Snímek, který režíroval Jaume Balaguéro, si odbyl ve Španělsku premiéru už v říjnu 2011. Do České republiky nedorazil tempem hollywoodských trháků. Nejprve byl uveden v rámci letošního Febiofestu a 5. dubna 2012 míří do běžné distribuce.
Současně s filmovou adaptací — a že tomu není v posledních měsících u detektivky poprvé — vychází i knižní verze, v tomto případě u Arga. Avšak do literární podoby přepsaná, a to samotným scénáristou Albertem Marinim, navíc s dějem přesazeným do New Yorku.
Dobré ráno s Césarem a Clarou
Filmová verze se odehrává v současném Španělsku, a ač postav je ve filmu vícero, hlavní part patří jen dvěma lidem. Na začátku sledujeme, jak On stojí na střeše jakéhosi několikaposchoďového domu s myšlenkou na to, že nemá proč žít. Pak se On probouzí v posteli po boku mladé ženy a sledujeme jeho ranní rituál, z kterého vyplývá, že pracuje jako domovník. Později se probouzí i Ona, atraktivní mladá dívka, o jejíž cestu z postele přes koupelnu ven z bytu rovněž nejsme ochuzeni. Že jí na to stačí jen nějakých čtyřicet minut, toho si možná nevšimnou ani rýpající mužové. Jedno však zarazí. Ona, slečna Clara (Marta Etura) pozdraví na recepci domovníka, kterým je On, César (Luis Tosar).
Césarova matka je v nemocnici a on, který v předchozích zaměstnáních dlouho nepobyl, žije hlavně osudy domu, kde si i naprostá většina scén odehrává. A asi nebude úplně sympatický chlapík bez špatných úmyslů. Obyvatele domu sice pozdraví a popřeje pěkný den (povedená je třeba karikatura naparáděné osamělé důchodkyně s dvěma pejsky), malá holčička si od něj však na recepci bere peníze, César si zaznamenává odchody jednotlivých nájemníků, a především: díky svému zaměstnání má klíče od všech bytů. S odkazem na detektivní klasiku by se dalo použít přirovnání k neviditelnému listonoši, je někdo, koho nepodezíráme.
Chvíli trvá, než vyjde najevo základní motiv, z kterého jde v sále nepříjemně strnout, nikoliv naposledy hrůzou. César vyčkává pod postelí slečny Clary, až usne, poté ji omráčí a vedle ní ulehá a usíná — pár ze začátku filmu tak najednou ztrácí veškerou idylu. Černá obrazovka a ticho jsou zde použity opravdu efektivně.
Hlavně ubližovat druhým
Takhle film děsí, šokuje a napíná několikrát. I když je jasné, že do závěrečných titulků zbývá ještě dost času a nemůže tedy dojít k úplnému rozuzlení, stejně nepostrádá nezbytnost thrilleru — napínavost a v rámci škatulkování je dobrý i jako psychothriller. Obrázek družného domovníka, který zároveň úmyslně škodí ostatním, a především slečně Claře je děsivý. Slečna Clara dostává od Césara anonymní dopisy, aniž by tušila, že právě on je odesílatelem. Nekončí u dopisů a situace se vyostřuje, ale ona zůstává před Césarem pořád za maskou spokojené mladé dámy.
Na začátku každého dne se ve španělštině objeví, o jaký den se jedná. Začíná se pondělím, pokračuje úterým, ale podrobné líčení den po dni nevydrží až do konce, později už někdy ani nemusí být jasné, o jaký den se jedná, a v samém závěru už datace působí jako jasná provokace.
Fyzické násilí není hlavní stránkou filmu. Nejsou tu žádné série bitek ani honiček či stříleček, chybí natahovaný akční závěr, i když krve v jedné scéně není zrovna nejméně. Obraz stále více červené v bílé vaně doplní čas od času další dávka stříkance.
Hlavní je tu ovšem hajzl César páchající pozvolný psychický teror. Svým příběhem by mohl připomenout televizní cyklus Josefa Klímy Vetřelci a oběti o zloduších, na které je zákon krátký. Jenomže zatímco v českém triptychu od začátku nechyběla paní Podlipná v podání Simony Stašové na straně dobra, tady se jen mihne několik policejních úředníků a stále není jasné, jestli něco udělají s Césarem.
Mrazivý psychothriller ze slunné Barcelony je završen závěrem, který by mohl pořádně zarazit. Vyrazit do kin na Zatímco spíš není možná dobré radit slabším povahám, film nenabízí žádné odpočinkové pokoukání ve stylu Sherlocka Holmese 2 nebo Lovců hlav, abych zmínil nedávné žánrové konkurenty. Divák se může poučit, jak překladatel ve filmu nemálo používanou nadávku „mierda“ přeložil do češtiny různě v různých kontextech, především si však užít dobrý děsící snímek.
Hrají: Luis Tosar, Marta Etura, Alberto San Juan, Iris Almeida, Petra Martínez, Carlos Lasarte, Pep Tosar, Margarita Roset, Oriol Genis, Amparo Fernández, Roger Morilla, María Dolors Vidal, Pilar Oliva
Scénář: Alberto Marini
Režie: Jaume Balaguéro
Kamera: Pablo Rosso
Hudba: Lucas Fidal
Španělsko, španělsky s českými titulky, 102 minut
