina milovníků záhad a zločinů, jejíž členové se snaží dokázat, že dívčin bratr je nevinný. Všichni pátrají po tom, co se tehdy stalo, a postup vyšetřování připomíná klasické detektivky.
Kromě této roviny je tady ještě jedna, díky které se ponoříte hlouběji do příběhu a ocitnete se přímo v ohnisku zločinu. Libby vypráví svůj příběh ze současnosti v první osobě, druhá linie se odehrává v roce 1985 a autorka vám ústy svých postav sděluje, co všechno předcházelo tragédii. Stylisticky povedenější je vyprávění Libby, protože v něm vyniká to, co jde autorce nejlépe: popisy a zachycení pocitů a prožitků.
Flynnová je výborný psycholog, a díky tomu se dokážete vžít do Libby, i když to na první pohled není zrovna nejsympatičtější žena. Část z minulosti je založená především na dialogu, který nedosahuje takového účinku jako vnitřní monology Libby.
Libby pátrá po tom, co se tehdy stalo, a autorka vás tím udržuje v příjemném napětí. Stále se objevují nová a nová fakta, která fungují jako střípky skládačky. Čeká vás řada překvapení, ale neřekla bych, že vás budou šokovat nebo uvádět v úžas. Některé věci jsou tady nechutné, protože autorka je hodně přímočará a nebere si servítky, ale opět tu není nic, co byste jinde nenašli.
Naopak úžasné je sledovat všechno, co zapříčinilo obrovské nedorozumění, které předcházelo vraždám.
A závěr? Ten je hodně překvapivý. Troufám si tvrdit, že na správné řešení nepřijdete. Když jsem se dostala k pointě, nezmocnila se mě hrůza, ale nekonečná lítost.
Pokud máte rádi napínavé příběhy, které vás dokážou vnitřně zasáhnout a vzbudit vaše emoce, budete stoprocentně spokojení. Jestli chcete hledat stopy a dedukovat, kdo je vrahem, bude se vám kniha líbit. Jen nečekejte, že Temné kouty jsou nějak zvlášť temné či děsivé. A slova na obálce berte raději s rezervou. Pak vás příběh může jen mile překvapit.
Originál: Dark Places (2009)
Překlad: Pavel Medek
Knižní klub, Praha 2014
448 stran
www.bux.cz
