V neděli 9. října byla předána Cena Havran za nejlepší detektivní povídku a Cena Jiřího Marka za nejlepší knihu detektivního žánru. Soutěžily povídky a romány vydané v loňském roce.
Obě soutěže pořádá každý rok Česká sekce Asociace autorů detektivní literatury – AIEP. Organizace sdružuje zejména autory, jež sami tvoří díla tohoto žánru, ale i teoretiky, kritiky a fanoušky detektivek. Došlá díla hodnotí zkušení literární publicisté či přímo autoři. Předání cen proběhlo v pražské Činoherní kavárně.
Povídky zaslané do soutěže o Cenu Havran, která dostala jméno na počest E. A. Poea, zakladatele detektivního žánru, soutěžily letos už po osmadvacáté. Z povídek s detektivní a krimi tematikou nakonec porota vybrala jako nejlepší povídku Vesnická neromance 2 autora Zdeňka Hledače z Ostravy. Druhé místo získala povídka Zlatý medvěd od Vítězslavy Felcmanové z Prahy, třetí příčka patří Tereze Benešové z Velké Polomy za povídku Dolce Vita. Ta bylo oceněna i jako nejlepší povídka českou Společností Agathy Christie, jejíž zástupkyně se slavnostního podvečera rovněž zúčastnily.
Patnáct vybraných povídek zároveň vychází ve sborníku Nejlepší detektivní povídky roku (Pražská vydavatelská společnost), který distribuují prodejny novin a časopisů.
Jen o dva roky mladší, než Cena Havran je Cena Jiřího Marka, která nese jméno autora legendárních detektivek z období první republiky. Jejím cílem je vybrat a ocenit nejlepší původní české knihy detektivního a krimi žánru vydané v uplynulém roce. Letos bylo přihlášeno dvacet jedna titulů. Porota ve složení Lubor Faltejsek (spisovatel), Radim Vaculík (novinář) a Richard Spitzer (moje maličkost) udělila celkem sedm cen – první tři místa, tři čestná uznání a zvláštní cenu poroty.
Čestná uznání získali Petra Klabouchová (žijící v současnosti v Itálii) za román Prameny Vltavy se zápletkou sahající až do druhé světové války, Václav Křivanec z Plzně za thriller s lehce hororovými prvky Dál nechoď! a Antonín Mazáč za moderní krimi román Aristokrat, který zasadil do svého bydliště v Karlových Varech, kterým zůstává ve svých detektivkách věrný.
Zvláštní cenu poroty obdržel Petr Sagitarius z Jablunkova za detektivky Klasztor a Návrat, vydané pod souhrnným názvem Trujkunt 2 a detektivky Pierot a Na krev vydané ve svazku Trujkunt 3. Porota ocenila především ne zcela běžné zasazení děje na autorovo rodné Třinecko a hojně využívané česko-polské nářečí, kterým autor své knihy obohatil. Rázovitý kraj si žádá rázovitého hrdinu, což zde bylo splněno a porota to rovněž ocenila.
První místo, a tedy i Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivku roku 2021, získala teprve šestadvacetiletá Kristýna Trpková z Holic za román Stvůra o vyšetřování dvou brutálních vražd na malém městě na Pardubicku (taktéž autorčině bydlišti). Jedná se tak možná o nejmladší držitelku této ceny. Druhé místo obsadila českobudějovická stálice této soutěže, její dvojnásobný laureát Jiří Březina se svým románem Mizení, čtvrtým příběhem policisty Tomáše Volfa. Třetí místo patří debutujícímu Františku Šmehlíkovi z Olomouce za knihu sice s poetickým názvem Slyšet jeleny zpívat, ale pojednávající o jedné bestiální vraždě poblíž malé beskydské osady.
Obě soutěže dokazují, že autoři povídek i detektivních románů stále mají čtenářům co nabídnout, čím je překvapit, okouzlit a zaujmout. Co se přihlášených románů týče, pocházely jak od autorů, kteří se klání o Cenu Jiřího Marka zúčastnili v minulosti již několikrát, tak od nadějných debutantů, na jejichž další díla jistě budou čtenáři se zvědavostí čekat.
Z hlediska námětů byly přihlášené tituly poměrně různorodé. Tentokrát v nich ovšem chyběla vyloženě historická detektivka (jedna se alespoň odehrává za první republiky). Několik detektivek vyniklo realisticky popsanou prací kriminalistů. Některé příběhy měly základ v minulosti, jiné obsahovaly psychologické prvky nebo byly čistě oddechové. Až na výjimky se v nich neobjevilo téma koronavirové pandemie. Autoři o ní nejspíš psát nechtěli, protože možná usoudili, že svět už jí má plné zuby.
V každém případě gratulujeme všem oceněným autorům a těm ostatním přejme dobrou inspiraci pro další příběh, který možná „zaboduje“ v příštím ročníku.
