Reklamní byznys, mysteriózní hotel a tři postavy utíkající před vlastními problémy. Debut kreativce nabízí žánrovou rozmanitost a nečekaný závěr.
Prostředí reklamních agentur a reklamní byznys je bezesporu atraktivním prostředím pro filmaře. Spisovatelé se do něho bohužel uchylují už méně. Loni se to trochu pokusil napravit Daniel Krásný, který ve svém literárním debutu Druhý dech využil prostředí, jež dobře zná – pracuje totiž v reklamní agentuře jako kreativní ředitel. V románu využil svou oblibu hororového žánru, ale několikrát zabrousil i do jiných útvarů.
Hrdinou románu je devětatřicetiletý kreativní ředitel Adolf Majer, který pracuje v reklamní agentuře Craven spolu se svým kamarádem a šéfem Jiřím Švejkovským, zvaným Švejk. Ten je zároveň i majitelem agentury. Adolf byl ještě donedávna známý na sociálních sítích díky své manželce, královně českého Instagramu, influencerce Johaně. Ta však po čase Adolfa vyměnila za trenéra ve fitku a Adolfa nyní nic nebaví, má pocit, že nemá pro co žít. Morální podporu mu dodává věrný kamarád Švejk, i když on sám by potřeboval po smrti svého životního partnera podpořit mnohem víc.
Z těchto důvodů přesvědčí Adolfa, aby se zúčastnili výběrového řízení na novou reklamní kampaň pro neznámého, ale zřejmě významného zahraničního klienta. Adolfovi se na několikadenní tendr v jakémsi lesním hotelu uprostřed České Kanady moc nechce. Jenže Švejk ho přesvědčí, že oba potřebují změnu, vypadnout z Prahy. A kdo ví, možná jim vyhraná zakázka nalije novou krev do žil. Oba pak přizvou na služební cestu ještě právě nastoupivší Julii Gonosovou, která pochází z Vysočiny a ve svých dvaceti letech touží dokázat matce, že má na víc než na vysokou školu, kterou jí naplánovala. Všichni tři tedy víceméně od něčeho utíkají, a i když si to možná nechtějí přiznat, od pobytu v lesích přeci jen něco očekávají. Všichni opravdu něco dostanou, ne však vždy to, po čem by toužili. A také něco ztratí.
S tímto románem je to trochu jako s různými těmi sci-fi příběhy o příchodu mimozemšťanů nebo objevování neznámé planety. Nejnapínavější a nejzajímavější je to jen do té doby, než se dozvíme, KDO a PROČ přichází nebo CO na té planetě ve skutečnosti je. Pak většinou následuje zklamání v podobě bezduchých zabijáckých monster nebo přeslazeně krásné civilizace na objevené planetě. Zkrátka a dobře, tyto příběhy fungují nejlépe, dokud v nás vzbuzují napětí pramenící z nevědomosti, co máme od rozzuzlení očekávat. Ale dát tuto nálepku Druhému dechu by bylo příliš jednoduché a také nespravedlivé.
Pokud si člověk o románu předem nic nezjistí, nepřečte si anotaci nebo recenze, zpočátku by ani neřekl, že čte horor nebo krimi příběh. Ano za polovinou knihy není jasné, co vlastně máme čekat a kam nás příběh nakonec zavede. Autor nás postrkává tam či onam, přičemž nás nechá dlouho hádat, co se vlastně stane a o co půjde. Chvíli je to zajímavé, byť se trochu obáváte onoho výše popsaného „efektu sci-fi filmu“, zdali se vám k tomu prodlužovanému napětí ve vzduchu dostane adekvátního konce. Čím to ovšem čtete déle, tím vám bude jasné, že si autor hraje s více žánry, respektive že si je chtěl nejspíš vyzkoušet.
Příběh totiž začíná jako lehce psychologická story o hledání dalšího smyslu života. Pozvánka do hotelu a podivně tajemný klient (jsou pozvány další reklamní agentury, ale dlouho nikdo netuší, o co půjde, ani kdo ten klient je) pak trochu připomíná zápletku Tajemství loňského léta 2. Posléze dojde na různé více či méně vysvětlitelné události. Některé zase připomínají jiný poměrně známý thriller, ale to už bych prozradil moc. Dojde i na krimi zápletku, nicméně ta by tu vůbec nemusela být, pro další děj je v podstatě zbytečná (na druhou stranu je to ale důvod, proč je tato recenze na těchto stránkách). Přijdou ovšem i na další vsuvky – poválečný odsun Němců, prvorepubliková detektivní záhada, převaděčství i mysteriózní scény. Dost často se nám tak do mysli vkrádá otázka, kde jsme se s tou či onou zápletkou už setkali.
Jak už bylo řečeno výše, autorovou vášní jsou horory, takže na tento žánr dojde. Asi mohu říci rovnou, že se žádný happy-end konat nebude (k tomu se ještě dostanu), jelikož autor poměrně brzy v ději naznačí, kdo se určitě konce příběhu nedožije („netušila, že se sem už nikdy nevrátí“, „nevěděl, že brzy zemře“). Hororová sekvence v lesích mě ovšem moc nebavila, byla plná mystiky a přirovnání, a i když jsem snad pochopil, co měla znamenat, obešel bych se bez ní. Po ní se autor vrací do psychologické roviny – Adam je totiž hororové pasáže ušetřen a na místo toho se dostáváme zpět k řešení jeho milostného života.
Příjemným okořeněním jsou nejen postřehy z reklamní branže, ale také neotřelé výrazy a jemný humor. Do knihy se promítá autorova orientace v showbyznysu a v kultuře, takže (podobně jako například knižní a televizní série Ty) v knize najdeme řadu narážek na různá dílka. Ostatně autor v doslovu přiznává inspiraci řadou svých oblíbených autorů.
Ke konci to vypadá, že Daniel nechává své čtenáře ukolébat domněnkou, že už by vše mohlo skončit. V okamžiku, kdy si uvědomíte, že avizoval smrt několika postav, přijde nefalšovaná bomba v podobě vyústění, které celému dosavadnímu ději dává zdvižený prostředník a které je z celé knihy nejlepší. Mě rozhodně nadchlo. Někomu sice může připadat přitažené za vlasy, ale ono v něm lze vidět hned několik podobenství (nutících se trochu zamyslet), mimo jiné metaforu o manipulovatelnosti či nebezpečnosti bezmyšlenkovité důvěry.
Druhý dech je směsicí všech možných žánrů. To není nic neobvyklého, ale tady jsou napasované za sebou a mají celkem zřetelné hranice, takže to vypadá, že si jich chtěl autor vyzkoušet co nejvíce. Příběh je nejzajímavější do doby, dokud nezjistíme, kterým směrem se bude ubírat a co z toho nakonec vzniklo. V knize jsou pasáže, bez kterých bych se obešel a které mě dokonce nudily. Na druhou stranu je to vyváženo jistou dávkou tajemna, zajímavými postavami i prostředím, lehkým humorem, odkazy na kulturu a pak nečekaným závěrem, který nejspíš většině čtenářů vyrazí dech.
Text: Daniel Krásný (2024)
Vydáno: Argo (2024)
328 stran
