Právo na vraždu (Veronika Černucká)

Většina povídek je velmi akčních a překvapivých a díky jejich čtivosti možná zvládnete přečíst knihu za jeden večer. Možná nebudete mít tolik času a necháte si na každý den jednu povídku a věřte, že budete mít o čem přemýšlet.

Nejvíce na mě zapůsobila povídka Já a Ona. Dvě osoby – nájemný vrah s přezdívkou Medůza a soudkyně vypráví jeden příběh, který skončí jak jinak než vraždou. Právě podání příběhu dělá celou povídku velmi zajímavou a originální. Samozřejmě nehledě na výbornou pointu příběhu.

Některé povídky jsou velmi děsivé (Vrah s černou orchidejí) a člověk může jen doufat, že nikoho nenapadne něco takového uskutečnit. No představte si: přijde vám jméno jisté osoby, adresa a vzkaz, že přežijete buď Vy nebo ona. Už přemýšlíte, co byste dělali?

Další velmi zdařilou povídkou je tajemný příběh Pozor na škrtiče, která nás přivádí i na spiritistickou seanci. Duch v ní varuje mladou ženu před vrahem číhajícím na osamocené ženy v parku.

Povedeně vyznívá i povídka Poslední spravedlivý, ve které členové Posledního soudu vykonávají „spravedlnost“, když popravují neusvědčené zločince.

Povídka Před rozvodem se týká manželství jistého rozvodového právníka. Na čí straně bude vítězství?

Depresivní příběh Právo na vraždu dal název celé knize. Vypráví příběh Lízy, která má za matku náboženskou fanatičku a k tomu velkou smůlu na muže.

Další tak trochu nadpřirozený příběh má název Prokleté vidiny. Jsou vize budoucnosti darem nebo prokletím? Zvláště pokud se jedná o vizi vraždy týkající se blízké osoby. Příběh však ústí v hledání kanibala. Tahle povídka by se mi líbila víc rozdělená na dvě samostatné části. Jedna o vizích, druhá o kanibalovi.

Příběh Bertina smůla na chlapy se týká otázky vraždy v sebeobraně a přivádí nás do světa kolotočářů. I jeho závěr je trochu nečekaný. Příjemně nečekaný.

Povídka Diana, bohyně krásy se odehrává v jistém hotelu. Jeho majiteli zmizel společník a někdo mu vyhrožuje.

Veronika Černucká napsala ve své druhé povídkové sbírce velmi zajímavé příběhy, odlišné způsobem vyprávění a charakterem postav. Navíc se odehrávají v různých zemích a sociálních prostředích. Některé povídky jsou i značně šokující. Je vidět, že autorka velmi ráda překvapuje a v této knize se jí to docela dobře podařilo.

Přestože jsou povídky velice akční, najdete v nich spíše psychologické napětí než nějaké „hektolitry krve“.

Přiznám se, že úplně nejsem příznivkyní krátkých příběhů, tentokrát jsem ale udělala výjimku a rozhodně nelitovala. I když bych si u některých povídek rozšíření na román rozhodně dokázala představit. Kromě hádání pachatele je člověk nucen se i pořádně zamyslet, nad důvody, které daly pachatelům právo na vraždu. Vše působí tak věrohodně, že máte snad i tendenci s nimi sympatizovat. Občas se mi stalo, že jsem byla na správné stopě pachatele, což ale vůbec neubralo příběhu na čtivosti.
Pokud vás tato sbírka povídek zaujme, už se můžete těšit na další titul Veroniky Černucké, který má název Chuť na hřích. Měl objevit na knižních pultech v březnu příštího roku.