Stallo je několikasetstránkový román na pomezí žánrů. Švéd Stefan Spjut (1973) pracuje jako literární kritik a tato kniha je jeho druhá. Prvotina se jmenovala Rybářské sítě a vyšla v roce 2008. Stallo hodnotí recenzenti víc než kladně a Spjut je srovnáván s mistrem hororu Stephenem Kingem.
Výjimečná je kniha v tom, že autor propojil svět lidí se světem mytologických postav. Přesto se nedá jednoznačně říct, že by Stallo byla pohádka nebo báje. Ono definovat žánr, je v tomto případě velice obtížné. Autor využil postupy, jaké využívají tvůrci thrilleru, přesto bych si knihu netroufla zařadit mezi thrillery. Milovníci thrillerů jsou zvyklí na nečekané zvraty, na šokující zápletky a na napětí. Stallo má dobré téma, příběh je napínavý, ale zas tak moc se toho tady neděje. Příběh se de facto odehrává v několika dnech po únosu malého chlapce a všechno se točí kolem jeho vypátrání.
Stallo není ani detektivka, protože tu nejsou žádné záhady, nad kterými byste namáhali mozek. Pár věcí se tu řeší, ale nečekejte žádné ohromující překvapení. Na konci se dozvíte jen to, co už pravděpodobně dávno tušíte. Taktéž nemá smysl řešit, kdo chlapce unesl, protože to víte už od začátku – byli to trollové.
Kniha není ani horor, rozhodně tu nenajdete scény, u kterých vám bude běhat mráz po zádech. Pokud budete zažívat děs a hrůzu, pak to bude z nevysloveného. Budete se bát toho, co by se mohlo stát. Stallo je totiž příběh, který podráždí vaši fantazii, a vy si budete představovat nejhorší možné scénáře. Já se bála ve chvílích, kdy se trollové zmocnili dítěte, a já nevěděla, co s ním zamýšlejí.
Spjut napsal knihu o trollech, ale nečekejte, že vám je podrobně popíše a charakterizuje. Tohle není příručka z biologie, tohle je vymyšlený příběh o postavách obestřených tajemstvím. Příběh s trolly stojí a padá, bez nich by autor napsal průměrný krimi román. Trollové vás nenechají na pokoji a vy budete chtít přijít na kloub všemu, co se jich týká. Během čtení vás bude napadat spousta otázek a leckdy se zeptáte sami sebe, zda jsou ti trollové zlí, nebo hodní. A až na posledních stránkách vám autor prozradí, co nebo kdo je (jsou) „stallo“. Názor na trolly se bude různit, já osobně je nepovažuji za žádné krvelačné bestie, které by programově škodily lidem. Veškerá hrůza souvisí s tím, co jsou kvůli trollům ochotni udělat lidé.
Autor má poměrně originální styl psaní. Dokáže udržet váš zájem a kniha je plná popisů a dialogů. To, co mu jde nejlépe, je líčení přírody, kterého je nejvíc v prvních kapitolách. Spjut se vyžívá v detailech a konzervativního čtenáře mohou pohoršit informace týkající se lidského těla a jeho biologických potřeb. Díky tomu působí příběh reálně a vy se dokážete ztotožnit s lidskými hrdiny. Celkově je vyprávění strohé, přesné a do jisté míry surové. Spjut jako by říkal: Buď ber, nebo to nech být. Čtenářům se nijak nepodbízí a nevyužívá motivy ani obraty, které jsou působivé a čtenářsky vděčné.
Stallo je nekomerční román, jehož autor zvládá řemeslo na výbornou. Kniha je plná odpozorovaných detailů, až máte pocit, že si příběh nevymyslel ve své hlavě, ale odžil. Ačkoliv jsem původně očekávala něco jiného, nakonec jsem musela ocenit, že Spjut napsal dílo, které je prostě „jiné“. Nemám ráda označení „umělecký“ a „neumělecký“ román, proto jen řeknu, že Stallo rozhodně není nenáročné čtivo, které si s sebou vezmete například do vlaku.
Originál: Stallo (2012)
Překlad Azita Haidarová
Host, Brno 2013
542 stran
http://nakladatelstvi.hostbrno.cz