Vraždím vrahy (T. S. Ashmanová)

Vrah, který zabíjí jiné sériové vrahy – Drastický Dexter v sukních? Slavná bostonská klavíristka Lea Nachtnebelová, přesná jako metronom, má dost zvláštního koníčka: zabíjí vrahy.

Její poslední „případ“ vyšetřuje FBI a agent Behaviorální analýzy Liam Richter pořád vidí nějaké nesrovnalosti, odmítá přijmout snadnou verzi o drogovém kartelu, kterou Lea policii připravila. Je víc než jasné, že ti dva se brzy potkají…

Taky je čtenářům víc než jasné, proč nakladatel na obálce srovnává knihu s Dexterem a Myšlenkami zločince – stejný útvar Behaviorální analýzy, prostředí těch nejzvrácenějších magorů a pachatel, který dokáže najít sériové vrahy dřív než policie, protože jim rozumí, protože je jedním z nich…

Jsou tu samozřejmě viditelné rozdíly. Už je to sice dlouho, co jsem četla Dextera Morgana od Jeffa Lindsaye, ale mám dojem, že byl psán těžce cynickým, vtipným tónem, a přiměl čtenáře s morálně pochybným hlavním hrdinou sympatizovat. Tady je to s Leou těžší. Lea je totiž autistka, co nedokáže prožívat silné emoce, funkční sociopat, co se je naučil předstírat. Není snadné si ji oblíbit, rozhodně je ale fascinující.

Autorka nemá v úmyslu čtenáře pobavit, ani je šokovat. Nepíše odlehčeně, ani se nevyžívá v detailních popisech (ačkoli vraždy tady jsou dost na hraně). Její doménou je psychologie. Sama coby terapeutka k psychopatologii přičichla, a tak si dává záležet, aby její postavy měly tu správnou hloubku…

Lea je pořádně komplikovaná, a agent Liam zase přehnaně správňácký, až si tím sám škodí. Autorka nám tu předkládá pořádné morální dilema – je správné vraždit zabijáky? Ne, jinak – je správné nechat takového pachatele nepotrestaného, jako by byl mimo zákon? Kde je ještě ta hranice mezi dobrem a zlem?

Po posledních stránkách téhle knihy budete mít hlavu plnou takových otázek, a k tomu ještě spoustu dalších protichůdných pocitů.

Vraždím vrahy je hodně temné vyprávění. Naštěstí nebylo natolik brutální, abych musela knihu odložit (jako se mi stalo třeba u Kopíráka) spíš nutí člověka k zamyšlení. I když protřelí čtenáři thrillerů leccos dokáží odhadnout, tady je velkolepé finále mohlo lehce zaskočit. A navnadit na pokračování, které slibuje být ještě temnější…

Originál: I kill killers, 2023
Překlad: Simoneta Demblická
Vydal: Jota, 2025
309 stran

 

 

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA