Některé romány Agathy Christie vznikly rozšířením dříve publikované povídky. Neznamená to ovšem, že by v obou příbězích vystupovaly stejné postavy a že by byla automaticky stejná i totožnost pachatele, byť se podobnost příběhu, což neznamená stejnost, pozná. Takovým příkladem je i román Cyankáli v šampaňském (1945), který vznikl přepracováním sotva dvacetistránkové poirotovské povídky Žlutý kosatec — časopisecky publikované roku 1937, knižně ve sbírce Potíže v zálivu Pollensa a dočkavší se rovněž televizní adaptace s Davidem Suchetem (česky pod názvem Žlutý iris). Jen Poirot v románové verzi chybí.
Cyankáli v šampaňském vychází z konceptu, který Agatha Christie použila poprvé v Pěti malých prasátkách a poté ještě několikrát: řešení dříve spáchaného úmrtí, s kterým to zřejmě bylo jinak, než se myslelo.
Dala si cyankáli do šampaňského Rosemary Bartonová sama? Před necelým rokem zemřela v restauraci během oslavy svých narozenin. Událost byla považována za sebevraždu, snad se jednalo o depresi po těžké chřipce, kterou prodělala. Jenže její manžel obdrží po čase anonym, že šlo o vraždu. Rozhodne se tedy rok poté uspořádat novou akci, tentokrát na počest narozenin Rosemaryiny sestry Iris.
Kniha je rozdělena do tří částí. První obsahuje kapitoly psané ve třetí osobě, v nichž vždy jeden z účastníků osudného večírku, mezi nimi zřejmě i pachatel, vzpomíná na Rosemary. Manžel, sestra, manželova sekretářka, potenciální milenec, milenec a milencova manželka.
Právě ladění prvních sedmdesáti stránek, aniž by se zde výrazně řešil zločin, je nejpovedenější část knihy. Neposkytuje vodítka jen k otázkám Kdo? a Jak?, ale také Proč? — větší náhled do duší postav připomene knihy jako Pět malých prasátek, Poslední weekend či Temný cypřiš a potvrzuje také schopnost Agathy Christie čtenáře mást.
Z kapitol si jde postupně utvořit představu o mrtvé — krásné, bohaté, leč také hloupé mladé ženě. Která dokázala pobláznit svého milence, ale kterou také neměl každý rád. Jak napovídá už výčet postav, v příběhu jde především o milostné propletence, i když opomíjet by se neměl ani Rosemaryin majetek. Líčení citového rozpoložení může někdy vyznít poněkud přehnaně (A když ji k sobě tiskl, věděl, že ji chce víc než cokoli na světě. Takže to utrpení, ta bolesti, ta mučivá touha — to byla láska! str. 56—57), přesto nelze knize upřít obvyklý lehký čtivý styl Agathy Christie. V popisování událostí z minulosti se navíc dokáže pár slovy rychle posunout v ději.
Druhá část se týká především příprav na Irisinu oslavu a řešení toho, jestli se v případě Rosemary jednalo o vraždu. Není zřejmě ani třeba číst anotaci, aby si čtenáři domysleli, co si během nové oslavy přihodí.
Třetí část, jež začíná za polovinou knihy, obsahuje tradiční pasáže s policejním vyšetřováním, tady končí psychologické ladění a začíná klasická detektivka s pátráním. Případu se ujímá inspektor Kemp ze Scotland Yardu. Ten se sice neobjevuje v žádné další autorčině knize, představuje však schopnou a výkonnou policii. Do vyšetřování se zapojuje a Kempovi pomáhá plukovník Race, rodinný přítel, který se měl objevit na Rosemaryině oslavě, jinak také hrdina dalších tří knih Agathy Christie.
V Cyankáli v šampaňském nechybí různé christieovské stereotypy (mladík, který je černá ovce rodiny, švitořivá paní — jakási společnice či vznikající láska mezi mladými lidmi) a nechybí ani překvapivé rozuzlení. U něj ovšem ke škodě zůstává i otázka proveditelnosti (opravdu by se dal zločin takto provést?), kterou si ale možná někdo ve čtenářském zápalu z příběhu ani nestihne položit.
Radit autorům se v recenzích nemá, přesto se nelze vyhnout poznámce, jaká by kniha byla, kdyby zde chyběl policejní aparát nebo byla jeho přítomnost oslabena a pozornost se celou dobu soustředila přímo na aktéry příběhu. Je škoda, že se najednou neví, co se postavám takříkajíc honí hlavou. Přesto kniha na rozdíl od svých dvou televizních adaptací stojí za pozornost. Kombinace klasické detektivky a kapitol, které by mohly zapadnout do psychothrilleru, je povedená.
Originál: Sparkling Cyanide (1945)
Překlad: Eva Ruxová
Knižní klub, Praha 2013
224 stran
www.bux.cz
www.agatha.cz
Česky poprvé vydáno roku 1980; vydání druhé, upravené
