Květy smrti (Jill Johnsonová)

Profesorka Eustacia Roseová je nenápadná vědátorka, starající se o rostliny na své střešní zahradě. Nikdo by do ní neřekl, že uhranutě a tajně sleduje exotickou krásku v domě naproti…

Profesorka je samotářka a svůj život zasvětila výzkumu svých jedovatých rostlin. Nic ji nemůže vytrhnout z její rutiny – až na mladou ženu odnaproti. Příliš se stydí, a tak ji aspoň zahrne do svého výzkumu – analyzuje její návštěvníky, kategorizuje je podle jejich jedovatosti. Protože ta exotická květinka je jedem přímo obklopená a profesorka cítí, že potřebuje chránit. Když je ale najednou sama zatažená do vyšetřování otravy jedem – jedním z jedů z její vlastní zahrady – situace se otočí, to profesorka Roseová by potřebovala záchranu…

Děj knihy se popisuje těžko, protože je každou chvilku všechno jinak, než jste si mysleli. Postavy tu čtenář zná hlavně podle profesorčiných květinových přezdívek – brazilská kráska je Psyché, kolem ní se točí Durman, Náprstník a Skočec. V první chvíli jsem měla za to, že je nějaká lepší společnice, ale spletla jsem se. A takhle je to stále – jak autorka, Jill Johnsonová, odhaluje další a další střípky o postavách, musíte si dojem o nich neustále upravovat. Pak tu máme ještě Třapatku, všetečnou sousedku, a i policisté, kteří se na scéně objeví později, dostanou svá botanická přízviska. „Plevel“ si totiž myslí, že má Roseová s otravou něco společného, je pro něj hlavní podezřelá. Profesorka musí hodně vyjít ze své komfortní zóny, aby se nakonec její rutinou nestala vězeňská cela…

Tento příběh mě hodně bavil hlavně díky své originalitě a nepředvídatelnosti. Profesorka žije ve svém vlastním světě a kontakt s realitou ji děsí. Po pravdě ona sama svým zjevem zas děsí všechny okolo. Nevzpomínám si, kdy naposled byl hrdinou někdo takhle mimo. Zároveň jí ale fandíte. Také pořád tápete a spřádáte vlastní teorie o tom, co se tu vlastně děje. Musím se pochválit, že jsem přišla na jeden střípek mozaiky (a bylo to triumfální osvícení) ale celý obraz byl tak spletitý, že ho nebylo možné zcela rozklíčovat až do závěru.

Květy smrti jsou nesmírně originálním krimi příběhem, plným botaniky a intrik. V jejich středu je žena, která tak docela nerozumí okolnímu světu, ale dokáže se v něm pohybovat. Sice tu nikde nepadne ani slovo o autistickém spektru, ale…

Zápletka byla geniálně vystavěná tak, abyste celou dobu viděli jen kousíček, který vám ale nemohl stačit. a tak chcete víc a víc, jako nějaký závislák, toužící po ayahuasce – čímž jsme zase zpátky u nebezpečných rostlin…

Originál: Wolfsbane, 2020
Překlad: Boleslav Ryljak
Vydala: Metafora, 2021
318 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA