Knižní příběh vydaný v Británii poprvé roku 1943 je první retrospektivní detektivkou Agathy Christie, později takových kousků napsala ještě několik, ale právě tahle kniha je z nich vůbec nejzdařilejší.
Carla Lemarchantová oslovuje detektivka Hercula Poirota, aby se ujal pátrání v šestnáct let starém případu. Carlina matka Caroline byla tehdy odsouzena za vraždu svého manžela a Carlina otce, malíře Amyase Cralea. Za vraždu byla rovněž odsouzena, ale po roce zemřela v cele. Po svých jedenadvacátých narozeninách dostala Carla dopis, v němž matka píše, že je nevinná. Hercule Poirot se tedy má pustit do pátrání po pravdě.
Po sondování mezi zainteresovanými právníky, úředníky atd., kterých je zbytečně moc a nemusí být lehké se v nich zorientovat, se Poirot teprve dostává k přímým účastníkům události.
Každý vzpomíná na dny před šestnácti lety a vyjadřuje se k vině či nevině Caroline (spíše tedy vině). Každého z navštívených Poirot navíc poprosí, aby napsali také své vylíčení událostí. Pořadí návštěv samozřejmě odpovídá charakteristice prasátek z říkanky; v té souvislosti padne vtipná poznámka, že je Poirot dětskými říkankami přímo posedlý a jen pro pořádek dodejme, že se zdaleka nejedná o jedinou autorčinu knihu, jejíž název by vycházel z říkanky.
První z pěti prasátek se na trh směle vydalo
A to druhé prasátko zase doma zůstalo
Třetí malé prasátko mělo všeho dost a dosti
A co čtvrté prasátko? Ať prý se jen postí
Páté z nich se nakřičí až k zlosti
Ale kdo tedy vraždil? Byla to opravdu Caroline, nebo někdo jiný? Amyasova milenka, kvůli které chtěl opustit svou ženu; Carolinina nevlastní sestra; vychovatelka či jeden z bratrů, z nichž jednomu byl odcizen koniin, jed, kterým byl Amyas otráven?
Agatha Christie již předtím napsala knihu s malým počtem podezřelých: v Kartách na stole si vystačila jen se čtyřmi, v knize pátrají včetně Poirota celkem čtyři detektivové a větší roli zde hraje technická stránka zločinu. Tady se do pátrání pouští sám Poirot a větší prostor je věnován psychologii postav.
Je pozoruhodné sledovat osudy jednotlivých podezřelých, kam se jejich životy po šestnácti letech posunuly, v líčení toho je ke svým hrdinům Christie někdy nemilosrdná. Za vůbec nejzajímavější na celé knize považuji líčení tragické události z pohledu všech pěti podezřelých. Každý událost vidí po svém a tyto nečíslované kapitoly detektivku ozvláštňují a ukazují, že Christie dokázala přijít s novým, neotřelým nápadem…
Už jsem se zmínil, že kniha je nejlepší z retrospektivních detektivek Agathy Christie. Právě větší doba od spáchání zločinu umožňuje zaměřit se především na psychologii postav, sledováních jejich osudů, tužeb a vášní — těch především, milostný trojúhelník mezi Amyasem, jeho ženou a dívkou, kterou maloval a měl s ní poměr, je vylíčen povedeně, a aniž bychom chtěli být bulvární, bývá uváděno, že se Christie inspirovala vlastními osudy z rozpadu prvního manželství.
Bývá-li Christie škatulkována jako autorka odlehčených detektivních příběhů stále na jedno brdo, pak je třeba zdůraznit, že tady jde zkrátka o ono „něco navíc“ — jako třeba i v románech Cyankáli v šampaňském nebo Temný cypřiš — a že po literární stránce se jedná o její asi vůbec nejlepší počin ze všech 80 detektivních knih. Samotné pátrání však neustupuje do pozadí před nahlížením do duší postav a i v tomto případu najdeme komplikovanou detektivní záhadu.
Knihu vydal na podzim v novém překladu Knižní klub, předtím však již byla jen šest let po prvním anglickém vydání publikována nejprve jako Nezabila jsem! a v této verzi pak ještě třikrát, ale již pod názvem Pět malých prasátek. Byla to jediná kniha Agathy Christie, která vyšla česky v padesátých letech…
Překlad: Pavla a Matouš Iblovi
Originál: Five Little Pigs (1943)
Vydal: Knižní klub, Praha 2011
240 stran
www.bux.cz
www.agatha.cz
