Nejnovější případ komisaře Adamsberga vyšel v rámci červnového Velkého knižního čtvrtka, čímž se zařadil mezi hity letošní okurkové sezony. A jako by chtěl komisař zdůraznit, že v létě se cestuje, vyráží v tomto příběhu za hranice Francie hned několikrát…
Komisař Adamsberg, kuriozita na pařížské kriminálce, vyjíždí na konferenci do Londýna. Co na tom, že nerozumí jedinému slovu, má přece Danglarda, ten bude překládat. Doprovázeni praporčíkem Estalérem čelí francouzští policisté přednáškám, rackům a ponurému hřbitovu Highgate, kde najdou hromádku uříznutých chodidel stále ještě v botách. Že by podivné případy pronásledovaly Adamsberga i přes Kanál? Ale s nohama si musí poradit kolegové z Yardu, je to jejich píseček, na komisaře čeká opravdu ošklivá vražda na pařížském předměstí, která zamotá hlavu celému vyšetřovacímu týmu. Krvavý případ se ukáže být internacionální, jako by chtěl dokázat téma londýnské konference o migračních tocích a mezinárodní spolupráci. Ještě štěstí, že rakouský komisař ovládá francouzštinu…
Oči všech příznivců komisaře Adamsberga se rozzáří, když se jim dostane do rukou nová knížka, plná úžasných slovních obratů, jemného humoru a bizarních kauz. Přesně tou je i Záhada mrtvých nohou. Komisař je tu v nejlepší formě, Angličané se ho trochu děsí, pronáší nesouvislé poznámky a myšlenkami bloudí v neznámu. Pro něj typické a přitom nezaměnitelné s nikým jiným…
Komisařův tým plný podivných individualit působí jako osvěžující protipól všem těm vysoce profesionálním kolektivům, fungujícím jako dobře promazaný stroj. Tady jako by vyšetřování probíhalo všemu a všem navzdory. Je tu poručice, schovávající si zásoby jídla do skrýší na služebně, další poručík ve svém kutlochu spí, všichni kolektivně kryjí praporčíkovu prostoduchost, jakož i lahve vína majora Danglarda. A přesto řeší případy až ke zdárnému konci, byť je to někdy s podivem…
Adamsberg tu během vyšetřování stihne porodit koťata, adoptovat zablešeného pejska a poprvé v životě omdlít, to vše ještě v první půlce knihy. Ta druhá však nabere pořádný obrat, už žádné úsměvy, zato kardinální problém. Čtenář, neznalý série, by mohl být zaskočen nečekaně temným proudem, který zavane od východu. Ale skalního příznivce Freda Vargase myslím příliš nezaskočí ani zjištění, že se do vyšetřování začala plést legenda o upírech.
Nemůžu říct, že bych se na konci příběhu příliš orientovala v motivech – kdyby se mě někdo ptal, asi bych nedokázala převyprávět všechny důvody a příčiny pachatelů. Ale vadí to někomu? Je zajímavé, že i ty nejpodivnější, nejbizarnější a nejkrkolomnější zápletky Adamsbergovi procházejí, tak jako v téhle knize…
P. S. kdo před nedávnem zhlédl v televizi vargasovskou adaptaci s názvem Obávané místo, ten už ví, kdo je v Záhadě mrtvých nohou vrahem. Televize totiž tentokrát předběhla vydání knižní předlohy, ale to nebrání užít si dosyta zvláštní poetickou atmosféru příběhu, kterou film zprostředkovat nedokáže…
Originál: Un lieu incertain, 2008
Překlad: Kateřina Vinšová
Vydal: Garamond, 2013
357 stran
www.e-garamond.cz
