Jeden z nejlepších švédských autorů má na českých knižních pultech novinku. Osamělí je čtvrtým dílem ze série s inspektorem Gunnarem Barbarottim.
Přečtěte si ukázku z knihy Osamělí.
1)
Poté co Gunilla Rysthová urazila prvních dvacet kilometrů po dálnici E18 mezi Karlstadem a Örebrem, zajela na odpočívadlo a dlouho seděla strnule za volantem. Bylo to nezbytné.
Kdyby jela dál, mohlo by to špatně dopadnout. Řídit a současně plakat není možné.
Pokud se člověk nechce zabít, což Gunilla rozhodně neměla v úmyslu.
Navzdory všemu.
Přitom nelze popřít, že než našla vhodné odpočívadlo – leželo kousek za Kristinehamnem –, s touto myšlenkou si pohrávala. O víc ovšem nešlo, byl to jen zoufalý pokus nějak uniknout před výčitkami svědomí a pocity viny, že zničila jiného člověka.
Protože Lennart byl skutečně zničený, jinak se to nedá nazvat. Během posledních pěti minut jejich rozhovoru neřekl ani slovo, jen mlčky seděl a jeho pohled připomínal oči umírajícího zvířete. Zvířete, které Gunilla právě zastřelila a které při krvácení sledovalo toho, kdo ho připravil o život, s nevyslovenou otázkou: Proč?
Netvářil se tak? ptala se v duchu Gunilla. Ano, přesně tak vypadal.
Proč? Co jsem ti udělal?
Já tě přece miluju. Milujeme se. Měli jsme zůstat spolu, ne?
Něco málo přes čtyři roky. Chodili spolu téměř přesně padesát měsíců. Během prvních dvaceti, možná třiceti, jí Lennart na každou schůzku nosil růži, aby jí to připomněl. Sblížili se ve druhém ročníku gymnázia. Byla to pětina jejího i jeho života.
Lennart byl prvním klukem, kterého políbila a se kterým spala. Ovšem nikoli jediným. Ona byla první dívkou, kterou políbil a kterou miloval. O tom nemohlo být pochyb. Ani v nejmenším.
On se zabije.
Tohle se jí vtíralo na mysl v návalech pláče. On to nezvládne.
Raději umře.
Zůstala stát na odpočívadle a nepřestávala plakat.
Konečné rozhodnutí odkládala tři měsíce.
Od Velikonoc. Právě tehdy se seznámila s Tomasem. K této fatální události došlo na soustředění pěveckých sborů v Östersundu. Gunilla, nic zlého netušíc, jak se tomu říká, tam odjela s Kristinou, svou kamarádkou, kterou znala už od dětských let. Tomas ji už druhý večer políbil a sdělil jí, že nemají na vybranou. Jsou stvořeni jeden pro druhého, je to vytesané v kameni. Nikdy si nebyl ničím jistější.
Bylo to jako ze špatného románu. Kdyby se to Gunille nedělo ve skutečném životě, ale zahlédla to v nějakém časopise pro ženy, nepřečetla by ani řádku a listovala by dál.
Příští noc se vlámali do chatky a milovali se tam čtyři hodiny.
Co se to se mnou děje? ptala se tehdy Gunilla.
Co se to sakra děje?
Opět jako z časopisu pro holky. Uvažuju jako hloupá nána, vyčítala si. Zamilovaná husa. Během prvních dnů po návratu domů se utěšovala, že jen narazila na šarmantního frajírka, který se jí už neozve. Pohřbí ho hluboko ve svém srdci a vrátí se k Lennartovi. Do zóny bezpečí a k Lennartovi. K pátečním večerům u Čápa s partou, pizzou a pivem. Za tři roky budou mít s Lennartem řadový domek a děti.
Tohle ale trvalo jen dva dny. Tomas se jí třetího dne večer ozval, přesně jak slíbil. Gunilla ležela v neutěšeném pronajatém pokojíku a povídala si s ním skoro celou noc. Jejich rozhovor doprovázel romanticky šumící déšť dorážející na skla a parapety. Když za svítání zavěsila, byla rozhodnutá. Sbohem, Lennarte Martinssone, pomyslela si. Díky za ty čtyři roky.
Pak to – až do dneška – oddalovala. Nakolik může být člověk zbabělý a krutý? Jak moc může ublížit někomu jinému?
Z odpočívadla vyjela po dvaceti minutách. Nakonec to s pláčem nebylo tak hrozné, ovšem tím, že trochu ustal, se jí vůbec neulevilo.
Nešlo tu totiž jenom o Lennarta, ale také o život a další lidi. O její rodiče – tátu poddůstojníka, mámu úřednici. O její sestru. O Lennartovu rodinu: táta byl major, máma učitelka pracovní výchovy. Gunilla a Lennart byli snoubenci, čekalo se, že se vezmou. Pořídí si dům a děti, jak už bylo řečeno, a bůhví co dalšího. Stanou se skutečně dospělými lidmi. Martin, Kristina, Sigge a Naomi. Všichni známí takový vývoj očekávali. Lennart Martinsson a Gunilla Rysthová představovali něco, co by se dalo nazvat… pevný bod?
Co na to řeknou? Proč o tom nemluvila dřív? Proč to nechala na poslední vteřinu před odjezdem k Brittě do Uppsaly? Odjede si, aniž by se pokusila urovnat to, co způsobila.
Máš jiného kluka?
Ne, odpověděla. Nikoho jiného samozřejmě nemám. Co si Lennart vlastně myslí? Jejich vztah prostě přestal fungovat, nikdo jiný v tom není. Je třeba naslouchat hlasu svého srdce.
Pravdu znala jen Birgitta. Znala soustředění pěveckých sborů a znala Tomase. Věděla, že i ona kvůli tomu bude mít po čase nepříjemnosti, ale hlavu si s tím nelámala. V Uppsale už studovala rok a měla poněkud širší obzor. Až jí zavolají známí z domova, odpoví: Ano, Gunilla bydlí u mě na Rackarbergetu, má tady na podlaze matraci. Ano, vím, že se rozešla s Lennartem. Oba je to hrozně mrzí, ale takhle to holt občas v životě bývá, citům neporučíš, čas zahojí všechny rány… bla bla bla.
Gunilla si uvědomila, že když myslí na Birgittu, trochu jí to v jejím stavu pomáhá. Překvapilo ji, že s tím, jak se vzdaluje od Karlstadu a blíží k Uppsale, je jí tak nějak lehčeji. Na půl cesty mezi Örebrem a Arbogou si dokonce zapnula rádio. Pak se ale za svůj lehkomyslný přístup zastyděla a znovu se rozbečela.
Swimming, perhaps drowning, in a sea of emotions – na tahle slova kdesi narazila. Docela dobře vyjadřovala její momentální rozpoložení. Utonout ale neměla v plánu. Ani náhodou, konstatovala a nazlobeně se vysmrkala do posledního papírového kapesníku, který jí ještě zbyl. Musím začít znovu žít, ne skončit.
Jedno jí ovšem bylo naprosto jasné. Opačným směrem hned tak nepojede. Nějakou dobu to potrvá. Měsíce, možná roky. Ať si táta, máma a sestra říkají, co chtějí.
ANOTACE
Výlet za železnou oponu navždy změní jejich životy… Kriminální román Osamělí Håkana Nessera do češtiny přeložil z originálu De ensamma Jaroslav Bojanovský. Příběh začíná v roce 1969. Šest mladých lidí se spřátelí na univerzitních studiích v Uppsale, časem si dokonce společně pořídí starý autobus a vyrazí s ním na velkou cestu do východní Evropy. Tento zpočátku bezstarostný výlet však skončí zcela jinak, než si plánovali. Po určité době navíc jeden z nich za záhadných okolností zemře v lesní rokli nedaleko Kymlinge. Případ se nepodaří objasnit a je odložen. Nyní, po pětatřiceti letech, byla na stejném místě nalezena mrtvola dalšího člověka. Co se tam stalo? Jde o vraždu, mstu po letech? Sebevraždu? Dvě sebevraždy, nebo dokonce o dvojnásobnou vraždu? Souvisejí spolu oba případy vůbec? Složitým vyšetřováním je pověřen inspektor Gunnar Barbarotti a jeho nejbližší spolupracovníci z kriminální policie v Kymling.
Nakladatelství MOBA
