Rájem na Zemi se může zdát městečko St Denis v malebném kraji Périgord. Má sotva tři tisíce obyvatel, ale vystačí si. Všichni se tu znají a o všem vědí (a o čem nevědí, zeptají se souseda.) Bruno, neboli Benoite Courréges, je velitelem městské policie a jako takový ví ještě víc než ostatní, ale na své St Denis nedá dopustit. Když jde do tuhého, kvůli městečku i kapku obchází zákony a vypomáhá v partyzánské bitvě s bruselskými inspektory, kteří se snaží potají kontrolovat dodržování směrnic EU na místních proslavených trzích. Ale proti propracovanému zpravodajskému systému obyvatel městečka prostě nemají šanci.
Ač malý, je St Denis i multikulturní, a to nejen díky Angličanům, skupujícím statky a chalupy v okolí, ale i díky alžírské rodině al-Bakrů, jejíž tři generace stihly za ta léta ve městě pevně zakořenit a stát se hrdou součástí komunity. Ale je to právě nejstarší člen rodiny Hamid, koho najdou brutálně zavražděného, a ta úžasná dokonalost města dostává své trhliny…
Na tomto případu se český čtenář může poučit o složitosti francouzské policejní jurisdikce, která, pokud jsem ji správně pochopila, má asi takovouto podobu: městská policie, zastoupená zde Brunem, je na nejnižším stupni hierarchie. Nad ní jsou četníci, jejichž zřizovatelem je z nějakého důvodu ministerstvo obrany, a ještě nad nimi je Police Nationale (jejichž vrchní inspektor se s Brunem pochopitelně přátelí). Ale i tihle detektivové se musí sklonit před vyšetřujícím soudcem. A protože případ je potencionálně politicky zajímavý (pro svůj rasistický podtext), byla kauza přidělena mladému soudci, jenž je sice ve funkci sotva pár měsíců, zato se zná s ministrem vnitra. Jeho politické ambice jsou bohužel vyšší než jeho schopnosti…
Samotné vyšetřování vraždy sice postoupilo na vyšší instance, ale pokud chce Bruno vrátit svému městečku klid a pošramocenou reputaci, musí pro to sám něco udělat. A tady se postupně ukazuje, že Bruno rozhodně není jen nějaký dobrácký vesnický trouba, vyklube se z něj hodně zajímavý člověk s vojenskou minulostí, který se sám rozhodl pro venkovský život po drsných zážitcích v armádě.
Celý příběh je překvapivě velmi realistický, nejen obcházením evropských směrnic jakožto národní sport. I tím, že se věnuje aktuálnímu problému imigrace a jak různě ji vnímá francouzská veřejnost. St Denis tu také není jen jako ideální ráj bez problémů, najdou se tu drogy, začínají se ozývat xenofobní názory, a dokonce dojde i na útok extremistů. Něco takového bych na začátku knihy určitě nečekala, úvod byl takový mírumilovný a idylický, byla jsem překvapená, jak moc se atmosféra ve městě změnila a jak dobře to autor dokázal vystihnout. Ale je to přeci jen Francie, a ani nějaké demonstrace a vraždy nezabrání Francouzům v jejich rituálech – dobrém jídle, utkání tenisu s přáteli, klábosení se sousedem v kavárně…
Zvláštní a zajímavý příběh v sobě snoubí jak detektivní pátrání po pachateli vraždy, tak i popis každodenního života na francouzském maloměstě a jako bonus pro poučení jsou tu i méně známé skutečnosti z dob 2. světové války. Minulost nás vždy dožene…
Přes všechno zlé, co se ve městě stalo, stále v čtenáři zůstává dojem, že St Denis je přesně to místo, kde by jednou chtěl žít. Snad se tam někdy v budoucnu opět podíváme v dalším románu ze série…
Originál: Bruno, Chief of Police, 2008
Překlad: Jan Klíma
Vydal: Dokořán, 2011
www.dokoran.cz
239 stran