Lee Child, vlastním jménem James Grant, je veleúspěšným autorem skvělé série thrillerů s bývalým vojenským vyšetřovatelem Jackem Reacherem. První díl Jatka vydal roku 1997 a od té doby si získal příznivce po celém světě s každým dalším dílem – dnes už jich má 24. Každý nový román je s napětím očekáván. Autor už je ale po 20 letech psaní unavený. A po důkladném zvážení se chystá na odpočinek. Dokonce prý i uvažoval o tom, že by svého neprůstřelného hrdinu nechal zabít, třeba v dešti kulek ve stylu Butche Cassidyho a Sundance Kida.
Byl by to dost radikální způsob, jak ukončit sérii, ale ne ojedinělý. Agatha Christie přece zabila Poirota, Andrea Camilleri měl údajně 14 let v šuplíku scénu zabití svého komisaře Montalbana – pro jistotu, kdyby někoho napadlo s ním pokračovat. Child takové řešení naštěstí nezvolil. Než aby Reachera pohřbil docela, převede ho na svého mladšího bratra Andrewa Granta.
Tahle informace vyvolává všelijaké, především protichůdné pocity. Child je ale z nápadu nadšený, nová krev prý přinese nové nápady. A že je prý stejně čtenářům jedno, kdo to píše, hlavně že mají svůj příběh a svého hrdinu. Opírá se přitom o řadu autorů, kteří svou ságu předali – ať už posmrtně jako Robert Ludlum, za něhož píší nejen Bournovu ságu jiní, nebo jako James Patterson a jeho franšíza, kdy pod jeho jménem rozpracovává nápady dav mnohdy téměř anonymních „spoluautorů“. Nebo jako Dick Francis, u jehož dostihových knih si čtenáři ani nevšimli, že je začal psát jeho syn Felix. Hlavně že je tam ten „Francis“. Možná kvůli tomu si prý Andrew Grant zvolí pseudonym Andrew Child, aby to čtenáře tolik nemátlo…
Ve mně (a určitě nejsem sama) ale vyvolává obavy ohrožení úrovně celé série. Grant sice v literatuře není úplný začátečník, ale soudě podle dvou knih z jeho špionážní série, který vyšly česky, (viz kniha Odplata) je jasné, že je aspoň o dvě třídy jinde než jeho zkušenější sourozenec. Můj čistě subjektivní názor je ten, že píše naprosté bláboly. A představa, že dostane Reachera do spárů…
Jediné trošku uklidňující je tvrzení, že Lee bude pouštět Andrewa ke slovu postupně, že budou pár knih psát dohromady, aby se naučil, jak na to. A teprve pak Child ustoupí do pozadí a nechá bratra tvořit samostatně…
Nezbývá ne souhlasit s autorem článku na Financial Times, že je přeci jen lepší spokojit se s alespoň nějakým Reacherem, než s vůbec žádným…