Jack Reacher je zpátky ve svém 24. pokračování legendární série…
Bývalý vojenský vyšetřovatel ani po letech v civilu nezapomněl nic ze svého policajtského řemesla, jeho instinkty a výcvik stále fungují. Přesvědčí se o tom hned v dálkovém autobusu, kde si všimne chlápka, který chce na zastávce okrást staříka s obálkou plnou peněz. Tím, že se do plánované krádeže Reacher vloží, rovnýma nohama taky vstoupí do souběžného a pořádného maléru: války dvou gangů. Stařík dluží albánským lichvářům, kterým byznys ale převzali Ukrajinci. Zrovna dnes, zrovna v den, kdy do nejmenovaného města přijel Reacher. To od nich nebylo moudré…
Nejnovější titul, jehož vydání pozdržela jarní koronavirová krize, opět přináší riskantní akce, ten nejsušší armádní humor, chladnokrevné násilí a hromadu mrtvol. Takhle napsané to vypadá divně, ale fanoušci Lee Childa vědí.
Mrazivě úsměvné je hned ze začátku taktizování obou mafiánských bossů, Gregoryho a Dina, kdy ani jeden nechce válku rozpoutat, ale ani ztratit tvář. Opatrně vyrovnávají skóre, netušíc, že se jim do výpočtů přimíchává jeden osamělý chlápek s útočnou silou pancéřové pěsti.
Reacher coby bývalý zvláštní vyšetřovatel, tedy vojenský polda se schopnostmi přechytračit a přeprat i příslušníky zvláštních jednotek, nepatří k těm, kteří by věřili na slovo „nemožné“. Takže když mu jeho místní podpůrný tým, složený z krásné ženy a dvojice zhulených hudebníků, tvrdí, že zajistit staříkovi bezpečí a zároveň v tomhle městě přežít, je nemožné… přirozeně se do toho obuje naplno.
Kritika se tentokrát na novém románu Lee Childa vyřádila – vyčítají mu přílišné násilí, šílený počet mrtvých, ženskou hrdinku jen pro zahřátí postele, a vůbec že se jeho knihy podobají jedna druhé. Ale o to tady přeci jde, ne?
Fanoušci se právě na to těší, že dostanou to, co znají, jen v trochu jiném balení. Neprůstřelného hrdinu, padouchy, co dostanou na frak. Do detailů vybroušenou choreografii soubojů, lakonické hlášky (zmrzačený Albánec? Holt „dva tři dny nebude mít čím přispět“.). Samozřejmě že se knihy podobají, vždyť co jiného se taky dá vymyslet – Reacher někam přijede, zaplete se do problému, „vyřeší“ ho a na konci zase stopuje u dálnice směrem k nové knize. Všichni jsou spokojení. Jen je občas něco nového. Tentokrát si Jack poprvé zkusí profesi bedňáka kapely a po vzoru Top Gearu zjistí, kolik mrtvol se dokáže nacpat do kufru typického mafiánského auta.
Připouštím, že v závěru už jsem těch mrtvol měla dost a v některých chvílích se u hlavního hrdiny nebezpečně stíral rozdíl mezi mstitelem bezpráví a nelítostným vrahem. Ale i přesto jsem si drtivou většinu knihy neskutečně užívala, právě díky jistotě, že vím, jak to dopadne…
Originál: Blue moon, 2019
Překlad: Iva Harrisová
Vydal: BB art, 2020
319 stran
