BIOGRAFIE ::
Jméno spisovatele Ladislava Berana se již jistě zapsalo do povědomí čtenářů české detektivní literatury. V jeho knihách jsou velice příjemnou formou popsány případy, které vyšetřuje písecká kriminální služba. Autor, který toto prostředí důvěrně zná, neboť sám je dlouholetým příslušníkem právě písecké kriminálky, vykresluje příběhy tak, že čtenáři připadá, jako by prostě prožil den s kriminalisty, ať již jde jeden z nich na procházku městem, nebo přijíždějí na místo činu, nebo si jdou sednout do restaurace, aby si společně popovídali a to nejen o právě probíhajícím vyšetřování. Jeho hrdinové potkávají běžné lidi a občas řeší běžné starosti. Nejsou to neohrožení poldové z amerického filmu, ale lidé jako my. Kteří vykonávají své nelehké povolání jak umějí nejlépe, přičemž ale mají i chvilky, kdy se jim nechce nic dělat, není jim dobře, nebo si pochutnávají na protivínském ležáku, ale právě tyto lidské vlastnosti jsou to, co nám tyto postavy ještě více přibližuje a zdá se nám při čtení jejich příběhů, jako bychom je skutečně znali. Jako když jsou jedněmi z nás.
V knihách Děravé alibi (2005) a Zamčená ústa (2006), jsou hlavními hrdiny hned tři kriminalisté. Trochu usedlejší Studnička, mladší kolega Mach a doplňuje je žena ve službách policie Čtveráková. Mezi nimi dochází k mnoha situacím, kdy si ze sebe navzájem utahují a hecují se, ale když je potřeba jejich spolupráce vede ke společnému cíli a tím je zdárné vyřešení případu. I když zločin v dnešní době stále více používá moderní prostředky, vychází hrdinové Beranových knih, nejen z poznatků moderní kriminalistiky, ale také ze znalosti místního prostředí a lidí tzv. galérky. Navíc pro čtenáře znající prostředí Písku a okolí (Dobev, Milevsko, Podolsko, Bernartice aj.), popř. kdo nezná, může najít v mapě, je i prostředí ve kterém se policisté pohybují, jako by živější a bližší. To reálně existuje. Naproti tomu, i když mají příběhy jistě reálný původ jsou jeho povídky fikcí, která hledá v jednotlivých případech motivy a odhaluje skryté příčiny činů, které se však také nemusely nikdy odehrát.
Z jeho tvorby můžeme ještě připomenout první knihu Aukce (1987), Mrazivé doteky zločinu, nebo Vraždy v afektu. Velice milá, i když ne detektivní, je kniha Jak jsem potkal lidi, jejímž názvem vzdává hold Otu Pavlovi a která Beranovou specifickou formou popisuje různé postavičky města Písku, které autor potkával na svých procházkách a jejichž stručný životní příběh, podle něj stál za zaznamenání, i když by je mohli ostatní přehlédnout a nikdy si jich třeba nevšimnout.
Co říci závěrem. Jeho knihy lze jen doporučit, protože jak jsem již napsal. Jeho postavy jsou tak lidské se svými starostmi i radostmi, slabostmi i životními zkušenostmi, že se při čtení jejich příběhů s nimi člověk sžije, jako by je znal osobně.
OCENĚNÍ ::
2002 – Cena Jiřího Marka za Vraždy v Afektu
2006 – Cena Jiřího Marka za Četnická pátračka hlásí
Více o cenách
BIBLIOGRAFIE ::
- Aukce: kriminalistické povídky (Jihočeské nakladatelství, 1987)
- Vrah nebere telefon (Vimperk, 1992)
- Kasařská zvonkohra a další krimipovídky (Pražská vydavatelská spol., 1998)
- Česká detektivka konce tisíciletí (Pražská vydavatelská spol., 2000)
- Holka na jednu sezónu (Ires Písek, 2000)
- Mrazivé doteky zločinu (J+M Písek, 2003)
- Četnické povídky ze starého kufru (J+M Písek, 2004)
- Děravé alibi (Rubico, 2004)
- Četnická pátračka hlásí (J+M Písek, 2006)
- Četnická pátračka versus galérka (J+M Písek, 2007)
- Velký pitaval z malého města 1 (J+M Písek, 2008)
- Velký pitaval z malého města 2 (J+M Písek, 2008)
- Kriminální případy 92. policejního revíru (J+M Písek, 2010)
- VELKÝ PITAVAL z malého města se vrací (J+M Písek, 2011)
- 92. policejní revír se hlásí (J+M Písek, 2012)
- Písecká četnická pátračka (MOBA, 2015)
- 92. policejní revír zasahuje (Moba, 2016)
- Nové případy četnické pátračky (Moba, 2016)
- Poslouchej toho s pistolí! (Moba, 2016)
- Hříšní lidé města Písku (MOBA, 2017)
- Rendez-vous s vrahem (MOBA, 2017)
- Námluvy se zločinem (MOBA, 2017/8)