Seriál Mozaika lží na Netflixu: Až na malé výjimky se adaptace stejnojmenné knihy Karin Slaughter povedla

Netflix uvolnil 4. března tohoto roku osm epizod seriálu natočeného podle předlohy americké spisovatelky Karin Slaughter. Seriál můžete shlédnout jak v originálním znění s českými nebo anglickými titulky, tak s českým dabingem.

Vzhledem k tomu, že jsme o chystaném nasazení seriálu psali poměrně nedávno, a že na našem webu můžete najít také recenzi knižní předlohy, nebudu se už o ději a tvůrcích nijak více rozepisovat. Jen ve stručnosti uvedu, že jde v podstatě o příběh matky Laury a dcery Andy, o tom, jak mladší z žen teprve až po svých třicátých narozeninách díky náhodné tragédii zjišťuje, kým vlastně její matka je, co si musela prožít a proč. Jde o směs dramatu, psychologického thrilleru a road movie. Samotný román jsem četl už někdy před čtyřmi lety, nicméně si myslím, že se televizní podoba víceméně knižní předlohy drží.

Foto: Netflix

Tvůrcům (měl bych spíš napsat tvůrkyním, protože ženy mají ve štábu jasnou převahu) se podařilo vystihnout onu atmosféru nebezpečí, strachu a paranoie klíčící nejen z neznámého protivníka (rozuměj agresora), ale i z obavy, komu vlastně věřit. Prvním třem epizodám není celkem co vytknout, odehrávají se ve slušném tempu a neurazí ani znalce předlohy, ani ty, co originální příběh neznají. Ve čtvrtém dílu přeci jen děj ztrácí spád, nicméně trocha oddechu neuškodí. Další epizody pak už dynamiku prvních třech dílů nedostihnou, ale pořád je na co koukat. Je to především díky tomu, že se tvůrci snaží divákovi neodhalit z matčiny minulosti více než je nutné a udržet ho tak co nejdéle v napětí, co nejdéle v něm udržet zvědavost „jak to tehdy všechno vlastně bylo“.

A to je zároveň také (asi jediným větším) kamenem úrazu. Velká část děje se odehrává v retrospektivě někdy před pětatřiceti lety. Nic proti tomu, to je základní stavební konstrukce řady příběhů, jenže většina z nich je vyprávěna chronologicky a postupně divákovi odhaluje co se onehdy stalo a jak a proč se současné postavy dostaly do stavu, v jakém se nacházejí. Tady se však skáče na přeskáčku do různých časových úseků v minulosti, přičemž díky absenci popisných titulků a díky tomu, že ty úseky nejsou zase tak daleko od sebe, může být nejeden divák zmatený, na jakém místě v časové ose se vlastně ocitl.

V jedné scéně jsem byl skutečně zmatený, když jedna z klíčových postav je najednou zobrazena v mnohem mladším vydání, jak se snaží zabránit (zřejmě své manželce), aby odvezla děti pryč. Dlouho jsem si nebyl nejen jistý, jestli jsem správně pochopil souvislosti, ale i proč tam ta scéna vlastně byla. Ještě markantnější a zbytečnější jsou tyhle skoky na konci. Už víme, proč Laura jednala, jak jednala a co tomu všemu předcházelo, nicméně se pak zase vracíme o několik dní či týdnů zpátky. Proč? Skoro mi to připadá, jako by se autorky seriálu snažily vzít z knihy co možná nejvíce, ale neohlídali si kontinuitu (Karin Slaughter se ovšem sama podílela na produkci).

Nejslabší je paradoxně poslední epizoda, ústící po podivně neslaného a nemastného konce. Žádné velké finále se totiž nekoná. Naopak je zarážející, že ještě dlouho po „rozuzlení“ se nás tvůrci snaží zmást tím, že všechno mohlo být jinak (zase nastupují retrospektivní scény) nebo že ještě vše nebylo vyřčeno. Jenže vyjma jednoho k žádnému zásadnějšímu zvratu už nedojde. Celé to působí rozpačitým dojmem ve stylu „Počkejte, to ještě nevíte tohle! Co? Ale… nic.“ Je dost možné, že si tvůrci chtěli nechat otevřená vrátka, ostatně Karin chystá vydání volného pokračování knihy, takže proč si nenechat něco na druhou sérii, že?

Co na seriálu určitě mohu vyzdvihnout, to jsou herecké výkony. Především Australanka Toni Collette coby Laura je skvělá. Tu životem znavenou a díky svému někdejším rozhodnutí neustále strachem zužovanou ženu jí prostě věříte. A jestli díky scéně v hospicu nebude alespoň nominována na nějakou cenu, tak už nevím. Nicméně i Bella Heathcote jako Andrea podává přesvědčivý výkon a je věrná svému knižnímu vzoru, kdy se z ušlápnuté a nerozhodné ženy mění na odvážnou hrdinku odhodlanou jednat. Trojici ženských charakterů doplňuje Jessica Barden jako mladší verze Laury. Příliš známých tváří v seriálu nenajdete, snad jen Terryho O’Quinna (mimo jiné John Locke ze Ztracených) jako bezskrupulózního podnikatele Martina Quellera, nebo Davida Wenhama (z Pána prstenů) jako jeho nevyzpytatelného syna Jaspera.

Seriál se zejména v první polovině odehrává ve velmi svižném tempu a skvěle tu funguje strach z neznámého. Příběh osciluje mezi psychologickým dramatem (není tu nouze ani o řadu více či méně emotivních scén), thrillerem a road movie. I přes zbytečně zmatené skoky do minulosti a poměrně odbytý konec si troufám říci, že jde o nadstandardní podívanou na dva-tři večery, která zachovává všechny důležité atributy knih Karin Slaughter.

Pieces of Her
USA, 2022
Česká premiéra: 4. 3. 2022
Režie: Minkie Spiro
Hrají: Toni Collette, Jessica Barden, Joe Dempsie, Omari Hardwick, Bella Heathcote, Anita Hegh, Aaron Jeffery, Jacob Scipio, David Wenham,a další.
Délka: 6 h 52 min (8 epizod, minutáž: 43–62 min)
Mluveno anglicky (české titulky) / český dabing

Oficiální česká stránka filmu (Netflix): https://www.netflix.com/cz/title/81015514

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA