Znamená mrtvá dívka na stromě sebevraždu, nešťastnou náhodu nebo rafinovanou vraždu? Bestselerový autor opět boduje mistrně vystavěným případem a dokazuje, že nás stále umí překvapit.
Slovenský spisovatel Dominik Dán nedávno potěšil své příznivce vydáním dalšího románu z řady Naše město, odehrávající se ve fiktivní slovenské metropoli, jehož hrdinové jsou detektivové z oddělení vražd. Dánovým fanouškům je známo, že své romány zasazuje do různých časových období, chronologicky se tedy neodehrávají tak, jak jednotlivé tituly vychází. Tentokrát se podíváme do května roku 2008.
Richard Krauz nedávno dotáhl do určitého konce přes padesát let starý případ, završený krátkým „výletem“ do Vídně. Teď už se nikdo ale nechce hrabat v minulosti, zejména ne detektiv Jozef „Chosé“ Fischer, který touží zase po nějaké „normální“ vraždě. To se mu brzy splní, i když to slovo „normální“ je hodně diskutabilní. Na kraji sídliště je nalezeno na stromě mrtvé tělo mladé ženy. Detektivové z oddělení vražd jedou případ prošetřit „jen pro jistotu“, předpokládají, že šlo o sebevraždu a že se dívka oběsila. Hned první pohled do koruny stromu detektivy vyvádí z omylu a ukazuje jim, že jsou tu správně. Dívka visí hlavou dolů, navíc má podle všeho ještě svázané ruce. Nastává problém, jak mrtvolu z vysokého stromu dostat. Na něj pak navazuje nemenší problém, jak se vlastně na strom dostala (podle všeho jí tam nikdo nevytáhl) a co se vlastně stalo.
Souběžně s tím se detektivové Burger a Hanzel setkávají se starým známým Ferem, který jim sděluje, že se otevírá tři roky starý případ nevyřešené vraždy mladé dívky, která byla nalezena za městem na místě, kde se obvykle prostitutky „věnují“ svým zákazníkům. Domněnku, že jde o další mrtvou pracovnici nejstaršího řemesla, se sice podařilo vyvrátit, dívka byla ze spořádané rodiny, přesto vraha nikdy nenašli. Na případu tehdy pracoval Krauz s Chosém, než jim ho sebrali. Když se nyní objevují nové stopy, jsou Burger s Hanzelem vděčni za novou naději, už jen kvůli kolegům a jejich frustraci z neuzavřeného případu.
Román volně navazuje na knihu Reminiscence pojednávající o Krauzově výletu do půl století staré minulosti a souběžně s tím (v rámci odlehčující dějové linie) i o Chosého neúspěšném zásnubním výletu. Podobně jako v mnoha předchozích Dánových románech se i tady řeší dva případy, které spolu na první pohled nesouvisí. Tady se však souvislost ukazuje poměrně rychle a druhá dějová linie (tři roky starý případ) se brzy spojuje s tou hlavní.
Knize rozhodně vévodí dvě výrazné scény. Jednak jak dostat mrtvolu dívky ze stromu a jednak zodpovězení otázky, jak se na něm ocitla, navíc v tak divné poloze. Posléze se ukazuje, že její tělo vykazuje modřiny mezi stehny typické pro znásilnění, ale znásilněná nebyla. Na krku má stopy po rdoušení, ale to nebyla příčina smrti. V hlavě má ránu podobnou průstřelu, ale zastřelena nebyla. Místy to trochu připomíná dospěláckou verzi pohádky Královna Koloběžka první (Učesaná – neučesaná, obutá – neobutá…) nebo promyšleností Vymazlené vraždy od Milana Skály. Celé pojetí zločinu je hodně netradiční a ještě podtrhuje ironický název knihy.
Přesto čtenáři nepřijdou o svou porci obvyklého (a někdy i trošku drsnějšího) vtipkování a oblíbených scén, kdy se detektivové vzájemně špičkují.
„Řekla mi, že běh v přírodě mi přidá pár let života, tak sem to předevčírem vyzkoušel. Měla pravdu, už po prvních dvě stě metrech sem se cejtil na sedumdesát.“
Str. 73
Nicméně Dán přes nálože záhad, které před čtenáře naskládal a stálé zásoby humoru, stojí nohama pevně na zemi. Jako bývalý kriminalista si zakládá na věrohodně popsaném vyšetřování, a tak před čtenářem postupně odhaluje vyluštění dílčích záhad. Kousek po kousku skládá mozaiku až do výsledného obrazu, tedy odhalení, co se vlastně stalo. To už moc veselé není. Finále románu už je střízlivé, poměrně vážné, tady už šel humor stranou.
Tentokrát hrají hlavní part Krauz a Chosé, Burger a Hanzel mají výrazně menší prostor a Váňa s Kukym jen mordpartu lehce doplňují. I když se někdy zdá, že detektivům není nic svaté a nejraději by zaháleli, cpali se nebo popíjeli, z autorova aktuálního románu – jako už mnohokrát předtím – dýchá oslava profesionality. Pomoc kolegům, byť jsou na nižších postech nebo na jiném útvaru, má přednost přede vším. Stejně jako touha zajistit pozůstalým spravedlnost odsouvá do pozadí vytoužený spánek. V mnoha ohledech jde přes výše popsané úsměvné příhody o naprosto lidský příběh.
Pokud si někdo položil otázku, zdali má Dán po osmnácti letech od vydání prvního titulu a po šestatřiceti příbězích ještě co říci, tady je odpověď, v podobě jednoho velkého ANO. Jde o titul, ve kterém můžeme spolu s detektivy zapojit mozek na plno, pobavit se v odlehčených scénách, aby vše vyústilo do věrohodného závěru. Díky lehce otevřenému konci se možná dočkáme nějakého volného pokračování. Po tomhle románu se budu určitě na Krauze, Chosého a jejich kolegy zase těšit.
Originální titul: Konečne normálna vražda (2023)
Vydáno: Slovart (2023)
Vydání v České republice: Slovart, spol. s r. o. (2024)
Přeložil: Jan Hanzlík (2024)
368 stran
