Dany Longová je nenápadná sekretářka v pařížské reklamní agentuře, a když jí šéf půjčí své nádherné nové auto, neodolá a rozjede se na jih k moři, kde ještě nikdy nebyla. Šéf letí do Ženevy, před ní jsou čtyři dny volna a nikdo se nic nemusí dozvědět. Cestou ji ale poznávají lidé a tvrdí jí, že tudy už jednou jela. To přece není možné! Nikdy v životě tu nebyla. Dany doufá, že je to jen zlý sen, ale ještě se všechno zhorší, když ji v benzince někdo přepadne a zlomí ruku. To už není jen hloupý vtip. To je strašně šílená skutečnost. Buď se všichni kolem zbláznili, nebo je cvok ona. Co když tu už jednou byla a nepamatuje si to? Co když jen upadla a poranila si tu ruku pádem? Začíná bláznit?
(No dobře, každému normálnímu čtenáři je od začátku jasné, že to narafičila šéfova manželka – která je Dany podobná – se svým mužem. Jen ale neví proč, a tak drží Dany pěsti, protože si jí během těch stránek docela oblíbil, a je zvědavý, jak z toho všeho vybruslí a jak to celé dopadne. Konec je podle mého hodně překvapivý, přinutí čtenáře podívat se na příběh znovu, ale z jiného úhlu pohledu. Je to mistrná sonda do myšlenek vraha, spoluviníka i nevinného bílého koně…)
Originál: La Dame dans l’auto avec des lunettes et un fusil, 1966
Vydalo nakladatelství: Mladá fronta, 1976, edice Smaragd sv. 75
