Fascinující kniha pro všechny příznivce forenzních věd a odborných kriminalistických postupů, ale i pro ty, kteří rádi čtou forenzní detektivky..
Doktor Bill Bass je žijící legendou americké forenzní antropologie a spolu s novinářem Jonem Jeffersonem se v této knize ohlíží za svou pestrou kariérou a nejzajímavějšími případy. A je to úžasné čtení, protože Bass umí všechny ty odborné věci a v podstatě morbidní kauzy podat nesmírně zajímavě a srozumitelně široké veřejnosti, především díky humoru a nadšení pro věc. Tak tu s šarmem sobě vlastním popisuje své začátky a boj s chřestýši na indiánských nalezištích, i proč si zvolil svůj obor („Mezi kurzy na univerzitě mě zaujala Antropologie. Což není nic překvapivého, když seznam byl abecední. Kdybych začal odspodu, mohl ze mě klidně být zoolog.“) Nebo zdůrazňuje, že pro zachování šťastného manželství není dobré vyvářet ostatky z případu na domácím sporáku. (Nebo jak těžké je skladovat rozkládající se tělo v univerzitním prostoru, když vám školník vyhrožuje, že příští odložená mrtvola bude ta vaše…)
Už jen některé názvy kapitol: Odporný strýček nebo Tlustej Sam a Cadillac Joe – znějí samy o sobě úsměvně, ale ty konkrétní případy, na kterých Bass ukazuje fungování forenzní antropologie, už tak veselé nejsou. (Většinou.) Máme tu tak možnost sledovat řešení vražd a rozplétání hádanek z pohledu forenzní medicíny, nebo se naučit, jak poznat z kosterních pozůstatků Velkou čtyřku: pohlaví, rasu, věk a výšku. A samozřejmě dozvědět se co nejvíc o instituci, kterou Bass takřka vydupal ze země: Laboratoři experimentální antropologie (neboli Ústav pro antropologický výzkum, v originále Anthropology Research Facility) známou jako Umrlčí farma (i když častější překlad je Farma mrtvol.) Tam antropologové zkoumají rozklad mrtvých těl za různých podmínek. (Což je rozhodně úžasné, na druhou stranu detailní popis rozkladu historicky prvního těla na Umrlčí farmě je přesně tak nechutný, jak se člověk obával.)
Každopádně je zajímavé dozvědět se historii forenzních postupů – kdo a jak přišel na finty, které nám dnes díky televizním kriminálkám připadají naprosto samozřejmé a ani by nás nenapadlo, že ty zákonitosti odhalili konkrétní lidé, a to poměrně nedávno. Je tu i kapitola o tom, jak ze dne na den získala Umrlčí farma publicitu a pozornost celého světa – stačilo, že spisovatelka a Bassova známá Patricia Cornwellová do ní zasadila děj své knihy (česky vyšla pod názvem Za řekou Styx). Od té doby mají pracovníci Farmy mrtvol dostatek uvědomělých dobrovolníků, kteří si pokládají za čest darovat své mrtvé tělo vědeckému výzkumu…
V češtině vyšly nejprve první tři Bassovy detektivní romány a kdo je četl, může nyní zjišťovat, že Bass do své fiktivní postavy doktora Brocktona promítl nejen své profesní zkušenosti, ale i soukromé záležitosti a osobní tragédie, kdy mu zemřela žena. Možná že se jeho detektivní knihy čtou tak dobře právě proto, že Brockton je stejně tak lidský a svérázný jako jeho živý předobraz.
Kde mrtví promlouvají je fascinující knihou a díky živému podání sympatického vypravěče si forenzní antropologie získává další fanoušky. Čte se téměř jako sbírka detektivních povídek (i když o dost odbornějších), kde ne každý případ má šťastný konec. A když už pachatele díky forenzním vědám dopadnou, je ten konec sice neradostný, ale aspoň uspokojující. Protože „vraždy lepší konce nemívají.“
Originál: Death´s Acre
Překlad: Radim Zetka
Vydal: Volvox Globator, 2009
279 stran
