Renomovaný hollywoodský filmař přichází po osmadvaceti letech od uvedení patrně svého nejlepšího filmu s jeho knižním pokračováním.
Filmová „jednička“
V roce 1995 natočil režisér Michael Mann podle vlastního scénáře kriminální thriller Nelítostný souboj
. V onom souboji proti sobě stáli zkušený bankovní lupič Neil McCauley (Robert De Niro) a neméně ostřílený detektiv Vincent Hanna (Al Pacino), který dostal za mříže řadu zločinců nejtěžšího kalibru. McCauley se může při akcích v Los Angeles spolehnout na svůj dobře vycvičený tým používající nejmodernější techniku. Vede však poměrně osamělý život, přičemž doufá v brzké ukončení „kariéry“ a v další společný život s nic netušící a nevinnou knihovnicí. Také Hanna, pro kterého je na prvním místě vždy jeho práce, je spíše osamělý a jeho už v pořadí několikáté manželství právě zažívá těžkou krizi. Oba muže tak přeci jen leccos spojuje, navíc k sobě postupem času začnou chovat vzájemný respekt. Dalo by se říci, že za jiných okolností by se mohli stát přáteli.
Jméno Michaela Manna je spojováno především s policejními filmy a seriály, mezi něž patří třeba kultovní Miami Vice (svého času byl uveden i na našich obrazovkách), ke kterému psal scénáře, režíroval ho i produkoval, ale Nelítostný souboj se beze sporu řadí k jeho mistrovským dílům. Na realizaci scénáře přitom čekal dlouhých deset let (pracovní verzi napsal dokonce už v roce 1979). Některé scény byly inspirovány reálnými událostmi, stejně jako některé postavy skutečnými zločinci. Film pak zase na oplátku některé zločince (ve všech možných zemích) inspiroval. Jen úvodní scéna přepadení vozu s penězi byla několikrát okopírována ve skutečnosti a také inspirovala některé videohry. O hláškách z filmu citovaných v jiných snímcích ani nemluvě.
Tento z dnešního pohledu hold poctivým „devadesátkovým“ thrillerům obsahuje několik silných scén. Ti, co film viděli, jistě budou souhlasit, že je to především setkání McCauleyho a Hanny v restauraci. Přitom legendární scéna vznikla z velké části improvizací dvou legend, které se před kamerou setkaly poprvé (oba herci hráli v Kmotrovi II, ale na plátně se nepotkali). A co teprve Hannovo závěrečné chlapské podání ruky umírajícímu McCauleymu (po přestřelce na letišti). Troufám si říci, že nejedno divácké oko u této scény nezůstalo suché.
Kromě zmíněného Roberta De Nira a Al Pacina se snímek se může pyšnit celou škálou dalších známých herců. Vedle hlavní dvojice se na plátně objevil Val Kilmer jako McCauleyho chráněnec Chris Shiherlis, Ashley Judd jako jeho žena Charlene, Diane Venora jako Hannova manželka, nedávno zesnulý Tom Sizemore jako jeden z McCauleyho party, doplněný ještě třeba Jonem Voightem nebo osvědčeným záporákem Dannym Trejem. Výčet rozhodně není úplný, ve filmu se objevila řada dalších tváří, kteří se (možná i díky tomuto filmu) prosadili později.
Mannův bezmála tříhodinový syrový opus s rozpočtem 60 miliónů dolarů celosvětově vydělal dvakrát tolik (187 mil.). V době psaní této recenze dosáhl na webu IMDb.com hodnocení 8,3 z 10. Na ČSFD.cz se dopracoval k hodnocení 88 %, což ho řadí jako 57. nejlepší film a 151. nejoblíbenější film.
Knižní „dvojka“
Řada fanoušků tohoto filmu čekala roky, zdali se neobjeví pokračování. Zatím k tomu sice nedošlo (osmdesátiletý Mann si v současnosti plní sen uvedením vytouženého biografického snímku Enzo Ferrari), nicméně nyní se můžeme díky knižnímu pokračování dozvědět, jak to s některými hrdiny snímku bylo dál a také co dělali před událostmi zobrazenými ve filmu. Po více jak čtvrt století od natočení svého nejlepšího díla usedl Mann ke klávesnici počítače a spolu s autorkou oceňovaných thrillerů Meg Gardiner napsal román Nelítostný souboj 2 (u nás vyšel letos v únoru), ve kterém se k některým postavám vrací. Zároveň se nijak netají tím, že by rád podle tohoto románu konečně natočil filmové pokračování.
Ti, co viděli výše zmíněný snímek, tak ví, že ne všechny postavy přežily, takže teď možná udiveně zvedají obočí – o čem tedy bude pokračování? A bude to vůbec ono? Mann si s touto otázkou poradil. Román napsal částečně jako tzv. sequel (pokračování), ale také jako prequel (pokračování napsané později, ale odehrávající se časově před původním příběhem). Přestože kniha začíná přesně tam, kde film skončil, tedy v L. A. v roce 1995, ve vyprávění později převažují kapitoly odehrávajících se v Paraguayi v letech 1995–96 a v Chicagu a na americko-mexické hranici v roce 1988. Tady sledujeme osudy ještě celé party a už i tady se objeví detektiv Vincent Hanna. Vše pak uzavírá závěrečná čtvrtina odehrávající se v roce 2000 v Los Angeles.
V pasážích odehrávajících se po událostech ve filmu sledujeme další osudy Chrise. Hanna se ho snaží najít a Chrisovi je jasné, že se musí dostat ze země. Ale nechce se odloučit od milované manželky. Vzpomíná na první setkání s Charlene v roce 1988 v Las Vegas, kam si jel odpočinout před plánovanou bankovní loupeží v Chicagu. Událostmi v Chicagu se pak do příběhu zapojuje ona druhá linie vyprávění, ve které sledujeme McCauleyho a jeho lidi. V téhle době tu působí i Hanna, ale o bankovních lupičích zatím nemá ani tušení. Plně ho totiž zaměstnává gang vedený jistým Otisem Wardellem, který se zaměřuje na bohaté rodiny, přepadá je v jejich domě a ženy pak mučí a znásilňuje (angličtina má pro tenhle typ zápletek pojmenování home invasion). Ve finální části se osudy všech zajímavě protnou.
Leckdo by tedy čekal další rozvinutí osudů přeživších z filmu, což se ale děje jen částečně. Pravidelně se vracíme o pár let zpátky, díky čemuž se můžeme setkat s většinou filmových postav. Můžeme sledovat, co dělali předtím, a co možná způsobilo, že jednaly tak, jak jednaly ve filmu. Kromě toho je tu další dějová linie s Wardellem. Zpočátku si možná někdo bude klást otázku, k čemu tahle zápletka je a co má společného s tím „nelítostným soubojem“, ale autoři v podstatě nabízí čtenářům další duel. V něm se Hanna utká s psychopatickým vůdcem násilníků, a později nebude jediný, jehož cesty se s těmi Wardellovými zkříží. Tím pádem všechno dostane v závěru smysl, ale je třeba si trpělivě počkat.
Co se týče postav, podobně jako ve filmu budete mnohým z nich chtě nechtě fandit, i když ani na jedné straně nejsou žádní svatouškové. Hanna se nezříká fyzického násilí na podezřelých (a dokonce ani braní spravedlnosti do vlastních rukou) a McCauleymu není cizí třeba řezání achilovky nebo definitivní likvidace protivníků. Pokud jde o ostatní, Wardell je odporný, ale na druhou stranu představuje pro Hannu a později další aktéry silného soupeře, byť zcela jiného ražení a bez charismatu, díky kterému by čtenář mohl postavě alespoň trochu porozumět, tak jako třeba McCauleymu nebo Chrisovi. Postava Chrise je ovšem po většinu času poměrně nudná, zlepší se to až na konci. Další charaktery, s výjimkou McCauleyho partnerky, nemají v příběhu moc prostoru a nedostanou šanci více zaujmout.
Mělo tohle pokračování vůbec vzniknout? Dokáže se filmu vyrovnat, nebo alespoň na některých místech zaujmout jako film? Nebo jde Mannovi jen o to, vrátit se k postavám svého úspěšného snímku? Nelze to říci jednoznačně. Sice sledujeme většinu postav ze snímku, jenže kniha vám pochopitelně nemůže poskytnout onu mistrovskou obrazovou složku filmu a všechny ty scény poctivě natočené v ulicích Města andělů. Až na pár drobných výjimek chybí silné momenty, které by se ještě dlouho citovaly a na které by čtenáři dlouho vzpomínali. Knižní pokračování je vyprávěno ve třetí osobě přítomného času, což mu sice dává jistý nádech naléhavé přítomnosti, nicméně velká část je vyprávěna poněkud odtažitě a s odstupem. Jsou tu ale i momenty jak vystřižené z červené knihovny nebo pasáže, které už byly použity v řadě jiných příběhů (těmi oplývá hlavně paraguayská část, která by tu nemusela být skoro vůbec, i když v nich jistou úlohu hraje český produkt). Na druhou stranu ale nutno přiznat, že se čtenáři dočkají několika opravdu napínavých scén (byť je někdy odstartuje málo uvěřitelná náhoda nebo nepochopitelné chování), ať už v mexickém motelu, při McCauleyho boji o záchranu partnerky nebo v podobě závěrečného zúčtování v ulicích Los Angeles (kde taky jinde, že).
Nelítostný souboj 2 není špatný krimi thriller, pokud hledáte něco oddechovějšího. Obešel by se ovšem bez „jihoamerické“ dějové linky (která mě ke konci už vůbec nebavila) a klidně by v něm mohly být úplně jiné postavy. Takhle totiž bude většina čtenářů knihu srovnávat s filmem, ale za ním zůstává rozhodně pozadu. Leč může být také brána jako povzbuzení čtenářovi chuti po filmovém pokračování.
Originální titul: Heat 2 (2022)
Vydáno: William Morrow, An Imprint of HarperCollinsPublishers (2022)
Vydání v České republice: HarperCollins Polska sp. z o.o, Warszawa. (2023)
Přeložil: Horác Vrchlický (2022)
560 stran
