Tenhle thriller začíná dost neobvykle – hlavní hrdina je donucen pustit na svobodu sériového vraha…
Detektiv Frost Easton je takový slušňák, až to není hezké. A vrah Ruddy Cutter na to vsadil a přiměl Frosta, aby čestně obnovil jeho proces, protože důkazy byly nastrčené. A tak je teď tenhle sanfranciský Mirek Dušín nejnenáviděnější osobou ve městě, a opovrhuje nakonec i sám sebou, protože pustil ven vraha své sestry. A to je teprve začátek – Cutter měl ve vězení čtyři roky na plánování pomsty…
Ovšemže to bude hra na kočku a myš, honička hodného poldy a zlého vraha. A samozřejmě na případu bude polda pracovat, i když to má seshora zakázané atp. atd. Ale aby to autor ozvláštnil, přihodil do hry pár dalších postav. Třeba novinářku Eden, která píše o Cutterových podřezaných obětech – a sama je obětí, které zkusil podříznout krk někdo jiný. Ale jakou hru to vlastně Eden Shayová hraje a má svá traumata pod kontrolou, to jsou otázky do pranice…
I když byl Frost Easton v prvním díle Noční pták ukrutně sympatický, tady už to autor s tou čestností možná trochu přehnal – je jen na čtenářích, jestli nad jeho idealistickým rozhodnutím ze začátku knihy budou nevěřícně kroutit hlavou, nebo si rovnou řeknou, že je Easton iniciativní blbec. A třebaže postupně se můžou v názoru zmírnit, faktem zůstává, že nejsympatičtější postavou je tu Frostův kocour, a v závěsu za ním prosluněné prostředí San Franciska. Ale kocour Shack není jediný důvod, proč tuhle knihu číst – ono tak nějak nejde přestat. I když máte k hrdinovi výhrady, autor zasekl háček a vy jste lapeni jeho příběhem. Freeman vypráví čistě a elegantně přesně takovým stylem, který vede čtenáře k mylné domněnce, že psaní je snadná a přirozená věc.
Vyšetřování starých zločinů, hon na vraha, zabijákovy nejasné motivy, melancholický samotář a jeho kocour. Všechno se to propojí do úhledného balíčku, stačí jen zavázat mašli. Vánoce letos přišly dřív…
Originál: The Voice Inside, 2018
Překlad: Jan Jirák
Vydal: Kalibr, 2019
334 stran
