Může se špionážní román obejít bez divokých honiček a technických udělátek? Chris Pavone ve svém debutu dokázal naprosto přesvědčivě, že může…
Vítejte v Lucemburku, hlavním městě jediného velkovévodství na světě a novém domově americké rodiny Mooreových. Dexter Moore získal lukrativní zakázku, jaká přichází jednou za život, a tak se se svou ženou Katherine a dvěma dětmi stěhují od všeho, co kdy znali, do neznáma. Začínají nový život v cizí zemi, jejíž řeči ani nerozumí. A začínají také problémy. Manžel není skoro nikdy doma, a tak se z Kate stává osamělá žena v domácnosti – bez chůvy a bez zaměstnání se úporně snaží zachovat si příčetnost, pochopit evropské zvyklosti, najít si nové přátele… Ale přes všechnu snahu to nějak nejde. Pak se Kate s Dexterem seznámí s dalším americkým párem, žijícím v Lucemburku, a události naberou nečekaný směr…
Ze začátku Kate moc sympatií nevzbuzovala. To, jak hlídala a rozebírala každé své slovo, aby snad před manželem neprozradila ani špetku ze svých skutečných myšlenek… Ale čtenář postupně pochopí, že takhle Kate prostě funguje – hodně o všem přemýšlí a nakonec odpoví málem jednoslovně. Také v tom má rozhodně prsty její malé tajemství… Časem najednou zjistíte, že se vám tahle zvláštní neurotická manželka zažrala pod kůži. A ve světle jejího skrývaného tajemství vám Kateiny nesnáze v cizím světě budou připadat trochu i komické. Tohle přece chtěla, normální život plný starostí o děti a domácnost…
Ohledně onoho tajemství – zajímalo mě, jak si s tím autor poradí – bude opatrně trousit narážky, nechá čtenáře tápat? Ale právě že ne. Tím, že odkryl karty hned z kraje, smetl veškerá očekávání, která jsem od příběhu měla. Vůbec to není román o odhalování Kateiny minulosti. Ta pro čtenáře není neznámá, a že je autor přirovnáván k Forsythovi nebo Ludlumovi, také leccos napoví. Příběh skrývá mnohá překvapení i tak. S příchodem Billa a Julie MacLeanových nastupuje nejistota – jsou opravdu tím, co o sobě tvrdí? Nebo už po letech vlastního utajování vidí Kate podrazy i tam, kde nejsou? Uvidíme…
První polovina knihy by fungovala klidně i jako samostatná studie člověka, přesídleného do cizího prostředí; zelené vdovy, které ustavičná manželova nepřítomnost začíná vadit čím dál víc. Anebo by se dala první půlka shrnout do lapidárního sloganu: „Brutální Nikita v domácnosti“. Se vstupem MacLeanových na scénu se však pro Kate, otrávenou denní rutinou, vrací její staré instinkty, podezřívavost a obezřetnost. Začíná velmi pěkná hra kdo s koho…
V druhé části nastupuje totální paranoia – kdo lže víc, kdo je ve skutečnosti kým? Opravdu jak z Ludluma, až na divoké přestřelky. Když se nad tím zpětně zamyslím, vlastně tu není zrovna záplava akčních scén – napětí zde tvoří právě všechny ty lži, nepřímé důkazy falešných totožností, Katein pocit ohrožení a postupné, pomaloučké odhalování pravdy. Důraz je tu na důmyslnost. Právě za ni a za drtivou logiku, která se příběhem vine a ukáže se v plné kráse až v závěru, si tento inteligentní příběh vysloužil v květnu 2013 ocenění Edgar za nejlepší prvotinu amerického autora. Takže jestli tohle je teprve začátek, jaké budou další autorovy knihy…
Originál: The Expats, 2012
Překlad: Ivan Němeček
Vydal: Knižní klub, 2013
375 stran
www.bux.cz
