Vražda nepohodlného novináře donutí partu mladých lidí vstoupit do války, politika odhalit kostlivce ve skříni a rozpohybuje řadu dalších událostí. Ale kdo stojí skutečně v pozadí? Kdo tahá za nitky tak, aby se všechno dělo k jeho prospěchu? Český politický thriller scenáristky seriálu Vraždy v kruhu.
V Praze dojde k vraždě kazménského disidentského novináře. Je dost pravděpodobné, že se stal nepohodlným díky svým článkům o vpádu Ruska do jeho rodné vlasti. Skupina novinářových přátel, do níž patří studenti Martin a Richard už mají plné zuby nečinného přihlížení a rozhodnou se k akci. Tajně odjedou do Kazménie, kde se nechají se najmout do tamější armády.
Richardův otec Štěpán Chytil je politik, a právě se uchází o křeslo v Evropském parlamentu. Se svým štábem objíždí města a vesnice, kde pořádá mýtinky, které mu mají zajistit hlasy. Útěk jeho syna, který mu navíc odcizil ze sejfu pistoli, mu v současné situaci zrovna nepomáhá. Navíc mu jdou po krku političtí rivalové, kteří se snaží u jinak dosud bezúhonného kandidáta najít nějakého toho kostlivce ve skříni. Zdá se, že by se jim to mohlo podařit – Štěpán se totiž moc nechlubí tím, že „za komunistů“ studoval na prestižní moskevské univerzitě. Kromě toho ve své pracovně ukládá dopisy od jakési tajemné Eržiky, které jeho syn nedávno objevil, a jsou jednou z příčin dost vážné rozepře mezi ním a otcem.
Vraždu novináře dostává na starosti Marta Stará, která až dosud řešila pouze jednodušší případy vražd v rodinných kruzích. Na složitém a mediálně sledovaném případu by si mohla udělat jméno, jenže je možné, že je na případ nasazená jen proto, aby neobjevila něco zásadnějšího. Marta dostává na pomoc kolegu z útvaru pro boj s organizovaným zločinem. Novinářovi vrazi mezitím dostávají další úkoly a vypadá to, že novinář nebyl jediný, koho je třeba umlčet.
Česká spisovatelka Iva Procházková prožila několik let v emigraci. Po návratu se věnovala jednak knižní tvorbě pro děti a jednak dramaturgické činnosti. Byla scénáristkou televizního krimi seriálu Vraždy v kruhu, který režíroval její manžel Ivan Pokorný. Ve svém mnohovrstevnatém románu Nekompromisně se podle některých názorů překvapivě pustila do žánru politického konspiračního thrilleru. Ne každému autorovi exkurze za hranice svého žánru vyjde, ale Iva Procházková dobila vytýčenou metu se ctí.
Podobě jako řada jejích zahraničních kolegů spojuje reálné historické události či politické stavy s fabulací. V tom se podobá například Danielu Silvovi, po přečtení byste ale jistě sami našli další podobenství. Tím však nechci říci, že by autorka pouze opisovala zahraniční vzory – to vůbec ne. Na rozdíl od dánského kolegy Jussiho Adlera-Olsena se nepustila do politického thrilleru ze země, která není její vlastí (Washingtonský dekret), ale zůstala v naší české kotlině (a vlastně i částečně té postsovětské). I tady jak známo máme svých problémů dost. Zkorumpované politiky, úplatné policisty, ruskou mafii a řadu další špíny. Je tedy jen dobře, že se někdo chopí látky, která má stále ještě velký potenciál a není příliš využívána.
Iva Procházková vypráví svůj příběh z několika pohledů (vždy ve třetí osobě) – optikou Štěpána Chytila, Richarda a jeho přátel, Marty Staré, nájemných vrahů, mafiánů, ale i další osob, které mohou do děje výrazněji zasáhnout. U Ivy Procházkové se můžeme spolehnout na reálně vykreslené charaktery jednotlivých postav. Proto Vám některé budou sympatické (Marta Stará), u jiných si nebudete dlouho jistí (Chytil), některé Vás možná nezaujmou, případně nebudete chápat jejich motivaci. U mě osobně do téhle poslední skupiny patřila idealistická partička kolem Richarda.
Setkáme se i s některými postavami z výše zmíněného seriálu Vraždy v kruhu, ale jen okrajově – objeví se major Karoch, v několika scénách i Marián Holina (ztvárněný v seriálu Ivanem Trojanem), ale nějaký výrazný prostor zde opravdu nemá. Zcela chybí Lída Šotolová nebo poručík Mrštík.
Pokud se ptáte, kde je Kazménie, tak jde o fiktivní postsovětský stát. Každému, kdo jen trochu sleduje zprávy, je jasné, že autorka čerpala z reálných vpádů Ruska do několika zemí bývalého Sovětského svazu a z těchto států pravděpodobně posbírala určité motivy. Pavel Mandys ve své recenzi na serveru iLiteratura.cz uvádí, že Kazménie je pravděpodobně složenina Kazachstánu a Arménie a tamní válka připomíná invaze Ruska na Ukrajinu či Gruzie.
Obsáhlý román Nekompromisně je sice fiktivním příběhem, ale dýchá z něj inspirace skutečnými negativy naší (a nejen naší) společnosti. I proto leckterého čtenáře jistě při čtení zamrazí. Spisovatelka zákonitě vnucuje čtenáři otázku, kdo v této zemi vlastně vládne, kdo a jak moc tahá za nitky a co všechno je s čím propojené. Bez problému se zařadila po bok svých zahraničních kolegů, kteří také dovedně kombinují skutečnost s vlastní fantazií, a to tak dobře, že nás možná donutí si zjistit, co je vlastně skutečnost a co fikce. Tyhle romány se ve světě stále těší čtenářské oblibě a je dobře, že i u nás máme v tomto směru svého zástupce.
Text: Iva Procházková (2019)
Vydáno: Nakladatelství Paseka s. r. o. (2019)
376 stran
